Zobrazují se příspěvky se štítkemZe života Koňe. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemZe života Koňe. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 22. února 2015

Na 42. hraně mezi žumpou a dobrodružsvím

První semestr v Brně?

Škola mě fakt baví. Touha být šílenou jazykovědkyní mě neopustila, i když první zkouškové nedopadlo zrovna valně, zvlášť v diktátu. Kromě školy to však stálo za prázdný balíček bonbonů - je to prázdné a ještě to naseštve.

V normálním rozpoložení jsem velmi společenský tvor. Ne, že bych se potřebovala kamarádit s každým, ale když se mi někdo připlete do cesty, je se mnou celkem zábavná řeč. Pokud mě znáte, schytáte spoustu více, či méně, trapných historek od maturitních, přes pracovní po dobrodružné výpravy do ledničky. Můj život je dobrodružství, nebo žumpa. Můj první semestr byl až do začátku zkouškového zahnívajícího charakteru. Pak to sice dostalo spád, ale jako na horské dráze. Od sebevražedných myšlenek, přes apatii, po euforii až k umření. Ze dne na den. Běžný čtenář asi pochopí, že se pak člověk cítí poměrně vyflusnutě, i když mu k tomu hraje životní soundtrack složen z roztomilých, poskakujících, drsně se tvářících, každopádně pěkných, Korejců.

čtvrtek 6. listopadu 2014

Nejdelší prázdniny... aneb upracovaná k smrti

První vztah, maturita, pracovní prázdniny, nová etapa života, vyčerpání.
Příběh posledního půlroku. Mám však pocit, že se mi s listopadem naplno vrátila nová míza. To je dobře, však se blíží zkouškové... 

Sotva jsem odmaturovala, nastoupila jsem do práce. Mám stálou brigádu už od loňského roku. Po prázdninách si mě tam nechali na občasný záskok přes víkend. Tyto prázdniny se mi poštěstilo natolik, že jsem dostala směny téměř jako stálý zaměstnanec. Byla jsem tam tedy skoro pořád a vydělávala si na notebook a něco navíc. Potykala jsem si s většinou kolegyň, drbala s nimi u kafe a načerpala spoustu životních zkušeností. 

Mezi tyto zkušenosti patří samozřejmě také poučení z chyb. 
  1. Odpočinek je opravdu důležitý a neměl by se zanedbávat.
  2. Vydělávat peníze je fajn, ale nemělo by se to přehánět na úkor jiných věcí.

pondělí 27. října 2014

Hlukem k tichu, životní sluchátka a nervy v kýblu

Mám trochu společenskou krizi. Zoufale toužím po tom mít klidné, tiché doma, kde na mě nikdo nebude mluvit. Konečně jsem se včera večer dočkala a hle.. už jsem zase v Brně na šesti metrech čtverečních se slečnou z Ukrajiny, která s kamarády nechodí ven, protože jsou všichni za hranicemi, nýbrž s nimi skypuje .. denně, minimálně s jedním člověkem.

Dnes jsem psala půlsemestrální test z jednoho informatického předmětu.. teorie jak prase a já podělala převádění mezi číselnými soustavami, ale fajn... zašla jsem si na menzapizzu a místo, aby mi to zvedlo náladu, přivodilo mi to další parádní depku. Takový ten večer, kdy potřebujete vypadnout s nějakými normálními lidmi na pivo, nebo strávit se svým přítelem a popcornem u Pokemonů, či korejského historického drama a brečet mu na rameno.

sobota 18. října 2014

Zkouška dospělosti - o půl roku později

Uletělo to jako voda a ani jsem neměla potřebu napsat na blog. Když jsem tuto potřebu pocítila, neměla jsem dostatek energie pro naplnění. Ozývám se tedy až teď. O tom, jak teď žiju, možná později. Jen bych si dovolila poznamenat, že se bojím vůbec něco napsat, protože se mi nechce šaškovat s pravidly pravopisu a kontrolovat si to po sobě, abych sobě a své alma mater neudělala ostudu, jak nám kladli na srdce v prvních přednáškách. Haha.

sobota 15. března 2014

Čauky mňauky, sluníčková rariMaturito!

Zdá se, že jsem to tu během února docela zazdila. Úplně, řekněme to na rovinku. Není to tak, že by se v mém životě nedělo nic, spíš tolik, že ani nestíhám to nikam zapsat. Což je škoda, protože si to chci pamatovat co nejpřesněji.

pátek 31. ledna 2014

O boji za budoucnost

Dnes se uskutečnil den otevřených dveří na filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Jsem neskutečně ráda, že jsem tam jela. Ještě před rokem, jsem si chtěla podávat přihlášku na Masaryčku jen tak, na nějakou kravinu, na kterou se stejně nedostanu. Chtěla jsem do Olomouce (UPOL) na katedru Bohemistiky. Pořád jsem však hledala, jak zkombinovat bohemistiku, aby mé uplatnění bylo širší než v učitelství. Jak studovat češtinu, aniž by mi byla k ničemu? 

Od českého jazyka jsem totiž ustoupit nechtěla. Jasně jsem se rozhodla, že pokud mi dal Bůh nějaký literární talent, případně dispozice k němu, kreativitu a lásku k jazyku, měla bych své hřivny použít k tomu, abych mu dělala radost. Když Mu můžeme zpívat, můžeme pro Něj i psát, no ne? A takové knihy, to je zvlášť v dnešní době, hodně nedostatkové zboží. Pokud však mám psát kvalitní literaturu, která by mému Tátovi dělala radost, chci a musím svůj mateřský jazyk umět profesionálně používat a tvarovat ve veškeré její malebnosti a šíři. Toho budu schopna jedině, pokud jí budu studovat. Vysvětlete to ale svému okolí, které z vás chce mít úspěšného dospělého.

,,Kdo Tě bude živit?''
,,Hm... manžel?''
,,To jsem si taky myslela.''

úterý 7. ledna 2014

Kurzy sebeovládání a šílenství zdarma

V neděli jsem se připravovala na návrat do školy s tímto:

  1. Budu ovládat své emoce.
  2. Nebudu mluvit sprostě.
  3. Budu neutrální Švýcarsko.

Hned první den nato dobíhám autobus a dělá se mi zle tak, že jsem ráda, že se doplazím do školy. Nesekla jsem s sebou, jen se mi klepaly ruce, jako když jsem onehdy vypila 2 kafe na skoroprázdný žaludek a běhala mi písmenka po písemce. V tomto stavu se matematika počítá vážně skvěle, ještě, že jsem měla pouze 6 dotazů.
Když mi přestalo být zle, pozornost jsem stejně držela dost těžko. Umírala jsem tam celý den vším možným včetně hladu. Konečně jsem se dočkala matiky a vylosovala si desítku. Radost byla na místě. Dokud jsem nenarazila na ten příklad, co jsem doma přehlídla. Chytáček. No nervla jsem se, co vám budu povídat.. musela jsem přeci oželet jedničku (syndrom průměrného, co chce jedničku z matiky). Ale myslím, že jsem se mohla ovládat ještě hůř, tohle byla takový neutrál na můj styl. Všechny tři body víceméně cajk a popojedem.

neděle 5. ledna 2014

Nadměrné učení škodí zdraví

Připomeňte mi 1.4.2014, že bych neměla zapomenout napsat článek, když jsem včerejšek prošvihla. Došlo mi to totiž až dnes. Jo, chtěla jsem vám všem sdělit, jak mi hrabe z matiky, ale to jste si mohli přečíst u mě na twitteru pod hashtagem #MatzMat.

Chtěla jsem, ale poté, co jsem dopočítala devátý, potažmo šestý maturitní okruh z matiky v 21:00, jsem byla tak vyflusnutá, že bych myslela v binárním kódu, kdybych na to byla naprogramovaná nebo měla dostatečné znalosti informatiky. Což mít budu, pokud se dostanu do Brna na PLIN. A proto jedu jako šroub a prostě si z té matematiky odmaturuju za 1, i když jsem téměř celé 3 roky střední v hodině prospala. Proč? Protože jsem Uma Hikari, budoucí lattekage. A také proto, že to všichni považují za asi tak pravděpodobné, jako že bude příští rok na Vánoce sněžit. Pokud sněžit bude, tak to bude jako zázrak. Tento zázrak je moje cesta ninji. Říkám vám, letos sněžit bude.

středa 1. ledna 2014

Štastná sedmička a o tom jak manipulovat muži

A máme ho tady..
.. roka nového.
2014
To máme 5+2 = 7
Sedmička je prý taky symbolické číslo nebo tak něco.
Sedmihlavá saň bydlící za sedmero horami a sedmero řekami seděla u věže a pletla si sedm kulichů na zimu, která prý příjde až v lednu, což už vlastně je, takže vítejak.
No mohl by to být fajn rok. Takový.. přelomový.
Na jaře odmaturuju, pak se upracuju k smrti a zakotvím na výšce, případně zazářím až v září nebo budu mýt záchody do smrti a malovat pánské akty a psát homérské eposy o tom, jaká jsou lidi prasata.
Na přebalu budou cookies.

Jak jsem strávila přelom mezi vloni a letos?
Jak jsem se zmiňovala v minulém článku: byla jsem s princeznou Jehozrzkou v království prince Dlouhovlase. Bohužel nebyl čas na obhlídku královských statků, ale černé masožravé hlídací labutě mi stačily, abych se držela stezky a hezky zakotvila v princově lenošce s princeznou, zatímco princ princeznu lechtal a koukali jsme na Star Wars, což bylo po vstávání v 5, 8 hodinách v práci a poté honičce za autobusem, skoro návrat do ráje.

pondělí 30. prosince 2013

Šťastné a veselé princezny

Lalala.
Mám se fajn.
Je mi skvěle.
!

1.
Po 3 dnech práce, 3 dnech svátků a rodinných sešlostí a 3 dnech práce mám dnes 1 den volna, který trávím sladkým nicneděláním.

2.
V rámci nicnedělání jsem zrána vyrazila s obálkami od Ježury na nákupy.
Měla jsem v hlavě, že chci 2 laky na nehty a vyzkoušet si jedny šaty, kolem kterých chodím už x týdnů.
Dopadlo to tak, že jsem si koupila 3 laky, zřídila si zákaznickou kartičku v Tetě, takže jsem vyfasovala kafe a těm šatům jsem nemohla odolat ani přes cenu. Whoa!
Domů jsem šla bez peněz a trochu mě hlodalo svědomí, ale..

[11:17:08 AM] Hikari Uma: jsu nyappy
[11:17:20 AM] Hikari Uma: sice se cítím trochu provinile, ale co bych si neudělala radost že :D
[11:17:41 AM] Hikari Uma: navíc jsem teď tvrdě pracovala..
[11:18:06 AM] Hyung: právě...fotku?xD
(...)
[11:42:25 AM] Hyung: ta barva je boží
[11:42:29 AM] Hyung: sluší ti to
[11:42:33 AM] Hikari Uma: ^^
[11:42:34 AM] Hyung: jak z pohádky o.O
[11:44:28 AM] Hyung: skoro ty červánkové s vlečkou a závojem...xD

sobota 28. prosince 2013

Pozvolný návrat z jiné dimenze

Už je to týden, kdy jsem odcestovala do jiné dimenze.

16.- 20.12. byl ve škole sice oddechový týden, pro mě byl ale velice psychicky náročný.
Jelikož jsem absurdní, bizardní a extrémní, zahájila jsem léčbu jednoho extrému, druhým extrémem.
Jak zchladit příliš vřelé city a emoce? Protikladnými!
Chcete být drsná ledová královna, i když jste vodový nanuk? Skryjte to za masku!
Čím hnusnější, tím chladněji to působí. Ooo chladnokrevná mrcha mode, to zchladí přece každého.
Nejste dokonalá, nejste nejlepší, nejste nic. Jste hnusná mrcha, o kterou si nestojí otřít ani boty.
Dokažte to!
I když jste vskutočnosti hromádka neštěstí, zoufalství.

A když se to provalí.. tak je průser, protože se vám to celé rozpadne navenek a tak zůstanou pouze rozvaliny uvnitř. Nemáte kam se schovat a zase tomu čelíte v plné síle. Zachovejte paniku a nic se vám nestane.
V tomto stavu je nejlepší jít hned po práci (kde jste si pomotali směnu) do kina. Jen sám se sebou. Člověk má dost času myslet na různé věci, přemýšlet.. občas probleskne nějaké ach kdyby, ach nebe, a já bych chtěla a už aby.
Kino je přeci místo, kam člověk normálně chodí sám.
A sám sežere střední popcorn a vypije střední coca colu.
To je přeci naprosto běžná praxe.
Předvánoční doba je také doba naprosto nenostalgická, naprosto nesentimentální a naprosto se všichni nemají rádi a nenakupují spolu vánoční dárky.

neděle 15. prosince 2013

Hrdzavé spící těstovinové shurikeny

Moje krásná aplikace: týden nebudu mít depku! mi vydržela půl týdne. A to proto, že problémy přišly až ve čtvrtek. Nebo se spíš vylouply z hezkého nicseneděje nátěru jako rez. Jak už mají ve zvyku.
Ve čtvrtek to bylo do háje, to nejde.
V pátek to bylo.. no jde to a musí, do háje!
Ne že by to šlo do háje.
Spíš... jo jsem štastná, že je to jak to je a že se k tomu došlo, ale to nic nemění na tom, že ... ale nic, je to jak má být a bez tohohle by nebylo nic a bude to dobrý.
Jo.. priority jsou jinde.

středa 11. prosince 2013

Cestování časem, jazykem a bděním.

Jedu si svůj zombie mode už od neděle. Jsem panda, ke kruhům pod očima mi chybí jen ušička.
Sad nejsem, protože prostě proto.
Asi špatně skončím!
Jen doufám, že špatně a ne špatně.

Dnes byl velmi veselý den. Ačkoliv jsem spala pouze 5 hodin, z postele se mi nechtělo pouze z principu.
Uvařila jsem si kapučínko a bylo mi hej.
Ledový tanečník to utančil úspěšně. Docela jsem se pobavila, když mi tento tanec byl vyprávěn z druhé strany.
Čekala nás písemka z dějepisu, kterou jsem včera zazdila. Jako bonus písemka z češtiny, o které jsem tušila, ale všichni říkali v pondělí. Což o to, v pondělí píšeme, ale zase další. K mému milému překvapení, to byla opět prkotinka a.. ok asi budu mít trojku bo jsem blbec - kdybych to nesabotovala, tak se o přestávce na ta díla od Goetheho a Schillera juknu a zmáknu to levou zadní na plný počet, ale řekla jsem si whocares.
Písemka z dějepisu mě v závěru elegantně minula, jelikož ta češtinářská olympiáda byla dneska. Další překvapení.

pondělí 2. prosince 2013

Vyjeté koleje.. óda na matematiku

Když 2 roky v matice prospíte a ten zbytek nějak ošolicháte, většina lidí vás má za matematicky nezdatnou osobu. Když zázračně změníte přístup a na závěr z matematiky maturujete, je to pro ostatní šok a nechápou nebo neřeší.
Ti, kteří to neřeší jsou ještě v pohodě.
Horší jsou ti, kteří to řeší.

Nikdy jsem v matice nebyla nejlepší. Důvodem není moje hloupost, ale roztěkanost a to, že nemyslím technicky, nýbrž v obrazech. Jsem estét a můj obor jsou slova a hra s významy a zvučností, nikoliv čísla.
Můj primární jazyk jsou emoce, nikoliv suchá fakta. Maluju slovy obrazy, nerozebírám všechno na jednočleny. Jsem srdcař, ne logik.

To, ale neznamená, že logickými fakty nejsem schopna mluvit sekundárně, jako mluvím angličtinou.
Nejsem blbá a nikdo ze mě debila dělat nebude. Umím skloubit srdce i rozum. Umím své dojmy a myšlenky odůvodnit logicky. Mám ráda, když to pěkně lícuje. Dokážu diskutovat s logikem déle než minutu, většinou proto, že mě rozčiluje jeho chladné uvažování, ale zvládnu argumentovat.. neznamená to, že vyhrávám, ale mé přednosti jsou někde jinde. Výřečnost a atak s omáčkou.

neděle 1. prosince 2013

Slunko na konci tunelu

Tak je to za mnou.
Brečela jsem kvůli tomu vodopády, jak se mi tam nechtělo, ale zas takové utrpení to nebylo... jak se dalo čekat. Byla to taková fajn flákárna. Když jsem se s lidma bavit nechtěla, tak jsem se s nimi nebavila. Splnění si povinností, byla nakonec radost a doufám, že zjistím, proč mě tam ten JK tak moc chtěl, když jsem se před odjezdem tak sesypala, ale i přesto jsem tam jela... protože jsem nemohla ignorovat pocit, že tam z nějakého důvodu budu důležitá a nepostradatelná. No nevím, ale třeba se to někdy dovím.

Královský vánoční balíček měl velký úspěch. To video, kolem kterého bylo milion stresů vyneslo své ovoce a zapojilo se před 20 lidí! Úžasné! Tak doufám, že to bude mít velký pozitivní dopad na naše vztahy a životy a omáčku.

úterý 26. listopadu 2013

Mrznoucí maturující královna Matematika a šalinový štěkající sen

Kdo to kdy viděl, aby ledové královně byla zima?
Je a příšerná.
Moje alternativní identita je v háji.
Co už.
Dnes jsem byla velmi nešťastná, protože byli pouze 2 lidé, kteří mi věnovali pozornost, když jsem něco říkala, z nichž tu druhou osobu jsem musela prvně prošpikovat prupiskou, aby si uvědomila, že na ní mluvím.
Vlastně 3. Ta poslední, při cestě domů.

neděle 24. listopadu 2013

Citronový džus

Pátek by byl perfektní, kdyby tam byly ty min. 3 minuty na které jsem se těšila... pár měsíců. Ale i tak jsem si to užila. Nějak nepobírám, proč mi to ti, co mě strašně utěšovali a měli budovatelské proslovy o postoji, nevěřili.

1. Celý den jsem skoro nic nejedla, vypila tak 0,35 l a na to si dětinsky lokla jakousi šílenou pálenku, i když jsem měla ráno moralistické řeči, že pít nebudu, že to k bavení se nepotřebuju. Což o to, bavila jsem se i bez toho, ale jedna kamarádka mě vytočila nad Míru a tak jsem ho ztratila.
2. Když se napiju, jsem buď hrozně vtipná nebo depkařím.
3. Utěšovat mě, tím, že mi položíte ruku na záda a ještě mě žádáte o ruku, chcete si povídat.. a jste přiopilý kluk.. NENÍ DOBRÝ NÁPAD!
4. Pokud mě chcete objímat v tomto stavu, pošlete se někam sami, abych to nemusela děla já. Sorry O.V.A.
5. Pokud vám řeknu, že jsem přecitlivělá z toho, že jsem pila a že to nemáte řešit, to že mě chcete pozvat na drink (a najednou jste se mnou BFF), taky nic neřeší.

sobota 16. listopadu 2013

Potenciálně militantní kobyla

Když s kobylou třískají hormony a ona se tím nechá semlít, je to tragikomedie pro všechny v jejím okolí. Je to skoro nevysvětlitelný přírodní jev.. pro některé. Ona sama občas nechápe proč něco dělá, ale prostě se jí chce, tak to dělá.
Jeden den jí všichni štvou a je protivná i na ty na které nechce, ale v tu chvíli chce, protože jí přece štvou z toho důvodu, ze kterého je naštvaná a za všechno můžou a nebo taky ne, ale to je přece jedno, protože všechno je stejně na nic a kravina a vlezte jí na hrb. Druhý den je v pohodě. Zdánlivě. Třetí den jí neříká nic zákon schválnosti, protože 2 dny držela dietu a měla nervy v kýblu z jogurtu, který snědla 14 hodin před odběrem a tak se bála, že jí vyrazí kvůli vysokému tuku v krvi, ale... oni jí vyrazí kvůli úplně něčemu jinému!

pátek 1. listopadu 2013

There's no one like our God

Jaký je člověk hrdina se pozná vždycky až když se píše písemka z fyziky.
To jsem se zase předvedla. Panichystericmode jak se patří. Za ty vulgarismy si zasloužím pusu vydrhnout savem a rejžákem.. ocelovým rejžákem. Hikari, Hikari...

Každopádně jsem ráda, že jsem šla o velké přestávce na chvály (= zpíváme JK o tom, že dík a že je borec). Je fajn, že jsou před fyzikou. Písničky mi pomůžou parádně vypnout. Miluju hudbu. A když je v hudbě i propojení s JK - YAAAY! Taky, kdybych neměla Jeho oporu, tak se můžu jít někam bodnout.
Protože jak jsem doplnila 136. Žalm minulý týden..

neděle 27. října 2013

The story of someone's death

V pátek jsem jela domů s jedním slovem na mysli - KONEČNĚ.
Konečně budu mít klid.
Konečně se vyspím.
Konečně můžu jít k volbám.
Atp.
Stalo se mé očekávání skutečností?
2 ze 3 ano.