Šťastné a veselé princezny

Lalala.
Mám se fajn.
Je mi skvěle.
!

1.

Po 3 dnech práce, 3 dnech svátků a rodinných sešlostí a 3 dnech práce mám dnes 1 den volna, který trávím sladkým nicneděláním.

2.

V rámci nicnedělání jsem zrána vyrazila s obálkami od Ježury na nákupy.
Měla jsem v hlavě, že chci 2 laky na nehty a vyzkoušet si jedny šaty, kolem kterých chodím už x týdnů.
Dopadlo to tak, že jsem si koupila 3 laky, zřídila si zákaznickou kartičku v Tetě, takže jsem vyfasovala kafe a těm šatům jsem nemohla odolat ani přes cenu. Whoa!
Domů jsem šla bez peněz a trochu mě hlodalo svědomí, ale..

[11:17:08 AM] Hikari Uma: jsu nyappy
[11:17:20 AM] Hikari Uma: sice se cítím trochu provinile, ale co bych si neudělala radost že :D
[11:17:41 AM] Hikari Uma: navíc jsem teď tvrdě pracovala..
[11:18:06 AM] Hyung: právě...fotku?xD
(...)
[11:42:25 AM] Hyung: ta barva je boží
[11:42:29 AM] Hyung: sluší ti to
[11:42:33 AM] Hikari Uma: ^^
[11:42:34 AM] Hyung: jak z pohádky o.O
[11:44:28 AM] Hyung: skoro ty červánkové s vlečkou a závojem...xD

Pozvolný návrat z jiné dimenze

Už je to týden, kdy jsem odcestovala do jiné dimenze.

16.- 20.12. byl ve škole sice oddechový týden, pro mě byl ale velice psychicky náročný.
Jelikož jsem absurdní, bizardní a extrémní, zahájila jsem léčbu jednoho extrému, druhým extrémem.
Jak zchladit příliš vřelé city a emoce? Protikladnými!
Chcete být drsná ledová královna, i když jste vodový nanuk? Skryjte to za masku!
Čím hnusnější, tím chladněji to působí. Ooo chladnokrevná mrcha mode, to zchladí přece každého.
Nejste dokonalá, nejste nejlepší, nejste nic. Jste hnusná mrcha, o kterou si nestojí otřít ani boty.
Dokažte to!
I když jste vskutočnosti hromádka neštěstí, zoufalství.

A když se to provalí.. tak je průser, protože se vám to celé rozpadne navenek a tak zůstanou pouze rozvaliny uvnitř. Nemáte kam se schovat a zase tomu čelíte v plné síle. Zachovejte paniku a nic se vám nestane.
V tomto stavu je nejlepší jít hned po práci (kde jste si pomotali směnu) do kina. Jen sám se sebou. Člověk má dost času myslet na různé věci, přemýšlet.. občas probleskne nějaké ach kdyby, ach nebe, a já bych chtěla a už aby.
Kino je přeci místo, kam člověk normálně chodí sám.
A sám sežere střední popcorn a vypije střední coca colu.
To je přeci naprosto běžná praxe.
Předvánoční doba je také doba naprosto nenostalgická, naprosto nesentimentální a naprosto se všichni nemají rádi a nenakupují spolu vánoční dárky.

Zapomenuté narozeniny

Na nose mě šimrá sluneční paprsek. Mžourám z okna a zpozoruju jak se z nebe pomalu snáší spostu malých tečiček. Vločky! Jé, sněží! Zrovna na moje narozeniny! Radostně skáču z postele, odhodím pyžamo, natáhnu na sebe nějaké svršky ze včerejšího dne, co jsem pohodil po zemi, běžím do koupelny vyčistit si zuby a nedočkavě vybíhám ven. Mířím na své oblíbené místo, rozhlednu Vševdohlednu na Jedlovém pahorku. Mám to od domu asi 20 minut, schody beru po dvou. Vybíhám několikastý schod a mám chuť vyplivnout plíce, jak jsem zadýchaný. Odhazuju šálu a rozepínám větrovou bundu, zatímco mířím k výhledu. Město se přede mnou rozestírá, jako celý svět při letu z letadla. Vídím lidi, jak někam spěchají. Se stromky, s taškami, někteří se hádají, létají skleničky a talíře. Někteří smutně sedí na lavičce v parku a koukají na veselé rodinky na procházce. Děti poskakují a radostně povykují. Nemohou se dočkat večera. Copak to chystají? Že by nějakou velkou oslavu pro mě? Nikoho tento den nenechává chladným navzdory mrazivému vzduchu.

Poté co prozkoumám přípravy v každém koutu města, vracím se veselým krokem domů. Potkávám několik rodinek a zamilovaných párů. Zdravím je, ale ignorují mně a věnují se jen sobě samým. Smutné osamělé lidi se snažím povzbudit a zeptat se jich, jak jim můžu pomoci, chci je pozvat k sobě, ale také se chovají jako bych byl vzduch. Někteří mě ještě pošlou do háje, že prý je to moje vina, že jsou smutní. Ale vždyť jsem je chtěl pozvat k sobě, aby nebyli sami, co jsem udělal špatně? Moje veselost se pomalu proměňuje v pošmourno. Mám přece narozeniny, snažím se pro ty lidi dělat první poslední, ale jsem pro ně úplný vzduch i v tento den. Kuš, nenechám si přece zkazit den.

Neexistuju

Jdu se smazat ze světa.

Nebudete o mně nic vědět a já nebudu vědět nic o vás.

A bude nám dobře.

Nebo zle.

Ale nebudeme to o sobě vědět.

Nebudeme existovat.

Odjíždím do jiné dimenze.

Mějte se jak chcete.

Toto je pouze začátek.

R,R - 2. Cela šílenství

II.

Analea

Čelist jako ve svěráku, nemohu jí pohnout. V ústech jako bych měla asfalt. I bez něj však nemohu říct ani bé. Jsem jako přilepená zády k zemi a nemohu se pohnout. Konečky prstů a ušní lalůčky mi začínají brnět a postupně se mi od nich rozbíhají po těle tisíce mravenců. Od zad se mým tělem také šíří chlad a mravenci tak připomínají ledové jehličky. Začínají se mi třást prsty, jako bych vypila 2 silná kafe na prázdný žaludek. V žaludku, jako bych měla šutr. Je mi zle a po asfaltu mi v ústech zůstala hořká pachuť.

Konečně se mi daří odlepit víčka. Au! Ostré světlo mě přinutí víčka zase přivřít. Od prstů se třes už rozšířil po celém těle a vystřídal mrazivě kousavé mravence. Nevím, zda se třesu zimou nebo je to důsledek mé paralyzace. Přetočím se na bok a skulím se do klubíčka. Do háje, kde to jsem. Chytám poslední útržkovité myšlenky, jako kukuřičné lupínky v moři. Rozmáčí se, odnáší je odliv a ony stále připlouvají a odplouvají. Jsou slizké jako úhoř, ale konečně se mi je daří uchopit. Ostia Antica, Zeitra, školní výlet… Kamzík, ztracena v zarostlé bytovce, snědý chlápek s medovými řečičkami, mráz, tma a nic. To zní jako pěkný sen. 

Zkouším znovu otevřít oči. Ležím na betonové podlaze. Tak proto je mi kosa. Když máte jen rozevlátou sukni po kolena a tílko, betonová podlaha není zrovna místo, na kterém byste se chtěli prospat. Nacházím se v krychlové místnosti. Vše je ve stejné holubí šedi. Nejen podlaha z betonu, ale i stěny, ty asi budou z obyčejného panelu. S výbavou to moc nepřehnali, protivná silná zářivka uprostřed stropu osvětluje prázdnou místnost, ve které přebývám pouze já. Nikdy jsem pořádně neviděla obrněné dveře, ale všechno je jednou poprvé. Masivní, kovové a žádná klika zevnitř. Sevřel se mi při pohledu na ně žaludek a naskočila husí kůže. Na stěně po mé pravici je podlouhé obdelníkové okno s tmavým sklem, skrz které není nic vidět. Nad ním je bílá krabička připomínající rozhlas ve škole. Silně pochybuji, že je kanál hnusnější místo než tohle. 

Jak zrušit bytí, aniž by to byl hřích?

Mě už to nebaví. Řekla Hikari a začala přemýšlet o tom, jak přiblížit svou smrt, aniž by to bylo charakterizováno jako sebevražda.

Když někoho vyprovokujete, aby vás zabil, už si za to můžete v podstatě sami.
Když vlezete někam, kam nemáte, taky si za to můžete sami.

Jak vlézt někam, kde někoho vyprovokujete už svou přítomností, aniž byste se o to nějak zvláštně snažili, s dobrým úmyslem, aby to nebyla sebevražda?
A pak mě napadlo!
Ha!
Quo Vadis!

,,Krák, kde se pronásledujou křesťané?''
,,Islámské země..''
,,Výborně! Tak já se seberu a pojedu na misii!''
,,Jo jasně - ,Přináším mír a lásku..' ... to není dobrý nápad, jseš ženská.''
,,No a co?''
,,Jsi ženská.''
,,..ah! Jo tak. No jasně. To bych jich moc nezachránila, než by mě zabili. Co Indie?''
,,No to by sis pomohla... kasty.''
,,Tak Čína!''
,,Tam jsou komunisti.''
,,No prááávě!''

Depkatrio zase válí

Jednou za čas příjde chvíle, kdy miss Metafora má všech metafor po krk a má ráda věci pěkně na rovinu.

Protože už se v tom začíná ztrácet a stejně je to už všechno špatně.

Tou miss Metaforou jsem myslela sebe, když už mám těch obrazných pojmenování po krk.

Prohlašuji, že nevím na jak dlouhou dobu, odmítám číst mezi řádky a mluvit mezi řádky.

Vzhledem k tomu, že jsem miss Metafora a mluvím občas mezi řádky jako Hemmingway a v podobenstvích jako Ježíš, tak to berte s nadhledem a pokud mi to někdy ujede, tak je to něco, co je všem jasné, nebo to bylo mimoděk.

Hrdzavé spící těstovinové shurikeny

Moje krásná aplikace: týden nebudu mít depku! mi vydržela půl týdne. A to proto, že problémy přišly až ve čtvrtek. Nebo se spíš vylouply z hezkého nicseneděje nátěru jako rez. Jak už mají ve zvyku.
Ve čtvrtek to bylo do háje, to nejde.
V pátek to bylo.. no jde to a musí, do háje!
Ne že by to šlo do háje.
Spíš... jo jsem štastná, že je to jak to je a že se k tomu došlo, ale to nic nemění na tom, že ... ale nic, je to jak má být a bez tohohle by nebylo nic a bude to dobrý.
Jo.. priority jsou jinde.

Cestování časem, jazykem a bděním.

Jedu si svůj zombie mode už od neděle. Jsem panda, ke kruhům pod očima mi chybí jen ušička.
Sad nejsem, protože prostě proto.
Asi špatně skončím!
Jen doufám, že špatně a ne špatně.

Dnes byl velmi veselý den. Ačkoliv jsem spala pouze 5 hodin, z postele se mi nechtělo pouze z principu.
Uvařila jsem si kapučínko a bylo mi hej.
Ledový tanečník to utančil úspěšně. Docela jsem se pobavila, když mi tento tanec byl vyprávěn z druhé strany.
Čekala nás písemka z dějepisu, kterou jsem včera zazdila. Jako bonus písemka z češtiny, o které jsem tušila, ale všichni říkali v pondělí. Což o to, v pondělí píšeme, ale zase další. K mému milému překvapení, to byla opět prkotinka a.. ok asi budu mít trojku bo jsem blbec - kdybych to nesabotovala, tak se o přestávce na ta díla od Goetheho a Schillera juknu a zmáknu to levou zadní na plný počet, ale řekla jsem si whocares.
Písemka z dějepisu mě v závěru elegantně minula, jelikož ta češtinářská olympiáda byla dneska. Další překvapení.

Odraz dovolené v půllitru

,,A maminko, co se stalo s tím originálním papírkem?''
,,Ten jsem hned poté, co jsem prohlásila, že ho nikdy neztratím, utopila v pivu a nejspíš ho zapomněla při odchodu na prázdném půllitru, kde se sušil, když jsem onehdy šla s princeznou Jehozrzkou a princem Dlouhovlasem na jedno.''

Tak takové sentimentální kecy jsem neměla už dlouho.
Ani tehdy, když jsem citovala Rimbauda v originále.. to totiž mluvil někdo jiný a já se ke slovu téměř nedostala :D
Stejně to bylo fajn a doufám, že za deset let se budeme mít všichni stále rádi a budeme jezdit na společnou dovolenou.

Zimní alergie

Neříkám, že jsem hyperctnostná bělostná panna, ale ztrácím nervy.
(Čtu Quo Vadis, pokud budete číst netradiční slovní obraty, je to tím.)
To samo o sobě není žádná novinka, když k ráně nemám daleko, ale...
No považte. Když máte alergii/ponorku na některé osoby, jak to řešíte?
Máme více možností..

1. ignorovat
2. vyhýbat se
3. pomlouvat za zády
4. hodit řeč o tom, co vás štve

Vyjeté koleje.. óda na matematiku

Když 2 roky v matice prospíte a ten zbytek nějak ošolicháte, většina lidí vás má za matematicky nezdatnou osobu. Když zázračně změníte přístup a na závěr z matematiky maturujete, je to pro ostatní šok a nechápou nebo neřeší.
Ti, kteří to neřeší jsou ještě v pohodě.
Horší jsou ti, kteří to řeší.

Nikdy jsem v matice nebyla nejlepší. Důvodem není moje hloupost, ale roztěkanost a to, že nemyslím technicky, nýbrž v obrazech. Jsem estét a můj obor jsou slova a hra s významy a zvučností, nikoliv čísla.
Můj primární jazyk jsou emoce, nikoliv suchá fakta. Maluju slovy obrazy, nerozebírám všechno na jednočleny. Jsem srdcař, ne logik.

To, ale neznamená, že logickými fakty nejsem schopna mluvit sekundárně, jako mluvím angličtinou.
Nejsem blbá a nikdo ze mě debila dělat nebude. Umím skloubit srdce i rozum. Umím své dojmy a myšlenky odůvodnit logicky. Mám ráda, když to pěkně lícuje. Dokážu diskutovat s logikem déle než minutu, většinou proto, že mě rozčiluje jeho chladné uvažování, ale zvládnu argumentovat.. neznamená to, že vyhrávám, ale mé přednosti jsou někde jinde. Výřečnost a atak s omáčkou.

Slunko na konci tunelu

Tak je to za mnou.
Brečela jsem kvůli tomu vodopády, jak se mi tam nechtělo, ale zas takové utrpení to nebylo... jak se dalo čekat. Byla to taková fajn flákárna. Když jsem se s lidma bavit nechtěla, tak jsem se s nimi nebavila. Splnění si povinností, byla nakonec radost a doufám, že zjistím, proč mě tam ten JK tak moc chtěl, když jsem se před odjezdem tak sesypala, ale i přesto jsem tam jela... protože jsem nemohla ignorovat pocit, že tam z nějakého důvodu budu důležitá a nepostradatelná. No nevím, ale třeba se to někdy dovím.

Královský vánoční balíček měl velký úspěch. To video, kolem kterého bylo milion stresů vyneslo své ovoce a zapojilo se před 20 lidí! Úžasné! Tak doufám, že to bude mít velký pozitivní dopad na naše vztahy a životy a omáčku.