čtvrtek 6. listopadu 2014

Nejdelší prázdniny... aneb upracovaná k smrti

První vztah, maturita, pracovní prázdniny, nová etapa života, vyčerpání.
Příběh posledního půlroku. Mám však pocit, že se mi s listopadem naplno vrátila nová míza. To je dobře, však se blíží zkouškové... 

Sotva jsem odmaturovala, nastoupila jsem do práce. Mám stálou brigádu už od loňského roku. Po prázdninách si mě tam nechali na občasný záskok přes víkend. Tyto prázdniny se mi poštěstilo natolik, že jsem dostala směny téměř jako stálý zaměstnanec. Byla jsem tam tedy skoro pořád a vydělávala si na notebook a něco navíc. Potykala jsem si s většinou kolegyň, drbala s nimi u kafe a načerpala spoustu životních zkušeností. 

Mezi tyto zkušenosti patří samozřejmě také poučení z chyb. 
  1. Odpočinek je opravdu důležitý a neměl by se zanedbávat.
  2. Vydělávat peníze je fajn, ale nemělo by se to přehánět na úkor jiných věcí.

pondělí 27. října 2014

Hlukem k tichu, životní sluchátka a nervy v kýblu

Mám trochu společenskou krizi. Zoufale toužím po tom mít klidné, tiché doma, kde na mě nikdo nebude mluvit. Konečně jsem se včera večer dočkala a hle.. už jsem zase v Brně na šesti metrech čtverečních se slečnou z Ukrajiny, která s kamarády nechodí ven, protože jsou všichni za hranicemi, nýbrž s nimi skypuje .. denně, minimálně s jedním člověkem.

Dnes jsem psala půlsemestrální test z jednoho informatického předmětu.. teorie jak prase a já podělala převádění mezi číselnými soustavami, ale fajn... zašla jsem si na menzapizzu a místo, aby mi to zvedlo náladu, přivodilo mi to další parádní depku. Takový ten večer, kdy potřebujete vypadnout s nějakými normálními lidmi na pivo, nebo strávit se svým přítelem a popcornem u Pokemonů, či korejského historického drama a brečet mu na rameno.

sobota 18. října 2014

Zkouška dospělosti - o půl roku později

Uletělo to jako voda a ani jsem neměla potřebu napsat na blog. Když jsem tuto potřebu pocítila, neměla jsem dostatek energie pro naplnění. Ozývám se tedy až teď. O tom, jak teď žiju, možná později. Jen bych si dovolila poznamenat, že se bojím vůbec něco napsat, protože se mi nechce šaškovat s pravidly pravopisu a kontrolovat si to po sobě, abych sobě a své alma mater neudělala ostudu, jak nám kladli na srdce v prvních přednáškách. Haha.

sobota 15. března 2014

Čauky mňauky, sluníčková rariMaturito!

Zdá se, že jsem to tu během února docela zazdila. Úplně, řekněme to na rovinku. Není to tak, že by se v mém životě nedělo nic, spíš tolik, že ani nestíhám to nikam zapsat. Což je škoda, protože si to chci pamatovat co nejpřesněji.

pátek 31. ledna 2014

O boji za budoucnost

Dnes se uskutečnil den otevřených dveří na filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Jsem neskutečně ráda, že jsem tam jela. Ještě před rokem, jsem si chtěla podávat přihlášku na Masaryčku jen tak, na nějakou kravinu, na kterou se stejně nedostanu. Chtěla jsem do Olomouce (UPOL) na katedru Bohemistiky. Pořád jsem však hledala, jak zkombinovat bohemistiku, aby mé uplatnění bylo širší než v učitelství. Jak studovat češtinu, aniž by mi byla k ničemu? 

Od českého jazyka jsem totiž ustoupit nechtěla. Jasně jsem se rozhodla, že pokud mi dal Bůh nějaký literární talent, případně dispozice k němu, kreativitu a lásku k jazyku, měla bych své hřivny použít k tomu, abych mu dělala radost. Když Mu můžeme zpívat, můžeme pro Něj i psát, no ne? A takové knihy, to je zvlášť v dnešní době, hodně nedostatkové zboží. Pokud však mám psát kvalitní literaturu, která by mému Tátovi dělala radost, chci a musím svůj mateřský jazyk umět profesionálně používat a tvarovat ve veškeré její malebnosti a šíři. Toho budu schopna jedině, pokud jí budu studovat. Vysvětlete to ale svému okolí, které z vás chce mít úspěšného dospělého.

,,Kdo Tě bude živit?''
,,Hm... manžel?''
,,To jsem si taky myslela.''