Takový poslední týden učení před vánočními prázdninami (příští týden máme už merykrismasový relax a různé více či méně sjůpr akce) je vždycky ten, kdy si říkáte: ,,Ok, jestli přežiju tenhle týden, přežiju i všechno,'' a něktěří dodávají: ,,i konec světa,'' protože jeden takový je údajně naplánován za 9 dní. Brohoho.
On by ten čtvrtek byl celkem fajn a pohodový den, kdyby se něktěří z nás naučili SV už na pondělí a kdyby se nehodila písemka ze zemáku a biologie na jeden den. Osobně si myslím, že kdyby byl zemák už včera máme všichni lepší spaní. Ty Areny byly fakt v klidu. A to to říkám po tom co jsem je rychle přelouskala v osm hodin za cca 45 minut (protože mě to po 15 min začalo bavit). Je fakt, že někteří ty reakce nechápou, to pak rozumím, že je to stresující, protože zabírají polovinu učiva. To však nemění nic na tom, že opakovat si SV, které jsem si hustila do hlavy cca 3 hodiny přes víkend se určitě zčásti vytratilo a opakovat se mi to nechce a že ten atlas kvůli J a JV Asie se mi chce vytahovat ještě méně. Je totiž po 18:30, to znamená, že jsem měla začít už před půl hodinou a také to, že na to mám cca hodinu a půl! Na Zemák i SV! Tu (dobrovolnou, jak se ukecalo) biolu totiž zítra vzdávám. Nechce se mi to psát po Vánocích, ale je tu větší (zdánlivě naivní) šance, že se na to fakt podívám déle než na půlhodiny. S tím, že se mi to všechno vykouří přes Vánoce z hlavy takže budu stavět na ohlodaných základech.
Člověka tohle polemizování až svádí ke stresu. Ale poslední dobou mě ze 2/3 dne naplňuje pokoj. To neznamená, že mám v sobě pokoj - jakože tu krychli, ale klid. Což je u mě, jakožto cholerika jak Brno trochu ujeté. Ale ne zase tak docela, protože je psáno:
O nic nemějte starost, ale za všechno se modlete. O své potřeby proste s vděčností Boha, a Boží pokoj přesahující všechno chápání bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši. (Filipským 4:6-7)
A tak ty všechny starostí prostě předhodím Bohu, řeknu si kein Stress a ono to funguje. Ne vždy, ale většinou ano.
Na co si dělat žaludeční vředy? (haha trávicí soustava z té píšem)
Takže ten druhý dlouhý odstavec zhora neberte tak, že si stěžuju jaký jsem velký chudáček a jak jsou kolem mě všichni hloupí, jen to jen povzdech nad tím, že jsem utahaná jak pes a vůbec se mi do toho nechce a tímto to vlastně celé oddaluji. Já si to teď hezky všechno v pohodě napíšu a pak si budu zvesela hvízdat a nebo sípat (mám pořádnou rýmičku, párkrát se na to vykašlu avšak vlezlo to i na hlasivky, tak občas mám vysněný superchraplák).
Co mě znervózňuje mnohem více je fakt, že Modlitební noc je v pátek. Já ještě musím vypracovat to a tamto tento, ale... pomooooc den má málo hodin, protože mi nedošlo, že to tamto a tento budu muset vypracovávat a že k tomu potřebuju totok tamtotok a tentotok od toho tamtoho a tentoho a... to vážení taky zabere čas. A tak jsem dneska vybulala výtvarku kvůli školy a zítra vybulám Escape abych dokončila hořící totamtotentokoudel. Budou to beze mě muset přežít, páč jinak mi uhoří vlasy a pak ještě budu riskovat, že mě podupou týmáci a tím udělají špatnou věc :D
Ale týmácinetýmáci na té noci mi osobně moc záleží.
Už se moc těším.
A na závěr se dostáváme k té nejpozitivnější části. Proč je krocan fajn zvíře? Protože je legrační a výborně chutná!
Ly: Tak já k vám budu ještě pár minut mluvit, než dostaneme jídlo...
HU: Neeeeeee *tlumeně úpí a mne si břicho*
K a L: Tichooo *šeptem*
Ly: Řeknu vám příběh o tom proč se v Americe slaví Díkuvzdání...
HU: *Tvaří se jak by jí mučili vodoléčbou.*
K: *velmi se baví HU výrazy*
X: Na té lodi byl můj praděda!
... příběh pokračuje ...
Ly: ...No a oni jim vysvětlili jak pěstovat kukuřici...
HU: *kňučí*
K: *stále se baví*
... příběh pokračuje ...
Ly: ...A tak uspořádali velkou večeři, kde pozvali i Indiány aby poděkovali jim a Bohu...
X: Tam byl i můj praděda!
HU: My víme!
.... konečně jídlo ...
HU: ,,Ehm, a X má se to jíst nějak spešl? Seš z Amériky tak v tom máš lepší praxi.''
X: ,,Jo, jez to jako prase.''
HU: ,,Aha.. tak jo, díky.''
... o pár minut později ...
*všichni u stolu nedočkavě vyhlíží Ly, kdy dovolí vzít si druhou porci*
... po druhé porci ...
HU: Do háje asi prasknu a to ještě bude ten koláč!
K: MUAAHHAAHAHAHA! Dobře ti tak!
HU: Pch.. místo ještě mám, vždy je místo na desert!
... u koláče ...
X: T. dívej tu šlehačku tam musíš dát takhle.. *pošlehačkuje mu koláč*
T: Neeee! Já to chtěl úplně jinak!!!
pozdě...
... po večeři, 3/4 lidí už odjela busem domů ...
C: Dáte si čaj?
K a L: Ne
HU: Jaký?
C: Nevím..
HU: Tak jo.
... při sbírání se k odchodu ...
K: Vy máte rádi bílé věci, já černé..
HU: Ehm chceš tím něco naznačit *celá v černém*
K: Neee tak teď zas černou nemám rád..
HU: Cheche
(Kdybyste to nepochopili HU=já, ostatní písmenka nemusíte znát, ale jde o reálné lidi :D)
Takže asi tak. Díkuvzdání bylo toutly ósm a doufám, že bude i příští rok.. pár kousků Trrkiho (od slova turkey) jsem si odnesla i domů :)... ten bolebřich při návratu domů raděj zmiňovat nebudu xDDD
~Hikari
Žádné komentáře:
Okomentovat