Škola mě fakt baví. Touha být šílenou jazykovědkyní mě neopustila, i když první zkouškové nedopadlo zrovna valně, zvlášť v diktátu. Kromě školy to však stálo za prázdný balíček bonbonů - je to prázdné a ještě to naseštve.
V normálním rozpoložení jsem velmi společenský tvor. Ne, že bych se potřebovala kamarádit s každým, ale když se mi někdo připlete do cesty, je se mnou celkem zábavná řeč. Pokud mě znáte, schytáte spoustu více, či méně, trapných historek od maturitních, přes pracovní po dobrodružné výpravy do ledničky. Můj život je dobrodružství, nebo žumpa. Můj první semestr byl až do začátku zkouškového zahnívajícího charakteru. Pak to sice dostalo spád, ale jako na horské dráze. Od sebevražedných myšlenek, přes apatii, po euforii až k umření. Ze dne na den. Běžný čtenář asi pochopí, že se pak člověk cítí poměrně vyflusnutě, i když mu k tomu hraje životní soundtrack složen z roztomilých, poskakujících, drsně se tvářících, každopádně pěkných, Korejců.
Nicméně, kamarády mám, dobrodružství mám, zkoušky skoro všechny taky, s matikou prožívám vášnivý vztah, nervy sešívám a princ Nezlomnýlogik se po měsící rozhodl, že se ujme žehličky a snaží se. K tomu přidejte plesovou sezónu, chuť tropit blázniviny typu jít na katolickou mši, i když vás to celý život děsí. Nebo do čajovny, či na pivo s lidmi, které znáte jen z internetu (Twitter no jutsu). Na kolejbáby není ve tři ráno hezký pohled... zvlášť když vám ho oplatí.
Do druhého semestru mám snad 2x tolik předmětů, na zklidnění nervů jsem začala číst jako o život pubertální i nepubertální knihy. Ke psaní se třeba někdy dostanu a snažím se nepropadat panice. Se spolubydlou denně skypující, tentokrát převážně o chemii (učí se na jakési podivné zkoušky, co má nakázáno od české vlády), se snažím soucítit a nemyslet na sebedestrukci.
Asi dobrý start druhého semestru.
Dáme si písničku...
(Už jsem se dostala i ke Korejkám... :D)
Žádné komentáře:
Okomentovat