Procitnete. Vypnete si budík. Sníte dál. Vypnete si budík. Sníte dál. Vypnete si... zanadáváte si protože je o 20 minut později než-li jste chtěli. (1. fail)
Střelíte nahoru prosbu za vydařený den zatímco si balíte svačinu do batohu. Jdete do koupelny. O 20 min později vyjdete z koupelny a oblečete se. Učešete se. Jdete na bus. Zjistíte, že jste si nechali doma mp3. (2. fail)
Koupíte si měsíčník na vlak, abyste neriskovali vaše včerejší štěstí. Z autobusu vystoupí Krokouš, máte radost, jdete na vlak. Vlak přijede, vlak dorazí, dojdete do školy. Následuje první záchvat kašle. Matika.. ,,Hm hm to je ale škoda, že tu zítra na písemku nebudu, tedy doufám,'' říkáte si. Další hodina - čeština. Prospíte velkou přestávku. Dějepis. Ještě 45 minut. Juchů, máte radost a jdete se ulít k doktorce.
středa 17. dubna 2013
úterý 16. dubna 2013
Usmrkaný zombie style
Tak jsem si 2 týdny poležela doma. Zánět kostí od blbostí... to skoro byl. Ale se zánětem všemožných dýchacích cest si obvykle vystačím. Je to celkem flákárna nemoc, to už jsem zvyklá.. nejhorší si odbydete v prvních třech-pěti dnech a pak už jen vysedáváte u Javora (můj ntb) a čumíte na dorama/anime, ťukáte Grep/a další, čtete knížky na které máte chuť, pijete čaj, jíte čokoládu, polykáte prášky/kapky, smrkáte a snažíte se myslet pozitivně.
úterý 5. března 2013
Hráblo mi jaro
Tak měsíc jsem byla vyžvýkaná jak sladká žvýkačka.. případně bez šťávy jako vymačkaný citrón (jo kyselá jsem byla taky). Teď nám začne svítit slunko a já začnu být jak na pružince. Jo taky tak skáču a střílím. Tedy jsem střelená a střílím kolem sebe různé praštěné žvásty a směju se jak totální matloň. Což samozřejmě jsem.
pátek 1. března 2013
(NE)Logika farmy
Víte, co je to Grepolis?
Je to hra.
Moc fajn hra.
Browserová hra.
Návyková hra.
Parádní nástroj na zabití času.
Je to hra.
Moc fajn hra.
Browserová hra.
Návyková hra.
Parádní nástroj na zabití času.
sobota 26. ledna 2013
O sekáči Ferencovi
Tak dlouho žebráte o pohádky, až oni začnou žebrat pohádky od vás. Nevím proč, ale moje krátké povídky jsou vždycky zvířecí tragikomedie. Vážně netuším, kde se to ve mně bere.
Jsem sekáč. Byl jsem sekáč odjakživa. Konkrétně od doby, kdy jsem se narodil. Co mě činí sekáčem? Mám osm dlouhých tenkých nohou a srostlou hlavohruď se zadečkem. Ne, že by mě to těšilo, ale narodil jsem se tak a mám se rád. Občas mi říkají, že bych měl něco pojíst, protože jsem prý vyhublý jako vlákno pavučiny, ale to říkají ostatní pavouci od nás z koupelny a ti jsou vyžraní na svou maličkost až až... a kdybyste viděli Žofku, sklípkana co utekl dvounožcům vloni, to by vás odvezla rychlá, jako tu buclatou dvounoží samici, co tak křičela. (Vlastně nevím proč tak kříčela, když šla Žofka jen na návštěvu a slušně jí pozdravila. Že prý máma dvounožáka-co-jí-dává-žraní nebo co.) Ale to je jedno. Kromě toho, že jsem sekáč, jsem taky sekáč. Říkala mi to sekáčka Berta, co měla síť za záchodem. Berta však byla vysáta tak před měsícem.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)