VCH - 1. Relativní realita

Krák: 1.kap

     Bylo lehce po půlnoci. Oči ji pálily, s Krák si často psalo čelo. Opět nedodržela své předsevzetí jít spát v osm, ale musela dokončit své každodenní záležitosti.
     ,,Jo! Konečně lvl 26!‘‘ Koň se zatetelila blahem nad svým budoucím paladinem. ,,Dnešní dávka Grand Fantasie splněna.. tak to už jenom naklikat Grepolis, Divoké Kmeny.. a můžu jít spát.‘‘ Hned své nadšení musela sdělit Krák. Otevřela si všechna svoje milovaná okýnka a klikala. ,,Který blb stavěl ta města!‘‘ pohoršeně vykřikla. Nervy už měla nadranc z těch potvor, co se jí neustále snažily zabít v GF a teď se má ještě vztekat s blbě postavenými městy od nějaké lamy. No co, koukne ještě na mail a půjde spát. ,,Bla bla bla.. nějaké záležitosti s obyčejného světa, na co mi to je… GRAND FANTASIA!!!‘‘ Zrak jí spočinul na novém e-mailu. ,,Wow nějaký nový bigapdejt to bude čupr, hned to napíšu Krák..‘‘ Mumlala si stále sama pro sebe, přelétla text v angličtině, aniž by postřehla, co v něm stojí a potvrdila, aby už mohla zalehnout do své milované postýlky, ve které tráví čím dál tím méně času. ,,Dílo dokonáno.‘‘ řekla spokojeně a napsala už snad po páté své: ,, Dobrou s kobrou‘‘. Zaklapla Javora, sbalila ho do tašky a zvedla své rozbolavělé tělo. ,, Sáfra, už jsem jak stařenka‘‘ pronesla na adresu svých kloubů, které nebyly moc nadšeny tím, že se mají, po prosezeném dni, hýbat. Vydrápala se nahoru, plácla sebou do peřin a v tu ránu spala jako zařezaná.

     ,,Mmmhm můj velký přerostlý pavoučku.. pojď k mamince, jen ti trošičku useknu hlavičku, nožičku…‘‘Opět se jí zdály ty její šílené sny, ale tentokrát to bylo jiné, nějaké opravdovější. Z jeskyně jí to přeneslo na nějakou prosluněnou louku. V nose jí šimrala tráva a pach připálených marschmalowů. ,,Co to sakra..‘‘ chystala se protřít si oči, ale místo toho si uťapala sklo na brýlích. ,,Do háje, kdo to má furt leštit!‘‘      Popadla vztekle okraj svého pyžama a začala si je s brumláním otírat, nasadila je na nos a před nosem se jí zformovalo cosi růžového. ,, AAAAA?!‘‘ vyjekla úlekem a vystartovala na druhou stranu, nevšimla si však kamene, který jí stál v cestě. Zakopla o něj a vletěla po hlavě do jezírka. Ozvalo se žbluňknutí a mírný otřes, jak se Koň odrazila od dna. ,,UÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!‘‘ Zaječela a vyšplhala se na břeh. 

     Dlouhé hnědé vlasy měla přilepené kolem obličeje zkřiveného vztekem, rukou si je oddělala a vytáhla z nich nějakou větývku, která se jí tam připletla při blahodárném spánku. Rázným krokem si to šinula mezi želatinovými koulemi s ušima. Náhle se před ní zjevila jako zázrakem fialovoblonďatá hlava její kamarádky jak rozmlouvá s parohatým zvířetem. Vztek vystřídal nepopsatelný pocit radosti, že ji zase vidí, že ji nesežrali rosolovití žůžoví želatinoví králíci ani ta srna, s kterou se snaží rozmlouvat. 

     ,,Krák! Seš to ty? Díkybohu,´´ doběhla k ní a div se jí nevrhla kolem krku. Chtěla dodat, že její trávové pyžamo je fakt sexy, ale nechtěla provokovat, protože Krák nevypadala, že má náladu na vtípky, potom si všimla, že se divně kouká na její nový supermoderní ohoz. ,,Najednou jsem se probudila a dívala jsem se z očí do očí něčemu hnusně růžovému, tak se leknu a hádej co?´´ kývla směrem k onomu hnusnému jezírku. To o zakopnutí a jak se proletěla raději nechám na dlouhé zim.. ehm.. jak jen to říci.. no Saphaelské večery? Sakra, no jo. Saphael. Siwa Island. Mhhhm. 

     ,,Tomu se říká krize.´´ uchechtla se Krák. ,,Koni, uvědomuješ si, že jsme…no…´´ 

     Ha! Krák myslí na úplně to samé co ona! Nenechala jí domluvit a mluvila a mluvila, jen aby tu krizi zakecala.

     ,,Na Siwa Island! Jo, je mi to jasné. A není to fajn? Jen doufám, že tu mají kafe, jinak padnu za vlast…´´ vždyť je to vlastně suprovní, jsou tady ony dvě a příšery, které mají zabít. Nemusí přemýšlet u fyziky a matiky.. a bioly.. vlastně všeho kromě notebook hodin. Nemusí uklízet a poslouchat kecy, tamtoho od mamky. Juchů juchuchů. Z vykecávání se je vyrušil nakřáplý hlas.

     ,,Kohopak to tu máme?´´ málem to s Koněm švihlo. Obě se prudce otočily. Dědula podobný Merlinovi ze Schreka. To tu tak chybělo. Pomyslela si Koň při pohledu na starého muže s bílým plnovousem ve hnědém prostěradle, nebo co to měl za oděv. Obě si prohlížel s podivným vševědoucím úsměvem. No super, teď by mohl vytáhnout čárymáryfukhůl a udělat z nás další slizká monstra, pokračovala Koň ve svém niterním rozhovoru. 

     ,,Nečekal jsem, že to bude mít takový úspěch, ale to nevadí, je to dobře. Tak jen pojďte, určitě se chcete převléknout, minimálně Michelle, vždyť se nachladíš…a Eitin, ty vypadáš, jakoby tě někdo kopnul mezi lopatky.´´ 

     Úchylný pedofilní dědek, pomooc! proběhlo Koňovi hlavou, ale raději to nevyslovila, ještě by je sbalil do pytle a uvařil si je k večeři, nebo použil jako pokusné králíky na své čárymáryfukování a vůbec odkud zná jejich jména! Teda jména.. přezdívky, nebo co to je. ,,Se vší úctou,´´ ozvala se Koň, ,,jak znáte naše jména? A kdo vůbec sakra jste?!´´ Nevydržela už ten chumel otázek co měla v hlavě. 

     ,,Jmenuji se Babama. Jsem místní mudrc. To by mělo odpovědět na všechny vaše otázky, mýlím se snad?´´ usmál se. 

     Á sakra.. pomyslela si zase Koň, .. další trapas, určitě mi vidí celou dobu do hlavy.. Dobrý den pane Babamo jak se vám líbí můj niterní zmatek..

     ,,No, minimálně to něco vysvětluje…´´ zabručela Krák. Babama se obrátil a vyšel na cestu, zřejmě vedoucí k jeho domu. Koň s myšlenkami, vířícími jako shluk otravných vos po boku s Krák, následovala toho místního Merlina, doufaje, že budou mít čas to s ní probrat. ,,Ty, Krák, co myslíš, jak jsme se dostaly? A proč? Myslíš, že to nějak souviselo s tím mailem?´´
     ,,Jo, holka, tak to nevím. Ale asi jo. Spíš by mě zajímalo, jak se dostanem zpátky…nebo proč tu vlastně jsme.´´ odpověděla ji pološeptem.
     ,,Ty, třeba je to jen sen. Jen hódně hluboce spíme a tohle všechno se nám zdá…´´ navrhla Michelle, hledaje jako vždy v těchto situacích, optimistický pohled na věc. 

     ,,Jo, a před chvílí mě do zad kopla snová srnka, aby si mohla pochutnat na své snové trávě…´´