Vyjeté koleje.. óda na matematiku

Když 2 roky v matice prospíte a ten zbytek nějak ošolicháte, většina lidí vás má za matematicky nezdatnou osobu. Když zázračně změníte přístup a na závěr z matematiky maturujete, je to pro ostatní šok a nechápou nebo neřeší.
Ti, kteří to neřeší jsou ještě v pohodě.
Horší jsou ti, kteří to řeší.

Nikdy jsem v matice nebyla nejlepší. Důvodem není moje hloupost, ale roztěkanost a to, že nemyslím technicky, nýbrž v obrazech. Jsem estét a můj obor jsou slova a hra s významy a zvučností, nikoliv čísla.
Můj primární jazyk jsou emoce, nikoliv suchá fakta. Maluju slovy obrazy, nerozebírám všechno na jednočleny. Jsem srdcař, ne logik.

To, ale neznamená, že logickými fakty nejsem schopna mluvit sekundárně, jako mluvím angličtinou.
Nejsem blbá a nikdo ze mě debila dělat nebude. Umím skloubit srdce i rozum. Umím své dojmy a myšlenky odůvodnit logicky. Mám ráda, když to pěkně lícuje. Dokážu diskutovat s logikem déle než minutu, většinou proto, že mě rozčiluje jeho chladné uvažování, ale zvládnu argumentovat.. neznamená to, že vyhrávám, ale mé přednosti jsou někde jinde. Výřečnost a atak s omáčkou.

Když jsem se rozhodla, že budu maturovat z matiky, tak z ní také odmaturuju. Jsem v tom také rovnocenná všem ostatním. Možná to nepochopím hned na poprvé, ale umím hledat informace. Vím, kde se dozvím to, co chci vědět, tak jak to potřebuji. Ano, je tam podstatné to CHCI. Když nechci, tak to nefunguje, když chci, tak se hýbou hory. Moje odhodlání je ve velkém množství nebezpečná energie. Střídá se to ve vlnách a kulminace je děsivá. Když mě neznáte dobře, nevidíte to. Proto je jednoduché podlehnout faktům, jako jsou výsledky SCIÍ z matematiky a tomu, že se nad něčím vztekám. Když se nad něčím vztekám, je to proto, že mě to nějak bere, ať už sere nebo baví. Někdy mě to vytáčí i baví zároveň. Ano, přesně tím je pro mě teď matematika.

1. fáze - nechápu to
2. fáze - snažím se to pochopit --> vztekám se
3. fáze - pochopení --> jako když vysvitne slunce
4. fáze - objevování nových souvislostí
5. fáze - radost

Objevování nových souvislostí znamená, že umím vidět věci komplexně. Neříkám že dokonale, jako jiní, ale umím to. Můj mozek je obrovská databanka informací, kde to furt přeblikává. Ženský mozek je jako chumel drátů a proto to přeblikává opravdu všude. Umím najít souvislosti i v úplné kravině. To mě na tom baví ještě více. Nejvíc mě na matice baví, že mě to nutí přemýšlet. Nutí mě to používat tu část mozku, která si běží jen tak pasivně. Tím, že maturuju z matiky jí cvičím a tím ji posiluji. Když to všechno spojíte dohromady, je to něco úžasného. Vidím ten svět v nových barvách s novými detaily!

To, že se cítíte sebevědoměji v nějakém oboru vy, však neznamená, že vám věří i ostatní. Ti vás totiž v nových barvách nevidí. Vidí toho flákače nebo blbečka co mu pančelka psala smajlíčky na písemku, když se povedla za líp než 3. Když takový člověk vyrukuje s tím, že mu to nevychází a v zadání musí být error, mávne se nad tím rukou. Když si vašeho rozhořčení náhodou všimne třídou uznávaný matematik a konečně se dopracuje k tomu, nad čím vy si rvete vlasy, ohromeně mu dojde, že máte pravdu, vaši změť emocí převedených do nepřesných slov definuje slovy správnými, prodiskutuje to s matematikem numero dos, který konečně také pochopí o co jde a že to nejde (i přesto, že se pobaveně usmíval nad vaším roztrpčením a když radil, radil to, co vy jste dobře věděli a stejně tak jste i věděli, že to nefunguje a váš problém to nevyřešilo) a celá třída, v rámci řetězové reakce přijme jejich názor. Najednou to vidí všichni. Páni matematici sklidí obdiv a úctu a nějakou potrefenou ukvákanou husu mají všichni stále za drůbež, co počítat neumí. Takže já tomu dál nerozumím, jsem ta co se nervuje, vzteká, je k ničemu a mají o ní starost a všichni si o mně můžete otřít boty.

Však počkejte. Vy mě jednou uznáte. Budu Lattekage a odmaturuju za jedna z matiky.
Nebo za 2. to záleží na otázce... xD
(Konoha will once acknowledge me, I will be Hokage.. that's my ninja way!)