"Your most significant childhood memory"
No.. significant jak significant. Uvažuju jestli mám vytáhnout tu jednu vtipnou rebelskou nebo tu vážnou rebelskou.
Tak obě.
1. vtipná rebelská
Zdrhla jsem ze školky.
Byli jsme takhle jednou venku a přišel se na nás podívat jeden prvňák, co býval v naší třídě. Povídal si s námi přes plot a když si uvědomi, že musí domů, nechtělo se mi samotnému a ptal se: ,,Doprovodíte mě někdo?''
Malá Hikari-chan, která se s dotyčným klučinou ve školce nikdy nebavila zvolala suverénně: ,,Jasně! Počkej chvíli.''
A vzápětí přelezla plot.
Klučinu jsem doprovodila domů a pak šla zpátky do školky. Když jsem viděla prázdnou zahradu, uvědomila jsem si, že je průšvih. No co.. nakráčela jsem do šatny, kde všichni seděli a čekali na mě, zatímco pančelky panikařily ve třídě a dělala jakože nic.
2. vážná rebelská
,,Heej Pavli, věříš v Boha?''
,,Jo, já myslím, že ňáký je.''
,,Já taky.''
,,A co tví rodiče, ptala ses?''
,,Nevím, ale stejně potřebuju jít pro ten šátek, tak se můžu zeptat.''
----
,,Mami, věříš v Boha?''
,,Ne.''
----
,,Tak co?''
,,Prý ne. Ale mi je to jedno, já si stejně věřit budu.''
,,Já taky.''
Byla to tak druhá třída. Tehdy jsem však věřila pouze v ''nějakého'' Boha, neměl jméno.
Časem jsem si vymyslela svého Nadmozka, protože mi žádné náboženství nevyhovovalo.. a až na střední jsem měla tu čest poznat JK osobně.
Je zvláštní zavzpomínat, jak jsem svým způsobem měla celý život pár svých vzpurných protiproudařských zásad (,,Ne díky, nechci tu cigaretu. A ano, chlastačky nejsou nic pro mě.'') a postojů i přesto, že jsem později přebírala ostatní identitu od své nejlepší kamarádky, která ty postoje nesdílela.
Třeba jsem prostě přemoralizované děcko, které rodiče nechávali růst jak trávu na poli a tak nemělo potřebu se bouřit způsobem jako ostatní. No.. negativní vzory v rodině taky dělají svoje.
Dalo by se říci, že už od mala mám motto: ,,Jde to i jinak.''
Příp.. doufala jsem, aby šlo.
A teď jsem neskutečně vděčná, že jde.
Žádné komentáře:
Okomentovat