Marnost rozpolcepřecitlnehodnosti

Mám chuť napsat o tom, jak mám moc skvělý den.
Jaký si ho uděláte, takový ho máte ;)
Když jste nedospělá vydeptaná kráva, občas to dopadne tak, že si celý den ve škole probrečíte nebo prospíte, pohazujete propiskami, nervujete se a nadáváte jako dlaždič.
Jsem na sebe hrdá.
No ani ne.. a proto jsem byla ještě protivnější a brečela ještě víc.
Ženská logika, viďte?
Ne, potenciálně militantní stav nemám. Spíš permanentně... ok poslední dobou... přecitlivělá jako sviňa.
Mám důvod?
JO! Vlastně ne.. počkat.. já už ani nevím.

Jde na mě asociální stav jako prasopes.
To znamená, že sním o Vánocích nikoliv bílých, ale bez lidí. Vzhledem k tomu, že budu celé prázdniny v práci, tak se mi to nesplní a k tomu potkám na truc spoustu nahých chlapů, protože na ně nejsem zvědavá. Ale nepotkat nikoho známého, kdo by si chtěl povídat, to by stačilo.
Povídat si s vámi totiž nechci.
A už vůbec ne o spoustu negativních věcech a alergiích na lidi, na které si nárokuju být naštvaná pouze já (bezdůvodně).
Mně je totiž jedno, jestli jsou polovina naší třídy kreténi nebo ne, co si nezaslouží odmaturovat, já si chci ty jedničky vybojovat zaslouženě a půjdu s tím před Boží tvář s čistým svědomím, na rozdíl od těch, co prolezou jen proto, že je učitelé podrží se čtyřkou na druhou, aniž by si to za svou práci zasloužili. Já jim totiž přeju, aby to zvládli a přeju jim, aby se jim v životě dařilo, i kdyby si to neměli zasloužit. Já si totiž odpuštění taky nevysloužila činy.

Kdyby vás náhodou zajímalo, jak se mi daří v tom být hodná holka, tak NEDAŘÍ.
Jsem hodně moc NEHODNÁ holka! A klidně vám o tom nakreslím billboard, aby to všichni věděli, jak jsem špatná a sobecká mrcha! A ten oběd si neohřeju, protože prostě nechci a vyhubnu na smrt a umřu a bude mi dobře a nebo taky ne, protože je to vlastně sebevražda.
Jo, přesně proto jsem dneska brečela a byla prupiskogresivní!
Protože se mi prostě chtělo a bylo to NESPRÁVNÉ a DĚTINSKÉ!
Jdu si trhnout nohou, takže nepůjdu do výtvarky a místo toho budu raději přepisovat SV nebo číst Quo Vadis nebo cokoliv, co vypadá užitečně a měla bych dělat, když nejsem schopna nedělat věci, které bych dělat neměla a pak stejně neudělám nic. Aspoň můžu solit co chci, aniž by někdo potřeboval vědět, co se děje.

Je to tady zas.
V lisu rozpolcenosti.
Kdybych měla prachy, jedu na Island.
Pokud mi chcete pomoct, tak se za mě buď přimlouvejte nahoře, nebo mi napište hezkou pohádku/básničku ve které bude zašifrováno povzbuzení nebo cokoliv hřejivého... a mějte na paměti, že měla bys/neměla to udělá ještě horší.
A mně přijde, že už nefunguje vůbec nic, kromě Káčka, kterého bych si měla dát pořádnou dávku.

Všechno je marnost a honba za větrem...

...kromě...

...toho na co teď nemám sílu.