Tak měsíc jsem byla vyžvýkaná jak sladká žvýkačka.. případně bez šťávy jako vymačkaný citrón (jo kyselá jsem byla taky). Teď nám začne svítit slunko a já začnu být jak na pružince. Jo taky tak skáču a střílím. Tedy jsem střelená a střílím kolem sebe různé praštěné žvásty a směju se jak totální matloň. Což samozřejmě jsem.
Minulou středu se mi prostě s východem slunce zpod mraků jakoby zbláznily hormony. Běhám kolem, směju se, brečím, směju se, řvu, směju se, směju se, vztekám se, směju se a pořád dokolečka. Je tam konečně více toho - směju se. A když se dosměju, začnu jančit, že můj spolužák je lepší hospodyňka než já a co že já dělala za těch posledních 17 let, že ani neumím kuřecí vývar (a další laskominy, co nejsou česnečka, těstoviny, krupice, vajíčka a smažák).
Vždyť já jsem úplně nepoužitelná, že?
No to takhle vlastně nejde!
Pak pobíháte po bytě a vztekáte se před mamkou a ona vám odpoví:
,,Co se vztekáš, ty moc dobře víš co jsi dělala, seděla u počítače.''
Jo. Ale to nebylo jaro. Jaro před 18 rokem mého života. Vždyť jsem skoro dospělá!
Za chvíli nebudu mít na krku žaludek jen můj, ale i dalších hladových krků!
Ne neplánuju se v min 5-ti nadcházejících letech vdávat, ale roky tečou jako voda..
a čím dřív začnu.. tím dřív ze mě bude vyhlášená šéfkuchařka o které jednou budou říkat:
,,Moje maminka dělá nejlepší xyz.''
Do háje. Nepřeháním to už? XDDDDD
Blbé jaro. (Ach konečně už je tu!!!)
P.S.: Juchů, konečně mám (slíbenou) tu jídelní soupravu od prababičky, o které se mi před třemi lety zdálo.
~ Hikari
Žádné komentáře:
Okomentovat