Slečno, je vám dobře?

Když Koň neventiluje emoce nebo ho prostě něco tíží na srdci a nemůže praktikovat co na srdci to na jazyku, dopadá to jako v minulém článku. Koňopapiňák no jutsu.
Pak to někde bouchne.
A nebo se to prostě sundá z plotny a je klid.

Vyklopila jsem to všechno na talíř ten můj emotivní omáčkoid a bylo po rebelské.
Nebyl už důvod, protože je to vlastně všechno tak jak má být a Naruto se vrátí.
Za dva roky.
Proč je to tak symbolické?
Lol.
A nebo taky ne, pokud se přežere po cestě nějakého jedovatého žvance. Rámenu s lysohl..eh muchomůrkama třeba.
Nebo sejde z cesty.
Nebo Hinatu sežere anakonda.
Člověk nikdy neví, co po cestě potká že ano.
Zvlášť když je dlouhá.
A záleží na lidech.
Páč lidi jsou od přírody nespolehliví.
Často líní.
Nebo blbí.
Někteří taky lehko zmanipulovatelní.
A ujíždějí na kravinách jako jsou romantické filmy a červenou knihovnu a 50 omáček a pak sní o nereálných kravinách a nejsou spokojení se skutečností a páchají sebevraždy. Vzpamatujte se lidi, happy end je ve vašich rukou a když potkáte toho pravého, začnete se s ním handrkovat hned a ne až po věčnosti do které spolu budete šťastně žít! Konec. Žádný IDEÁL v podobě lidské NEEXISTUJE. Pokud chcete dokonalého chlapa, který by za vás položil život, obraťte se na Ježíše Krista. On už to totiž z lásky udělal. Haha!
Ale stejně ty lidi mám ráda. To jako vás. Protože mě miluje dokonalý chlap a miluje mě tak moc, že mám na rozdávání... on totiž miluje i vás a tak se se mnou sharuje.
Takže tou dlouhou cestou půjdu hezky s ním za ruku a třeba jednou půjdeme za ruku všichni tři.
A můj hyung prý začne vyšívat pro tuto příležitost a vězte, že můj hyung vyšívá moc hezky! :D:D

Jinak jsem tak dlouho zkuhrala u Táty aby bylo dneska ráno hnusně a zrušili mi směnu, že jí fakt zrušili a já mohla na odběr krevní plazmy, jooo!

,,Slečno, je vám dobře?''
,,Jo!!!'' *potlačuje záchvat smíchu*

A posléze jsem málem poskakovala po městě v návlecích. Aneb s fyziologickým roztokem v krvi lot of fun together.
Kofel kafe u Krák a pořádný kus žvance po dlouhé době, který jsem ještě k mé větší radosti mohla spořádat hůlkama až k prasknutí bylo k nezaplacení.
Když jsem přijela domů, strašně aktivně jsem se navezla do organizace jedné Boží akce a s nadšením jsem vyběhla do města hledat knížku Krvavý měsíc na obzoru pro inspiraci. Protože jsem měla být doma a odpočívat po tom odběru, samozřejmě. Knihu jsem nesehnala, ALE nakoupila jsem si zdravou svačinku do práce a HLAVNĚ jsem si koupila úžasné šaty za 310,- ve kterých jsem díky tomu, jak jsem o prázdninách zhubla, kočka na stopadesátouosmou. K těm novým lodičkám a rtěnce to sedlo naprosto dokonale a já se těším na školní ples jako malé děcko, až v tom budu moct do ulic.
Když v tom lozím po bytě není to ono, to jistě chápete. MUHAHAHAHA.

Až budu mít masochistickou chuť pomáhat a odvahu až na Mt.Everest, půjdu darovat i kostní dřeň.

Už se nemůžu dočkat, až zjistím svojí krevní skupinu.. chtěla bych AB-, protože je hrozně vzácná a tak takové dárce hodněmoc potřebujou. Lidi s takovou skupinou jsou taky moc vzácní. Takže bych jim mohla dát dárek k narozeninám, transfúze mojí krásné královské krve, investice do budoucna, mňamka pro delší život a jako bonus žádné překročení hranic.

Hikari~