Hlukem k tichu, životní sluchátka a nervy v kýblu

Mám trochu společenskou krizi. Zoufale toužím po tom mít klidné, tiché doma, kde na mě nikdo nebude mluvit. Konečně jsem se včera večer dočkala a hle.. už jsem zase v Brně na šesti metrech čtverečních se slečnou z Ukrajiny, která s kamarády nechodí ven, protože jsou všichni za hranicemi, nýbrž s nimi skypuje .. denně, minimálně s jedním člověkem.

Dnes jsem psala půlsemestrální test z jednoho informatického předmětu.. teorie jak prase a já podělala převádění mezi číselnými soustavami, ale fajn... zašla jsem si na menzapizzu a místo, aby mi to zvedlo náladu, přivodilo mi to další parádní depku. Takový ten večer, kdy potřebujete vypadnout s nějakými normálními lidmi na pivo, nebo strávit se svým přítelem a popcornem u Pokemonů, či korejského historického drama a brečet mu na rameno.


Jediní lidi, kteří přicházeli v tu chvíli v úvahu byli buď... ve Zlíně, nebo přece nebudu rušit, nebo chlapi. A s chlapama já bez Kuby ven nechodím, protože jsem zásadová holka. Tak z toho vyplývalo, že budu celý večer hrát LoL, protože je mi smutno, chci být s Kubou, do školy se mi nic s depkou dělat nechce a se spolubydlou se mi rozhodně mluvit nechce. Ta skvostná chvíle, kdy jsem byla v pokoji sama a bylo mi fajn, pominula rychleji, než bych si přála. (Třeba celý semestr?) Hrála jsem LoL s klukama a... spolubydla s velkým zápalem spustila skypemaraton. Tzn. jsem si TS mikrofon musela nastavit na tlačítko a to je dost nepraktické hlavně v teamfightu... výsledkem byl masivně feednutý Teemo na topu a chuť podřezat si žíly, vyskočit z okna, omlátit si hlavu o stěnu, vyhrát ve Sportce a vdát se... všechno stejně nesmyslné, co se mi vlastně nechce. Ano chci se vdát brzy, ale rozhodně ne tento rok.

Proč prostě nemůžu mít k sobě ženskou jako je Krák? Takovou, se kterou by to bylo, jako bychom tam nebyly. Žít si to svoje hezky v tichosti a ... jasně, že si chci popovídat... no fajn, kdybych bydlela s Karin, tak mám potřebu si povídat častěji, než ona by asi chtěla, ale... prostě ženy mají potřebu komunikovat, i když se neznají. Můj princ má v pokoji 3 další kluky, všichni to jsou gameři a je klid. Já chci taky mít klid. Klikání na kompu do jedné ráno mi nevadí, vadí mi rušení mého soukromého klidu, ale abych jí to vysvětlila, to ne, cítím se jako sobecká svině - tak jako já si chci žít to svoje, taktaké i ona, nijak extra nad míru se přece neprojevuje. Jsem sobecká svině se svatozáří na hlavě s kodexem svých morálních zásad. Hlavně nedělat žádné kompromisy.

Nejsem dokonalá a jak bych chtěla, i když vlastně ne...

S Princem prostě před svatbou bydlet (a další věci nebudu). Ať se budu se ženskými spolubydlícími nervovat až na půdu nebo do sklepa. Nebudu polevovat ve svých hodnotách, které dodržet schopná jsem (na rozdíl od lásky k lidem kolem mě bez rozdílu je-li to přítel, či nepřítel apod.). Že bych to bez svého morálního kodexu měla jednodušší... krátkodobě možná ano, možná i celkově, ale... je jednodušší a rychlejší také kvalitnější? Takový ten život Ládi Hrušky, co je v naší kultuře běžný? Deeejte pokoj, nervovala bych se furt stejně.

Sluchátka nás separují od světa.
Jestlipak je nemáme právě proto.