Cestování časem, jazykem a bděním.

Jedu si svůj zombie mode už od neděle. Jsem panda, ke kruhům pod očima mi chybí jen ušička.
Sad nejsem, protože prostě proto.
Asi špatně skončím!
Jen doufám, že špatně a ne špatně.

Dnes byl velmi veselý den. Ačkoliv jsem spala pouze 5 hodin, z postele se mi nechtělo pouze z principu.
Uvařila jsem si kapučínko a bylo mi hej.
Ledový tanečník to utančil úspěšně. Docela jsem se pobavila, když mi tento tanec byl vyprávěn z druhé strany.
Čekala nás písemka z dějepisu, kterou jsem včera zazdila. Jako bonus písemka z češtiny, o které jsem tušila, ale všichni říkali v pondělí. Což o to, v pondělí píšeme, ale zase další. K mému milému překvapení, to byla opět prkotinka a.. ok asi budu mít trojku bo jsem blbec - kdybych to nesabotovala, tak se o přestávce na ta díla od Goetheho a Schillera juknu a zmáknu to levou zadní na plný počet, ale řekla jsem si whocares.
Písemka z dějepisu mě v závěru elegantně minula, jelikož ta češtinářská olympiáda byla dneska. Další překvapení.

Češtinářská olympiáda je pro mě radostná událost. Většinou v závěru také pochmurná, protože to opět nevyšlo, avšak nevzdávám se. Letos tedy opět lingvistická část byla zabíračka jak sviňa, ale zhostila jsem se toho s grácií a odpovídala celými větami, sofistikovaně o hovně. Prostě jsem usoudila, co by tak mohlo být správně, obkecala to tak, aby to vypadalo, že tomu rozumím a doufala, že dostanu bod aspoň za formu. Připadala jsem ji jako bych psala absurdní drama. Plešatá zpěvačka no jutsu.

Slohovka. Téma ,,Dospělost začíná, když...'' mi radost neudělalo, ale nenechala jsem si zkazit náladu, je to přeci moje silná stránka. Rozhodla jsem se využít rad p.F. k maturitě a udělala si brainstorming. Hodila jsem na papír všechno, co mě napadlo kolem pohledů na dospělost a snažila se najít způsob, jak to skloubit s osobní zkušeností a něčím co prožívám, co jsem prožila a tak o tom mohu psát nejlépe.  Nakonec z toho něco vysublimovalo a tak jsem se dala do psaní. Abych se vešla do limitu řádků, stačilo škrtnout jen ten první odstavec, kde jsem se rozepisovala a díkyBohu byl v závěru naprosto zbytečný. (Potěšilo. Zdá se, že už jsem se naučila držet se v hranicích, alespoň co se slohovek týče.) Zbytek je mix vyprávění a úvahy. Asi se mi neplánovaně podařil fejeton. Jsem na sebe docela hrdá. Prakticky jsem popsala svůj narozeninový den, hrála si se slovíčky, okořenila to lehkým ironickým humorem a prolnula to úvahou o dospělosti. Plesk pointu na konec a endešlus.

Kdyby to bylo aspoň to 3. místo. tohle je moje poslední šance. Ale nejvíc bych si přála, aby první dvě místa obsadili lidé z naší třídy. Já a někdo. A pojedeme do okresu a pak do kraje a pak do státního a všem to natřem a p.F. na nás bude hrdý. Ok, to už je možná reálnější ta létající šalina. :D
No, každopádně po všech těch mých.. ok těch dvou slohovkách a dalších věcí, se možná p.F. připojí na seznam kantorů, kteří toho ví až moc. Jejda.

Chcete-liž ten můj možnáfejeton zveřejnit, vyjádřete se v komentářích, prototyp mám u sebe na papíře.

A teď k nadpisu.
Cestování časem je schopnost, která se u mě projevuje s prohlubujícím se spánkovým deficitem.
Jdu vám takhle spát ve čtvrtek a probudím se ve středu. Po cestě domů jsem totiž nabyla dojmu, že je čtvrtek. Po obědě, před Uniskejpem, si jdu schrupnout.. probudím se a hle! Upomínka - výtvarka! Cožeeee?! Tvl, ona je STŘEDA! S tímto zjištěním mi došlo, proč mezi mnou a mamkou došlo u oběda k nedorozumění ohledně příliš brzkého dělání čehosi, když mi to přišlo, tak akorát. Jo, tak akorát ve čtvrtek. Haha.

Výtvarka byla super i když tam nebyli ti dva a černobílá vrstva je hotová. Těším se na ty další 3 barevné, co mě čekají. Bude to luxusní. Až to dokončím vrhnu se na hořící Řím a nějakého Zrzavého. Všechno touhle brutal technikou. Tož, v tomhle trpělivá jsem, tak už bych k miss Trpělivost neměla mít daleko ne?
To se ví, že...
...mám ráda vanilkové rohlíčky a budu letos opět péct linecké šurikeny.

Jsem totiž hebron, nosím glady k sukni, (nejen) pruhované podkolenky a nestydím se za to.