Od českého jazyka jsem totiž ustoupit nechtěla. Jasně jsem se rozhodla, že pokud mi dal Bůh nějaký literární talent, případně dispozice k němu, kreativitu a lásku k jazyku, měla bych své hřivny použít k tomu, abych mu dělala radost. Když Mu můžeme zpívat, můžeme pro Něj i psát, no ne? A takové knihy, to je zvlášť v dnešní době, hodně nedostatkové zboží. Pokud však mám psát kvalitní literaturu, která by mému Tátovi dělala radost, chci a musím svůj mateřský jazyk umět profesionálně používat a tvarovat ve veškeré její malebnosti a šíři. Toho budu schopna jedině, pokud jí budu studovat. Vysvětlete to ale svému okolí, které z vás chce mít úspěšného dospělého.
,,Kdo Tě bude živit?''
,,Hm... manžel?''
,,To jsem si taky myslela.''