Zobrazují se příspěvky se štítkemZ kopyta Koňe. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemZ kopyta Koňe. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 29. dubna 2016

VerbaLex čaruje #1

Mít

dostávat nějakou chorobu, necítit se zdráv
být v nějakém duševním rozpoložení;
zažívat nějaký (psychický) stav

být vlastníkem majetku
být s někým v sexuálním poměru
výdělečnou činností získat peníze

(zpravidla o nějakém vnitřním hnutí nebo citu)
nutit, podněcovat někoho k něčemu
(často i proti rozumu)

být najedený
pozorovat na sobě příznaky něčeho,
bez rozumové činnosti poznávat,
uvědomovat si nějak svůj duševní nebo fyzický stav

snažit se vyvolat u někoho změnu v činnosti, pocitech, myšlení
bezpečně uložit a uschovat
(ve skladu)

chystat se na nějaký úkol
vyjádření pocitu, stavu, vlastnosti
být ve vztahu k něčemu
dát život dítěti (i mláděti), přivést na svět

mít někde vůdčí postavení, podřídit svému vlivu
úsilím získat nebo nabýt dobrého výsledku, končit úspěšně
je žádoucí, možné, pravděpodobné být příčinou, původcem něčeho

chovat se pozorně, přátelsky; hledět si někoho získat
držet něco při sobě, uchovávat něco v těsné blízkosti
být ve styku, zpravidla v kladném slova smyslu

něco mít nebo vlastnit
mít k dispozici, volně nakládat
vyjádřit, že něčeho je dostatečné množství

obsahovat charakteristický rys
vést zpravidla spokojený, bezstarostný život,
být v nějakém stavu

cítit nesouhlas, averzi
přicházet k pocitu, k poznání, k nějaké zkušenosti
fyzicky držet něco v ruce
ujmout se někoho, něčeho

nezapomenout na něco


#VerbaLex_čaruje

úterý 24. prosince 2013

Zapomenuté narozeniny

Na nose mě šimrá sluneční paprsek. Mžourám z okna a zpozoruju jak se z nebe pomalu snáší spostu malých tečiček. Vločky! Jé, sněží! Zrovna na moje narozeniny! Radostně skáču z postele, odhodím pyžamo, natáhnu na sebe nějaké svršky ze včerejšího dne, co jsem pohodil po zemi, běžím do koupelny vyčistit si zuby a nedočkavě vybíhám ven. Mířím na své oblíbené místo, rozhlednu Vševdohlednu na Jedlovém pahorku. Mám to od domu asi 20 minut, schody beru po dvou. Vybíhám několikastý schod a mám chuť vyplivnout plíce, jak jsem zadýchaný. Odhazuju šálu a rozepínám větrovou bundu, zatímco mířím k výhledu. Město se přede mnou rozestírá, jako celý svět při letu z letadla. Vídím lidi, jak někam spěchají. Se stromky, s taškami, někteří se hádají, létají skleničky a talíře. Někteří smutně sedí na lavičce v parku a koukají na veselé rodinky na procházce. Děti poskakují a radostně povykují. Nemohou se dočkat večera. Copak to chystají? Že by nějakou velkou oslavu pro mě? Nikoho tento den nenechává chladným navzdory mrazivému vzduchu.

Poté co prozkoumám přípravy v každém koutu města, vracím se veselým krokem domů. Potkávám několik rodinek a zamilovaných párů. Zdravím je, ale ignorují mně a věnují se jen sobě samým. Smutné osamělé lidi se snažím povzbudit a zeptat se jich, jak jim můžu pomoci, chci je pozvat k sobě, ale také se chovají jako bych byl vzduch. Někteří mě ještě pošlou do háje, že prý je to moje vina, že jsou smutní. Ale vždyť jsem je chtěl pozvat k sobě, aby nebyli sami, co jsem udělal špatně? Moje veselost se pomalu proměňuje v pošmourno. Mám přece narozeniny, snažím se pro ty lidi dělat první poslední, ale jsem pro ně úplný vzduch i v tento den. Kuš, nenechám si přece zkazit den.

čtvrtek 14. listopadu 2013

BS - Ashe's poem

My throne is like primula's seed,
growing through snow without a heat.
My throne is like a mountain breeze,
so strong it can freeze even seas..
but there stays water on the bottom still
and sun will rise.. I hope it will.



...Dnes jsme v angličtině měli sesmolit 4 verše alá Burns a když jsem to četla v hodině, nebylo to vypiplané.

pátek 8. listopadu 2013

Reset, Rollback - úvod

Tak vážení,
brečeli jste, že Vyšší cíle hrdinů a omáčka kde je další díl, pamatujete?
Je dost možné, že pokračování už prostě nebude. Stálo to dost dlouho a navíc, ani já nevím jak bych pokračovala s tím, co jsem začala. Tedy vím, ale musela bych to posunout tak, jak se mi nechce, jelikož by to teď jinak nešlo, takže.. haha rozumíte, což? :D
Prostě to neřešte.
Napadlo nás něco jiného.
Ano, studio Kattashi uvádí další projekt!

Sadness & Sorrow

28.3.2012
do soutěže
téma: ''When I am alone''

Varování: následující emoce jsou velmi autentické a když jsme si nad tím sedli s Mr.T, aby mi to zkomentoval, při čtení jsem se rozbrečela.

Being alone. My favorite thing to do these days. I was always an extrovert so what happened to me? I wonder. It is like people were mosquitoes and drank my energy. I am just arriving home from school exhausted and full of sorrow. People. People everywhere. People with broken hearts. People trapped in misery. I can’t help them. I just suck in their pain like a sponge does with water. It feels like a steel grating that encircles your stomach and needles that stir your entrails. Your eyes bite and there is something bitter in your throat. You want to escape. You want to run away. You want to get out of here. But how? How can you run away from this broken world?

čtvrtek 7. listopadu 2013

The Wasp Diary

The Wasp Diary

10. 9. 2011
My dear diary,
Today I decided to cancel my Stingbook account. I think it is a right decision because it filled all my days long. I don’t want to be an ordinary wasp. I want to be the extraordinary wasp! So I am starting to write you. I hope it will be the bestseller one time. The Wasp Diary. Yeah. The wasp who was able to live without Stingbook. Mwahaha!
Wish me luck diary,
Your loving Yelowjacket Wasp


11.9.2011
My dear diary,
They are so stupid! In our nest today, when we were building new rooms, one of wasps asked me why I canceled Stingbook. I said that I don’t need it and she said that I can’t stand it. She will see that this is not true!  I’ll prove it to everyone.
Your loving Yelow jacket Wasp

středa 6. listopadu 2013

CW - cvičení

V prváku jsme pod vedením jednoho skvělého crazy kreativního Amíka učitele měli kreativní psaní. Díky tomu se moje psaní zvrhlo a vyvrhlo do podoby v jaké je teď. Napadlo mě, že bych mohla vytáhnout povedené kousky, které jsem vyplodila za domácí úkol. První várka jsou krátká cvičení, kde jsme měli trénovat různé věci jako vyjádření emocí, popis apod...
Omlouvám se za případné hrubky.. je to neopravená verze, co jsem odevzdávala :)

úterý 5. listopadu 2013

Rozárka a flybook

Šáhla jsem do svých, ještě nevyčerpaných, zdrojů a vytáhla svou legendární slohovku, co jsem psala v prváku. Tady někde začala moje úchylka na pseudobajky s morbidním koncem O:)

Za sedmero žumpami, devatero JZD a jedním pivovarem, žila, létala a otravovala lidem život, jedna moucha domácí, latinsky musca domestica. A ta moucha, milá pubertální mládeži a pane řediteli BMA, se jmenovala Rozárka. Bydlela v malebné obci s názvem Vojkovice. Ptáte se, kde ty Vojkovice leží? Jistá skalická slečna by vám odpověděla: ,,Máš Skalici, vedle přes řeku je Dobrá, a když vyjedeš z Dobré, tak tam máš Nošovice a Vojkovice.‘‘ se zářivým úsměvem na rtech.
Tato obyčejná vojkovická moucha Rozárka se jednou vydala na okružní letbu kolem Křibíkovic rodinného domku. Vesele poletovala, protože ten krásný slunečný den, který byl provoněn rozkvetlými růžemi, které v okolí nerostly a vůní destilovaných bílých hroznů, které se zde velice často konzumovaly, byl jako stvořen na výlet a tyto vůně jí naplňovaly štěstím. Právě, když dokončila radostnou muší piruetku, připojila se k její prolítce její kamarádka z dětství, moucha Štěpánka.

čtvrtek 24. října 2013

BS - Když slzy oschly

Přednáška o Sudánu,
zanechala ve mě ránu.

Tedy spíš to, co následovalo potom. Mrzí mě to, ale některé věci prostě nevysvětlíte, zvlášť, když je druhý nechce slyšet a pouze využívá právě slyšeného a neplně pochopeného k tomu, aby se po vás vozil. Protože slovo debil je relativní.
O tom však následující báseň nehovoří. K té mě inspiroval popis jihosúdánské svatby.

středa 23. října 2013

BS - múza římská

Pavouk a hlad
...nestůj na té mříži.

Hiku spadla do kanálu,
potkala tam krále králů..
.. pavouků.
Ozval se křík:
Pavouků se nebojím,
když mám hlad,
všechny je sním!


Nebezpečensvo minulosti
...kam nedaj mříže, dostaneš se.

Skáčeme po střechách
v Ostia Antice,
nemáme žádný strach,
to už je tradice.

Adam šišky pašuje
a má spoustu řečí,
občas hádám, proč to je,
že tolik kravin řeší.


Římská tlačenka
... ztrácím nervy.

Jedem v buse v davu,
cítím tady zradu.
Máš-li na to odvahu,
vytřu s Tebou podlahu.
Jen se přibliž ještě blíž,
šáhni na mě, uvidíš.


Vatikánská fotomodelína
... hoď ten foťák do stoupy.

Hele, to je hezká houšť,
našpul pusu, zmáčkni spoušť,
Sluší mi to, řekni mi,
sednu si tu na zemi,
vlasy jemně přičísnu,
památník Ti podpísnu.


úterý 22. října 2013

BS - Než-li slečno a basta

A máme tady další zlomek.. vlastně prolog.. mojí budoucí básnické sbírky ''Morbidita-labilita''. Enjoy.
Nějak na mě leze básnické střevo.. včera jedna, dneska jedna.. ještě bych sem mohla hodit ty z Říma, tak se těšte zítra ráno.


Než-li slečno a basta
..žádná hodná suchá holka.

Než-li býti moralista,
budu radši dadaista.
Než-li býti asketik,
budu radši agnostik.
Náboženství smrdí mi,
jsou tam lidé bez víry.

Já jsem holka na vztahy,
jde to vidět z povahy.
Občas když mám rebelskou
velmi ráda melu svou.
Pokud štvu Tě, nevadí,
nezatěžuj své zdraví.

Než-li sedět na zadku,
uvážu si oprátku.
Než-li mlčet o světě,
hold dám ruské ruletě.
Pokud představy lámu,
asi tak už zůstanu.

Je to slečna Hikari.

pondělí 21. října 2013

Ztužovač šlehačky

Po obloze ženou se mraky.
Bude pršet nebude?
Proč drncají koleje?
Ruce se třpytí.. od obličeje.
Není zbytí.
Co se to zase děje?
Ptá se taky.

Chtěla by slyšet něco hezkého...
ale.. na to si musí počkat.
Protože mraky stahují se kvůli slov hezkosti.
Těch už tady bylo tehdy příliš dosti.
Teď se musí vůči nim poprat.
Krém netuhne.. opět je to nedokonalé..
tak aspoň ten kostým.

úterý 15. října 2013

BS - Houká mi svačina

Houká mi svačina
…venku leje, šlohli mi deštník

Prší mi na boty,
Jsme tu jen já a ty.
…a moje svačina!
Tím to vše začíná

,,Chceš si kousnout?‘‘ ptám se,
u toho červenám se.
Vzápětí však houká vlak
A je po nás je to tak!

Z toho plyne poučení:
Přejezd místo lásky není.

_____
,,Mám raději tvé morbidní básničky,''
,,Počkej, ještě jsi neslyšela konec!''

Právě jste okusili kousek z mé básnické senioryear sbírky se vznešeným názvem: Morbidita-labilita :D

pondělí 14. října 2013

O Doubravce - 1.část

Na parapetu otevřeného okna si načervenalé paprsky právě probouzejícího se sluníčka hledaly cestičku do pokoje a kohout na něm posazen natahoval krk ke svému táhlému a otravnému ,,Kikirikýýý,‘‘.
,,Zikmundeeee, ještě pět minut jo?‘‘ Ozvalo se přidušené zasténání zpod nadýchané peřiny a osoba vydávající tyto zvuky schovala svá bosá chodidla zpět do tepla. Kohout se uraženě nafouknul a se zapleskáním křídel seskočil z parapetu dolů, až z něj odlétlo ryšavé pírko, které dopadlo na dřevěnou podlahu.
,,..nadělám z tebe dračí řízky ty jedna koule okřídlená!‘‘ osoba ležící pod peřinou rozmáchla při tomto snovém výkřiku obě ruce a praštila se loktem o okraj postele, až z toho snít přestala a vystřelila do sedu, jakoby jí někdo kousnul. Kaštanově hnědé vlasy do půli zad měla rozcuchané a mnula si loket se slovy ,,jaujaujau.‘‘ Poté co bolest odezněla, podívala se zelenohnědýma očima ven z okna a uviděla, že slunce už dávno vystoupalo na obzor.
,,Zikmundeeeeee, udělám si tě k obědu ty zrádče opeřená, jakto žes mě nevzbudil!‘‘ Křičela rozlíceně, zatímco odkopla peřinu na stranu a v dlouhé bílé noční košili pobíhala kolem, aby na sebe našla sukni, halenku a utíkala sesbírat vejce do kurníku, která měla podle polohy slunce donést tak před hodinou na trh.
,,Už nikdy nebudu běhat bez snídaně na trh a ještě k tomu s vajíčkama!‘‘ vysoukala ze sebe přerývaně s rudou tváří, sundala si ze zad nůši a opřela se zády o dřevěný trám prázdného stánku aby se nezhroutila k zemi. V tom jí doběhli strážníci v kroužkových košilích a otvory v kovových helmicích šla vidět jejich přísně stažená obočí.
,,Co to tady provádíte, slečinko? Jak to vypadáte, ze sukně vám trčí kus halenky, boty nemáte a ty vlasy ráno neviděly hřeben. Kde si myslíte, že jste? To nevíte, že na trh můžete pouze jako ze škatulky? Neznáte snad nařízení nebo co? A kam utíkáte s tou nůší, komu jste jí ukradla!‘‘ Zasypali jí hromadou otázek, div se nepřekřikovali, a ani nepočkali, až nabere dech. Uřícená Doubravka si zastrčila halenku, shrnula si pramen vlasů ze zpoceného čela a přinutila se k tomu, aby se postavila rovně a zdvihla bradu.
,,Páni strážníci... jsem velmi ráda za to, jak strážíte bezpečí trhu v královském městě, ale račte mě vyslechnout. Jmenuji se Doubravka a dodávám pro trh vajíčka, jak si můžete povšimnout v nůši a...“
,,Co nám to tady věšíte bulíky na nos? To nám může říct každý! Do šatlavy s vámi, cácorko ulhaná! Trh začal před dvěma hodinami. To neznáte nařízení? Kdo pozdě příjde na trh prodávat, zboží sebou ani nemusí tahat! Nic nebude. S námi pudete.‘‘ Popadli jí oba za ruce, každý z jedné strany a táhli jí s sebou. Řídnoucí dav lidí se za ní s podivem koukal, ani jeden se jí nezastal, i když někteří jí vídali každý den vejce prodávat.
Ubohou Doubravku dva strážníci strčili do zatuchlé podzemní místnosti vystlané slámou, až upadla a málem si natloukla koleno o kámen. Zarezlé mřížové dveře za ní se skřípotem zapadly a jeden ze strážníků je zamknul velkým klíčem. Jejich kroky a frkání se rozléhaly vlhkou chodbou do ztracena. Přes nohu jí přeběhla myš, Doubravka vykřikla, vyskočila na nohy, až se praštila hlavou o nízký strop a svalila se zpátky na zem s bolestným zavytím.

Tato pohádka vznikla k programu na jeden Uniskejp. Je schválně nedokončená.. projevíte-li však zájem, třeba mě to namotivuje, abych jí dokončila!

neděle 13. října 2013

BS - Zima jako spasení?

(Aby vám nebylo líto, že Vyšší cíle hrdinů došly.. přesunu zde i další má malá dílka!
Občas na mě příjde básnické střevo. A tak když uvidíte BS, budete vědět o co jde!)

9.9.2012
Zima jako spasení?

Komár ten hnusák,
líně si tu bzučí,
plesknu ho po hlavě,
však to ho naučí.

A na ty štípance?
Fenistil gel..
ten však jenom chladí,
no bohužel.

Už se těším na ty mrazy,
Až si sosák přimrazí,
to jim teprv zlomí vazy,
radost má mě porazí.

pondělí 7. října 2013

Vyšší cíle hrdinů - Úvod

(Proč takové věci vznikají na přelomu ledna?)
Během ledna 2011, když jsem byla ještě malé kůzle.. a ujížděla na MMORPG, Grepolisu, Divokých Kmenech, The West, milion dalších on-linovkách a chodila pozdě spát. V období ranného KrizeDua, kdy jedinou cestou z depky bylo žít v relativní realitě, vznikl tento příběh.
Pracovní název GFFF. Kdo má rozumět, rozuměj.
Původně jsem dokopala Krák k tomu, aby to začala psát.. po první kapitole, jsem se přidala i já se svým pohledem. Proto čtěte v pořadí Krák-Koň.. i když, v podstatě je to asi jedno.
Bylo by líto, aby náš první společný (a nedokončený) projekt upadl v zapomění, co říkáte? Myslím, že až si to přečtete, budete to říkat.. :P

Dala bych si ShikaDeeří pečínku..

Krák: Vyšší cíle hrdinů - úvod a nějaký ten obkec

1. Kapitola:

neděle 6. října 2013

Live forever (or whatever) - Úvod

Jak se nápad k tomuhle vlastně zrodil?
Seminář společenských věd ze sociologie mě vždy inspiroval k přemýšlení o příbězích. Při koukání na dokumenty, jsem kreslila mapy k projektům a protože ty projekty se stále nehýbaly a já měla období ,,Napište mi někdo pohádku/příběh.. a nejlíp abychom tam byli všichni čtyři,'' nakopli mě k tomu, abych psala sama. Tak jsem jednou z nudy v hodině vymyslela Live forever (or whatever).
Zatím byla napsána pouze první kapitola, ale vzhledem k tomu, že mě teď cosi napadlo, tak se možná příběh bude odvíjet dál.

sobota 26. ledna 2013

O sekáči Ferencovi

Tak dlouho žebráte o pohádky, až oni začnou žebrat pohádky od vás. Nevím proč, ale moje krátké povídky jsou vždycky zvířecí tragikomedie. Vážně netuším, kde se to ve mně bere.

Jsem sekáč. Byl jsem sekáč odjakživa. Konkrétně od doby, kdy jsem se narodil. Co mě činí sekáčem? Mám osm dlouhých tenkých nohou a srostlou hlavohruď se zadečkem. Ne, že by mě to těšilo, ale narodil jsem se tak a mám se rád. Občas mi říkají, že bych měl něco pojíst, protože jsem prý vyhublý jako vlákno pavučiny, ale to říkají ostatní pavouci od nás z koupelny a ti jsou vyžraní na svou maličkost až až... a kdybyste viděli Žofku, sklípkana co utekl dvounožcům vloni, to by vás odvezla rychlá, jako tu buclatou dvounoží samici, co tak křičela. (Vlastně nevím proč tak kříčela, když šla Žofka jen na návštěvu a slušně jí pozdravila. Že prý máma dvounožáka-co-jí-dává-žraní nebo co.) Ale to je jedno. Kromě toho, že jsem sekáč, jsem taky sekáč. Říkala mi to sekáčka Berta, co měla síť za záchodem. Berta však byla vysáta tak před měsícem.