Tento způsob školního roku, zdá se mi poněkud sarkastický.
Možná je to taky tím, že...
,,Buď se budu hystericky smát nebo plakat, vyberte si.''
,,Koňu, ty taky musíš být furt extrém.''
Možná je to hormonama, možná mou přirozeností, možná prostě tím, že mě Stvořitel stvořil velmi emocionálně založenou a ještě jsem to pořádně neovládla, což je jeden z důvodů, proč teď ne a omáčka, ale..
Když já mám chuť jít za panem ředitelem, aby nám do školy pořídil boxovací pytel.
To abychom mohli ze sebe vybít negativní emoce vhodnou cestou a nedělat čurbes jinak, když to s námi tříská... aneb ať žije cupování papírků a vysoký sarkasmus, který se v naší třídě ozývá.
Všichni nějak blbě nesou, že sedí zase ve škole.
Třeba jsme jen rozežraní z těch prázdnin.. nebo emocionálně vystaveni velkému tlaku.. nebo obojí a do toho ještě matura no jutsu a nějaké blbé postavení měsíce a erupce na slunci.
Vždycky to ještě můžeme svést na smog nebo na politiky, že jo?
Je důležité najít viníka, ne?
Celkově mi nedělá moc dobře, když vidím někoho trápit se.
O to víc, když se trápí kvůli mě.
Kéž by bylo každý den skvěle i nadále.
Já si klidně budu dál cupovat ty papírky, však jsme si u mě zvykli na to, že jsem jak horská dráha. Já se s tím nějak vyrovnám. To to raději na sebe vezmu i za ty druhé. Možná to se mnou tříská o železobetonovou zem po hlavě, ale zvládnu toho hodně. A to právě tím, že to v sobě neumím udržet a někde to ze sebe vykřičím, vykopu, vymluvím, vypíšu a nejlíp u svého Všemohoucího Táty.
Aspoň k tomu je to dobré. Když jsem v háji o to víc k němu utíkám a o to blíž si jsme a o to kratší ta zkouška snad bude (pokud se budu jím řídit) i když pak přijdou zase jiné těžkosti. A horší.
Problém je, že než k němu jdu, většinou mě musí, alespoň zčásti poslouchat i druzí, ale to už se nějak zpracuje. Většinou si prostě líp srovnám myšlenky, když je říkám nahlas a někdo se tváří, že rozumí a ten někdo mě má rád a občas řekne něco k věci. Na srdci fakt zahřeje, když vám ten někdo navrch k tomu koupí horkou čokoládu.
Táta a brácha Krokouš jsou nej.
Díky
Žádné komentáře:
Okomentovat