Zkouška dospělosti - o půl roku později

Uletělo to jako voda a ani jsem neměla potřebu napsat na blog. Když jsem tuto potřebu pocítila, neměla jsem dostatek energie pro naplnění. Ozývám se tedy až teď. O tom, jak teď žiju, možná později. Jen bych si dovolila poznamenat, že se bojím vůbec něco napsat, protože se mi nechce šaškovat s pravidly pravopisu a kontrolovat si to po sobě, abych sobě a své alma mater neudělala ostudu, jak nám kladli na srdce v prvních přednáškách. Haha.

Z úvodu jste tedy nejspíš pochopili, že maturu jsem dala. Ano, na první pokus a za čtyři. Přípravu jsem samozřejmě nestihla vůbec podle plánů... kdo kdy ano? Táta při mě stál, i přesto, že jsem ho zanedbávala a vůbec jsem si to nezasloužila. Ale to je jeho styl, dávat nám to, co si nezasloužíme, aby nám ukázal, že nás miluje bezpodmínečně a milost si koupit nemůžeme ani penězi, ani skutky.

A teď průlet posledními týdny na mém drahém BMA, po kterém se mi stýská...
Podělím se s vámi o pár fotek, aby to bylo pestřejší.

> Tablo ve stylu Velkého Gatsbyho

> Poslední zvonění - Ledová Královna

> První máj.. den před písemnými, jsem strávila se svými nejmilejšími.. no dobře, hyung tam nebyl.

> S hyungem jsme si to nahradily na druhý den, jelikož princ už měl -jako jediný maturant z matiky - svou písemnou první část z krku.

> Písemné proběhly víceméně v poklidu. Před první zkouškou jsem sice byla na pokraji nervového zhroucení alá ''ať se kua nebaví o tom, jak se to má psát, protože se po**ruuuuu!!!'', které jsem vyřešila hlasitým poslechem hudby do sluchátek. Při dalších jsem již udržovala poloumělý klid, střídán záchvaty hysterie doma nad slohovou prací z angličtiny...

> Co mě vytáčelo nejvíc, byli lidi. Lidi, kteří by měli být jako studenti gymnázia, na určité úrovni. Toto by mohlo platit alespoň u zkoušky dospělosti, nebo ne? Pro mě jsou tedy dostatečná společenská událost minimálně pro sukni či tmavé kalhoty. To, že holka přijde v džínových legínách a jiných ležérních kreacích, je pro mě trochu hardcore. Ale možná jsem příliš konvenční. A v těch dalších jsem konvenční až tak, že je to nekonvenční. Takže v podstatě staromódní. Ale prosíííím... aspoň tmavé kalhoty a hezká halenka. Kluci chodili líp oblečení než některé slečny.

Jsem hrdá na svého prince, že chodil po celou dobu hezky v kompletním obleku a neflákal to, i když chodí nejradši v jedněch 3/4 kalhotech, tričku a červeno-šedé mikině (smířila jsem se s tím a je to pro mě značka jistoty a bezpečí).  Já se na kluky v obleku dívám mnohem raději než na kluky s vánočkou bez trika. Vlastně na kluky bez trika se dívám nerada, ať už pod ním mají cokoli, ale to je jiný příběh. Chci jen poznamenat, že můj milý v obleku je štramák jak cyp.

> V pondělí, při zahajování ústních maturit, jsem toho měla tak akorát... že jsem začala hrát s princem LoLko a hraju to stále.

> Ústní jsem tedy zvládla. Obešlo se to bez zvracení, jen jsem si pobrečela na závěr SV zkoušky, páč se mě komisařka zeptala na něco, kde jsem se trochu zamotala, vyšla jsem ven s něčím osobním a dojalo mě to k slzám.. trapas. Matika byla moje ''nejhorší'' nakonec, ale díky požehnanému výběru otázky se stala nejlepším výkonem. Vyběhla jsem ze třídy a rozbrečela se štěstím. Dostala jsem tu svou čtyřku, byla happy jak sad s grepy a poté co odpoledne zvládl princ svou pětku, jela jsem domů s prázdným pocitem...

,,A to je všechno?''

,,Teď už si můžu číst ve vlaku, co chci... ale já nemám co.. a vlastně ani nechci.''

A byla jednoduše vypatlaná.
Na partyhard nejsem, takže se žádná nekonala a tu rodinnou jsem vnímala jako vrcholný opruz a zda-li je to vlastně nutné.. pomaturitní výmaz, přátelé.

Přijímačky do Brna (i Olmiku, ale priorita byla jinde) jsem zvládla do pohody mezi písemnými zkouškami a tak tradá...

...mise miss mokré tričko upracovat se k smrti (a vydělat si na dobrý ntb), začala...

Po sto letech a možná ne na dalších sto let, se s vámi loučí vaše,

Hikari,

Locika,

Shiwea,

či princezna Kráněnemádaleko