Zobrazují se příspěvky se štítkemVyšší cíle hrdinů. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemVyšší cíle hrdinů. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 12. října 2013

VCH - 6. Křižovatky cest

Krák: 6. kap

     Když se spořádala většina toho výborného jídla a probralo počasí v Norsku, Babama se rozloučil a zmizel. Všeobecně to znamenalo konec večeře a volnou zábavu. Eitin chňapla nějaké zbytky a šla je donést Damienovi. ,,To od ní je hezké,‘‘ pomyslela si Koň ,,..to jablko, které si vzal, by mu mohlo způsobit akorát tak žaludeční depresi,‘‘ což ostatní lidé znají pod pojmem hlad. Sledovala jak se blíží k jeho dveřím, otevírá dveře.. nebezpečně balancuje.. a pak vchází dovnitř. Arnax se zrovna chystal spustit něco o rybolovu, ale Mich mu do toho raději skočila zavčasu.
     ,,Dneska byl tak nabitý den, že jsem ani nestihla s Eitin probrat vše co jsem chtěla, počkám na ní v pokoji, bavte se hezky..,‘‘ obdarovala Arnaxe falešným úsměvem a Tarathiela omluvným. Ten to však chápal a lehce mávl rukou, aby jí pobídl a naznačil, že je to v pořádku.
Za Mich zapadly dveře. Musela Krák varovat, přece jí nenechá sežrat světluškou, to teda ne. Sedla si na postel.

pátek 11. října 2013

VCH - 5. Zjevení písku

Krák: 5. kap

      ,, Nepůjdeme do toho tentokrát spolu? Ve dvou se to lépe táhne..‘‘ zvolala Mich směrem k Tarathielovi po cestě zpět do lesa za želé ňuníkama.
      ,,Zrovna jsem chtěl, navrhnou totéž,‘‘ usmál se a hrotem mečem ukázal směrem k nejbližší noře. ,,Je jich deset. Já pět, ty pět, souhlas?‘‘
      ,,Jasňačka,‘‘ ušklíbla se Mich a vrhla se s pískem na želatinu vpravo. Za chvíli létala želatina, písek a naštvané výkřiky z obou stran. S každým dalším zabitým králíkem se Michelle cítila s mečem v ruce jistější a jistější. Meč, který jim daroval Babama, byl sice dost nevyvážený a bolela z něj ruka, ale bylo to lepší než drátem do oka. Po pěti norách, ve kterých našli pouze přísady na léčebný nápoj, nechutnou trávu, onen podivný prášek a pár měďáku sebou praštili do trávy, aby trochu spočli.
      ,,Už to není taková hrůza, řekla bych.‘‘ nadhodila Mich prohlížeje si víření blankytných motýlích křídel nad hlavou.

čtvrtek 10. října 2013

VCH - 4. Cviky mistra

Krák: 4. kap

     Po tom nešťastném pádu si kolem její hlavy, teda spíš pod očními víčky, hrály na honěnou šálky dwea. Osa oběhu šálků se náhle začala naklánět, až je rozbila na tisíc kousků bolest pulzující z rány na hlavě, která nejspíš dopadla zrovna na nějaký pod zemí ukrytý šutr, a vnímala podivné otřesy, které nepocházely z hlubin země.
     ,,Co jsi u všech bohů -nebo skřítků- dělala tam nahoře?‘‘ ozval jakýsi hlas, jakoby zdálky, že nešlo rozeznat, komu patří. Zamrkala, aby rozehnala ty střepy. 
     ,,Ále, Tarathiel si našel skřítka…‘‘ odpověděla větvi, nad její hlavou, myslíce si, že se jí ptala ona. Z dálky se ozvalo další zamručení a podivné zavytí, poté se jí snažil někdo dostat na nohy. Větev to však nebyla, ač ještě ráno vypadala jako její sestra. Byla to Eitin a podivný vyjící tvor vedle ní - Damien. Kolena se jí podlamovala, ale jakž takž se na nich dokázala s pomocí Eitin udržet. Když se snažila zaostřit i okolí zahlédla cosi stříbrně se třpytící - modrou kaňku. V jejím stavu to byl výjev tuze roztomilý a Michelle si rozpomněla jak jako malá, ještě bezinternetové a bezkofeinové dítě pobíhala na zahradě u babičky a snažila se tyto kaňky pochytat a podrobit jejímu nemilosrdnému drobnohledu. Zamotal se jí svět a ona byla opět ten malý pětiletý tvoreček se zárodky všech špatností a blbostí, co se projevily s dospíváním. Natáhla ruku po jednom třepetajícím se drobečkovi a vyjekla velmi duchaplnou větu - ,,Jééé motýlek!‘‘. S nadšením se chtěla vykroutit s Eitininého sevření. Zmalátněná Michelle s pocitem peříčka se snažila motýlkům vyjít v ústrety. Eitin jí sevřela ještě pevněji a začala do ní hučet, že motýlci jsou sice fajn, ale že večeře je fajnovější a nasměrovala jí směrem k chatě.

středa 9. října 2013

VCH - 3. Začátky začátků

Krák: 3.kap

     Jen co to dořekl, zmizel Babama v lese. ,,Tara-cože?‘‘ Koň zavrtěla hlavou nad tím šíleným jménem, obrátila se a spolu s Kofilou odkráčela do pokoje.
     ,,Tak co podniknem milá, zlatá?‘‘ optala se Michelle Kofily a posadila se s ní na postel, aniž by se dožadovala odpovědi. V hlavě měla opět, nebo spíš stále, zmatek. Byla zvědavá na toho ,Tara-cože‘. Tentokrát jí trápily myšlenky typu ,,Bude to nějaký namyšlený blb, nebo snad v pohodě kluk? Poslouchá disko nebo metal? Jestli to bude diskant, tak mu hlavu potřu tím hnusným růžovým slizem. I když to bych možná ještě pomohla, protože Sliz Želatinového králíka má možná stejné účinky jako gel na vlasy. Zkoušet to nebudu. Ale tak zase nemůžu být zlá, žejo, budeme tady společné bývat, obývat tuhle chatrč, dokud nám Babama nestrčí meč a my nepůjdeme padnout za vlast… Hraje Grepolis? Nebo Divoké kmeny?..‘‘ takhle a pořád do kola.. ,,Tak ale už dost! Nebudeš furt myslet na Grepolis, tak ti přetečou sklady noaco! Tady seš v Saphaelu, žádnej Grepolis, žádné Divoké Kmeny, tak už toho konečně nech a mysli, teda nemysli na to, no prostě něco dělej, něco, jen né mysli, protože pak to dopadá blbě!‘‘ Měla chuť si vrazit pořádnou facku, ale sama sobě si jí dát nechtěla, protože dejte si pořádnou facku sami sobě že jo. Usoudila tedy, že potřebuje jenom trošku čerstvého vzduchu, aby jí ty blbosti z hlavy vyhnal. 
     ,,Venku je hezky, jdeme se provětrat Kofilo, natrháme kytičky, pokusíme se nenaštvat pár rosolů a bude fajn..‘‘ 
     ,,Ano, má paní.‘‘ Koň vstala a Kofila jí následovala.

úterý 8. října 2013

VCH - 2. Pouta nového života

(Ano, pochopili jste správně, naservíruju vám to hezky po kouscích, každý den v 11:00, dokud nedojdou kapitolky xD - to abyste to měli šanci strávit ;) )

Krák: VCH - 2. kapitola

     Koň s Krák, nebo-li Michelle s Eitin se trmácely cestou, Babamovi v patách už nějakou tu chvilku. Šly..šly..šly.. potom taky šly.. a abych nezapomenula.. tak pořád šly. Michelle se snažila vybavit si mapu Siwa Islandu, kterou vlastně viděla jenom dvakrát. ,,Joo nějaký pitomý malý ostrůvek, to sem si mohla myslet, že tak pitomě malý nebude a že ho nemůžeme proběhnout tak ,,rychle‘‘ jako v skutečném.. teda.. ehm fiktivním GF.. jaké je vůbec měřítko..,‘‘ mumlala si Koň sama pro sebe, mezi myšlenkami na bolavé nohy, zimu, kafe, hlad, spánek, přetékající sklady v Grepolisu a DK a podobné problémy zatěžující její překofeinovaný mozek. Z vypočítávání měřítka mapy GF do skutečnosti, které vlastně nebylo ničím podloženo a tak bylo úplně na nic, jí vyrušilo šplouchání vlnek oceánu, které se ozývalo kdesi v dálce, které jí dodalo energii pro další kroky. Voda byla vždy jejím živlem. Stromů ubývalo a i růžových hnusů kolem bylo méně a méně, Michelle to velmi ocenila, protože to znamenalo, že z ní nebude v nejbližší době mrazený koňský salám. Trmácet se polem, lesem, přes žůžové potvory v mokrém pyžamu není žádný med. Krák vedle ní vypadala v pohodě, s těmi pár větvičkami v hlavě docela spokojeně a taktéž ji zvuk vln dodal elán do dalšího pochodu. Babama se stále táhl jak smůla. Konečně zahlédla Babamovu chatrč. Kafeeee, zněla její jediná myšlenka, žlutý skřítek, který poletoval před plotem chatrče však jako hrnek pořádně silného kafe moc nevypadal.

pondělí 7. října 2013

VCH - 1. Relativní realita

Krák: 1.kap

     Bylo lehce po půlnoci. Oči ji pálily, s Krák si často psalo čelo. Opět nedodržela své předsevzetí jít spát v osm, ale musela dokončit své každodenní záležitosti.
     ,,Jo! Konečně lvl 26!‘‘ Koň se zatetelila blahem nad svým budoucím paladinem. ,,Dnešní dávka Grand Fantasie splněna.. tak to už jenom naklikat Grepolis, Divoké Kmeny.. a můžu jít spát.‘‘ Hned své nadšení musela sdělit Krák. Otevřela si všechna svoje milovaná okýnka a klikala. ,,Který blb stavěl ta města!‘‘ pohoršeně vykřikla. Nervy už měla nadranc z těch potvor, co se jí neustále snažily zabít v GF a teď se má ještě vztekat s blbě postavenými městy od nějaké lamy. No co, koukne ještě na mail a půjde spát. ,,Bla bla bla.. nějaké záležitosti s obyčejného světa, na co mi to je… GRAND FANTASIA!!!‘‘ Zrak jí spočinul na novém e-mailu. ,,Wow nějaký nový bigapdejt to bude čupr, hned to napíšu Krák..‘‘ Mumlala si stále sama pro sebe, přelétla text v angličtině, aniž by postřehla, co v něm stojí a potvrdila, aby už mohla zalehnout do své milované postýlky, ve které tráví čím dál tím méně času. ,,Dílo dokonáno.‘‘ řekla spokojeně a napsala už snad po páté své: ,, Dobrou s kobrou‘‘. Zaklapla Javora, sbalila ho do tašky a zvedla své rozbolavělé tělo. ,, Sáfra, už jsem jak stařenka‘‘ pronesla na adresu svých kloubů, které nebyly moc nadšeny tím, že se mají, po prosezeném dni, hýbat. Vydrápala se nahoru, plácla sebou do peřin a v tu ránu spala jako zařezaná.

Vyšší cíle hrdinů - Úvod

(Proč takové věci vznikají na přelomu ledna?)
Během ledna 2011, když jsem byla ještě malé kůzle.. a ujížděla na MMORPG, Grepolisu, Divokých Kmenech, The West, milion dalších on-linovkách a chodila pozdě spát. V období ranného KrizeDua, kdy jedinou cestou z depky bylo žít v relativní realitě, vznikl tento příběh.
Pracovní název GFFF. Kdo má rozumět, rozuměj.
Původně jsem dokopala Krák k tomu, aby to začala psát.. po první kapitole, jsem se přidala i já se svým pohledem. Proto čtěte v pořadí Krák-Koň.. i když, v podstatě je to asi jedno.
Bylo by líto, aby náš první společný (a nedokončený) projekt upadl v zapomění, co říkáte? Myslím, že až si to přečtete, budete to říkat.. :P

Dala bych si ShikaDeeří pečínku..

Krák: Vyšší cíle hrdinů - úvod a nějaký ten obkec

1. Kapitola: