pátek 29. dubna 2016

VerbaLex čaruje #1

Mít

dostávat nějakou chorobu, necítit se zdráv
být v nějakém duševním rozpoložení;
zažívat nějaký (psychický) stav

být vlastníkem majetku
být s někým v sexuálním poměru
výdělečnou činností získat peníze

(zpravidla o nějakém vnitřním hnutí nebo citu)
nutit, podněcovat někoho k něčemu
(často i proti rozumu)

být najedený
pozorovat na sobě příznaky něčeho,
bez rozumové činnosti poznávat,
uvědomovat si nějak svůj duševní nebo fyzický stav

snažit se vyvolat u někoho změnu v činnosti, pocitech, myšlení
bezpečně uložit a uschovat
(ve skladu)

chystat se na nějaký úkol
vyjádření pocitu, stavu, vlastnosti
být ve vztahu k něčemu
dát život dítěti (i mláděti), přivést na svět

mít někde vůdčí postavení, podřídit svému vlivu
úsilím získat nebo nabýt dobrého výsledku, končit úspěšně
je žádoucí, možné, pravděpodobné být příčinou, původcem něčeho

chovat se pozorně, přátelsky; hledět si někoho získat
držet něco při sobě, uchovávat něco v těsné blízkosti
být ve styku, zpravidla v kladném slova smyslu

něco mít nebo vlastnit
mít k dispozici, volně nakládat
vyjádřit, že něčeho je dostatečné množství

obsahovat charakteristický rys
vést zpravidla spokojený, bezstarostný život,
být v nějakém stavu

cítit nesouhlas, averzi
přicházet k pocitu, k poznání, k nějaké zkušenosti
fyzicky držet něco v ruce
ujmout se někoho, něčeho

nezapomenout na něco


#VerbaLex_čaruje

neděle 22. února 2015

Na 42. hraně mezi žumpou a dobrodružsvím

První semestr v Brně?

Škola mě fakt baví. Touha být šílenou jazykovědkyní mě neopustila, i když první zkouškové nedopadlo zrovna valně, zvlášť v diktátu. Kromě školy to však stálo za prázdný balíček bonbonů - je to prázdné a ještě to naseštve.

V normálním rozpoložení jsem velmi společenský tvor. Ne, že bych se potřebovala kamarádit s každým, ale když se mi někdo připlete do cesty, je se mnou celkem zábavná řeč. Pokud mě znáte, schytáte spoustu více, či méně, trapných historek od maturitních, přes pracovní po dobrodružné výpravy do ledničky. Můj život je dobrodružství, nebo žumpa. Můj první semestr byl až do začátku zkouškového zahnívajícího charakteru. Pak to sice dostalo spád, ale jako na horské dráze. Od sebevražedných myšlenek, přes apatii, po euforii až k umření. Ze dne na den. Běžný čtenář asi pochopí, že se pak člověk cítí poměrně vyflusnutě, i když mu k tomu hraje životní soundtrack složen z roztomilých, poskakujících, drsně se tvářících, každopádně pěkných, Korejců.

čtvrtek 6. listopadu 2014

Nejdelší prázdniny... aneb upracovaná k smrti

První vztah, maturita, pracovní prázdniny, nová etapa života, vyčerpání.
Příběh posledního půlroku. Mám však pocit, že se mi s listopadem naplno vrátila nová míza. To je dobře, však se blíží zkouškové... 

Sotva jsem odmaturovala, nastoupila jsem do práce. Mám stálou brigádu už od loňského roku. Po prázdninách si mě tam nechali na občasný záskok přes víkend. Tyto prázdniny se mi poštěstilo natolik, že jsem dostala směny téměř jako stálý zaměstnanec. Byla jsem tam tedy skoro pořád a vydělávala si na notebook a něco navíc. Potykala jsem si s většinou kolegyň, drbala s nimi u kafe a načerpala spoustu životních zkušeností. 

Mezi tyto zkušenosti patří samozřejmě také poučení z chyb. 
  1. Odpočinek je opravdu důležitý a neměl by se zanedbávat.
  2. Vydělávat peníze je fajn, ale nemělo by se to přehánět na úkor jiných věcí.

pondělí 27. října 2014

Hlukem k tichu, životní sluchátka a nervy v kýblu

Mám trochu společenskou krizi. Zoufale toužím po tom mít klidné, tiché doma, kde na mě nikdo nebude mluvit. Konečně jsem se včera večer dočkala a hle.. už jsem zase v Brně na šesti metrech čtverečních se slečnou z Ukrajiny, která s kamarády nechodí ven, protože jsou všichni za hranicemi, nýbrž s nimi skypuje .. denně, minimálně s jedním člověkem.

Dnes jsem psala půlsemestrální test z jednoho informatického předmětu.. teorie jak prase a já podělala převádění mezi číselnými soustavami, ale fajn... zašla jsem si na menzapizzu a místo, aby mi to zvedlo náladu, přivodilo mi to další parádní depku. Takový ten večer, kdy potřebujete vypadnout s nějakými normálními lidmi na pivo, nebo strávit se svým přítelem a popcornem u Pokemonů, či korejského historického drama a brečet mu na rameno.

sobota 18. října 2014

Zkouška dospělosti - o půl roku později

Uletělo to jako voda a ani jsem neměla potřebu napsat na blog. Když jsem tuto potřebu pocítila, neměla jsem dostatek energie pro naplnění. Ozývám se tedy až teď. O tom, jak teď žiju, možná později. Jen bych si dovolila poznamenat, že se bojím vůbec něco napsat, protože se mi nechce šaškovat s pravidly pravopisu a kontrolovat si to po sobě, abych sobě a své alma mater neudělala ostudu, jak nám kladli na srdce v prvních přednáškách. Haha.

sobota 15. března 2014

Čauky mňauky, sluníčková rariMaturito!

Zdá se, že jsem to tu během února docela zazdila. Úplně, řekněme to na rovinku. Není to tak, že by se v mém životě nedělo nic, spíš tolik, že ani nestíhám to nikam zapsat. Což je škoda, protože si to chci pamatovat co nejpřesněji.

pátek 31. ledna 2014

O boji za budoucnost

Dnes se uskutečnil den otevřených dveří na filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Jsem neskutečně ráda, že jsem tam jela. Ještě před rokem, jsem si chtěla podávat přihlášku na Masaryčku jen tak, na nějakou kravinu, na kterou se stejně nedostanu. Chtěla jsem do Olomouce (UPOL) na katedru Bohemistiky. Pořád jsem však hledala, jak zkombinovat bohemistiku, aby mé uplatnění bylo širší než v učitelství. Jak studovat češtinu, aniž by mi byla k ničemu? 

Od českého jazyka jsem totiž ustoupit nechtěla. Jasně jsem se rozhodla, že pokud mi dal Bůh nějaký literární talent, případně dispozice k němu, kreativitu a lásku k jazyku, měla bych své hřivny použít k tomu, abych mu dělala radost. Když Mu můžeme zpívat, můžeme pro Něj i psát, no ne? A takové knihy, to je zvlášť v dnešní době, hodně nedostatkové zboží. Pokud však mám psát kvalitní literaturu, která by mému Tátovi dělala radost, chci a musím svůj mateřský jazyk umět profesionálně používat a tvarovat ve veškeré její malebnosti a šíři. Toho budu schopna jedině, pokud jí budu studovat. Vysvětlete to ale svému okolí, které z vás chce mít úspěšného dospělého.

,,Kdo Tě bude živit?''
,,Hm... manžel?''
,,To jsem si taky myslela.''

neděle 26. ledna 2014

Haiku je z Japonska, sudokopytníče!

Chtěla bych o svých emocích napsat haiku, ale neumím to, protože je toho tolik co chci říct a nemůžu, že mi asi praskne hlava a proto napíšu tento nesmyslný článek plný blábolů a skrytých významů a rozuměj kdo má rozumět a nebo si to radši vůbec nečtěte.


Týden a rok.
Raffaelo.
Koukám na the Heirs.
Jsem hrozně sentimentální.
Naneun bogo sip-eo.
Chci vidět znovu Gu Family Book.
Naneun kkyeoango sip-eo.
Chci vyskočit z věže a i přes mnohačetné zlomeniny postavit žebřík z bambusu a vyšplhat pro modré z nebe.
Danji dangsin-eul wihae.
Be kenchana soon.
44 SEKUND!!!

pondělí 20. ledna 2014

Polarizované blbé náhody

Oranžová outdoor kofola s oranžovou jupí šťávou.
Okna se vzpínají, za stoly usedá večer.
Umřeme si ve čtvrtek a v pondělí se můžeme ukašlat k smrti.
Kdo mi koupí kofolu?
Portugalsko a Španělsko.
Kdo má čokoládu?
Obden a dnes zrovna ne.
Já nevím, kam jduuuu! *naráz okno*
To zvládneš.
Protože 11 + 7 je 18 stejně jako 9x2.
Jmenuješ se Gabriela a píšeš povídky o někom, kdo v tvém životě zatím neexistuje.

Kdo by za tím něco hledal, když i blbá sranda zhora stejně nic nemění.
Že by další šifra, kterou nikdy neztratím?
To abych si zavčasu udělala kopie.

neděle 19. ledna 2014

Týden princezny Leiy.. aneb SW evryvér

Minulý víkend jsem strávila se sociologií, goniometrickým hnusíkem a ...
se STAR WAAAARS! Dokoukala jsem i tři prvňoposlední díly a jsem v tom až po uši.
Jou. A jak jsem zmiňovala v novoročním článku.. ujíždím si na účesech.

Princezna Leia vyniká tím, že má netradiční úšesy, avšak nepotřebujete superschopnou kadeřnici, abyste byli schopni si to učesat (na rozdíl od Padme). Když jsem se koukala, rovnou mě napadalo, jak by se to dalo převézt na mě.. když jsem jich nasbírala cca 7.. tedy vlastně všechny, rozhodla jsem se, že zopáknu úleťárnu z minulého roku, kdy jsem ujížděla na  Narutovi a jeden týden jsem se každý den učesala jako jedna z postav.

Šla jsem tedy do toho a v pondělí započala challenge. Musela jsem vstávat dřív a účesy si zkoušet den předem a každé ráno ještě šaškovat se samospouští na mobilu, abych to zachytila, ale stálo to za to. Má haluzárna měla úspěch a ten týden bylo Star Wars fakt všude ... v Bible class jsme uvažovali nad tím, zda se lidé mohou po smrti vracet jako duchové na zem a koukali na to i názorově z hlediska filmů (př. Harry Potter, StarWars), v IVT jsme ve Sketch up začali dělat starship a ještě nám Mr.Lobel pustil SWsoundtrack, říkali mi princezno Leio, těšili se na další účesy a ještě se ptali a to je co a to měla kde. Samotnou mě to překvapilo. Jo.. Star Wars hold zná víc lidí než Naruta, ach. Navíc jsem to propagovala na fíbíčku, že.. xD

Skoro to vypadá, jakoby mě to přiblížilo víc k lidem, se kterými nejsme zrovna BFF.. jasně dělal si ze mě prču, ale milou prču. To on se ani jinak chovat neumí..
,,Amidala? A mi nedala?''

Vrcholem bylo včera, když několik lidí řešilo, jestli ten plesový účes je taky Leiainspired.. :D
(nebyl)

A pod perexem fotky s popisem :)

středa 8. ledna 2014

Učební morálka a vizitka naší osobnosti

Jak moc lze ignorovat učitelův výklad, aby to bylo v mezích a nebyl to sprostý výsměch?

Ano, každému z nás se může stát, že jsme..
  • unavení a připomínáme zombie (protože jsme do noci pařili MMORPG/ psali si do dvou do rána/ četli povinnou četbu do noci/ byli v kině s rodiči/ učili se na písemku, bo nám teče do bot)
  • máme blbou náladu (rozchod/zrušení naší oblíbené MMORPG/ problémy s rodiči/ smrt v rodině/ smrt naší oblíbené postavy/ vstávání levou nohou/ PMS/ někdo nám snědl čokoládu/ smrt křečka/ útěk psa/ kůň nám šlápl na nohu)
  • znudění (fyzika nás nezajímá/ matika nás nezajímá/ dějepis nás nezajímá/ vlastně všechno co ti blbci říkaj/ to už přece znám/ jáj ten zápis mi někdo pošle)
  • všechno dohromady
Jak to můžeme řešit?

úterý 7. ledna 2014

Kurzy sebeovládání a šílenství zdarma

V neděli jsem se připravovala na návrat do školy s tímto:

  1. Budu ovládat své emoce.
  2. Nebudu mluvit sprostě.
  3. Budu neutrální Švýcarsko.

Hned první den nato dobíhám autobus a dělá se mi zle tak, že jsem ráda, že se doplazím do školy. Nesekla jsem s sebou, jen se mi klepaly ruce, jako když jsem onehdy vypila 2 kafe na skoroprázdný žaludek a běhala mi písmenka po písemce. V tomto stavu se matematika počítá vážně skvěle, ještě, že jsem měla pouze 6 dotazů.
Když mi přestalo být zle, pozornost jsem stejně držela dost těžko. Umírala jsem tam celý den vším možným včetně hladu. Konečně jsem se dočkala matiky a vylosovala si desítku. Radost byla na místě. Dokud jsem nenarazila na ten příklad, co jsem doma přehlídla. Chytáček. No nervla jsem se, co vám budu povídat.. musela jsem přeci oželet jedničku (syndrom průměrného, co chce jedničku z matiky). Ale myslím, že jsem se mohla ovládat ještě hůř, tohle byla takový neutrál na můj styl. Všechny tři body víceméně cajk a popojedem.

neděle 5. ledna 2014

Nadměrné učení škodí zdraví

Připomeňte mi 1.4.2014, že bych neměla zapomenout napsat článek, když jsem včerejšek prošvihla. Došlo mi to totiž až dnes. Jo, chtěla jsem vám všem sdělit, jak mi hrabe z matiky, ale to jste si mohli přečíst u mě na twitteru pod hashtagem #MatzMat.

Chtěla jsem, ale poté, co jsem dopočítala devátý, potažmo šestý maturitní okruh z matiky v 21:00, jsem byla tak vyflusnutá, že bych myslela v binárním kódu, kdybych na to byla naprogramovaná nebo měla dostatečné znalosti informatiky. Což mít budu, pokud se dostanu do Brna na PLIN. A proto jedu jako šroub a prostě si z té matematiky odmaturuju za 1, i když jsem téměř celé 3 roky střední v hodině prospala. Proč? Protože jsem Uma Hikari, budoucí lattekage. A také proto, že to všichni považují za asi tak pravděpodobné, jako že bude příští rok na Vánoce sněžit. Pokud sněžit bude, tak to bude jako zázrak. Tento zázrak je moje cesta ninji. Říkám vám, letos sněžit bude.

středa 1. ledna 2014

Red'n'black siren - the star without a veil

Naše sledování Star Wars vypadalo občas takto..
,,Čumte na ty její vlasy''
...
,,Ty VLASY!''
...
,,Uhuuuh, to chci taky učesat.''
...
,,..já chci taky hrát ve filmu a mít takovéhle účesy, ale nechci líbat žádné cizí chlapy, co mám dělat?''
...
,,Si to budu muset doma vygooglit..''

Jo. Padmé měla tolik účesů. Tolik zaplétaných účesů. Tolik .. ach. Že mé srdce přetékalo a byla jsem z toho úplně hotová. Když jsem tedy přijela domů a padal na mě splín, logicky si lze odvodit, že jsem sáhla po hřebenu, rozčesala si vlasy.. a pak tak nějak přirozeně jsem něco zkoušela. Vzniklo z toho něco, co i mě samotnou překvapilo. Nejsem zase tak marná, umím si učesat něco high class i bez asistenta. Nahodila jsem i make-up, hezky se oblíkla do mého aktuálně nejoblíbenějšího oblečení a bylo mi líto to nezvěčnit.
Když už jsem to zvěčnila a pohrála si s novou google hračkou, tak mi bylo líto na druhou se o to nepodělit.
Hah a i kdybych facebook měla, stejně bych je tam nedala všechny, bo nemám zapotřebí sbírat lajky, ale tady si to hezky můžu postnou všechno a můžu si být na 97% jistá, že se nikdo neozve, takže mi to nebude masírovat ego a při tom budu mít dobrý pocit, že má snaha nevzešla vniveč. Muhaha.

Atmosféra, která z následujících fotek číší je Pierce the Veil 'n' Sleeping with Sirens mode.
Enjoy!

Štastná sedmička a o tom jak manipulovat muži

A máme ho tady..
.. roka nového.
2014
To máme 5+2 = 7
Sedmička je prý taky symbolické číslo nebo tak něco.
Sedmihlavá saň bydlící za sedmero horami a sedmero řekami seděla u věže a pletla si sedm kulichů na zimu, která prý příjde až v lednu, což už vlastně je, takže vítejak.
No mohl by to být fajn rok. Takový.. přelomový.
Na jaře odmaturuju, pak se upracuju k smrti a zakotvím na výšce, případně zazářím až v září nebo budu mýt záchody do smrti a malovat pánské akty a psát homérské eposy o tom, jaká jsou lidi prasata.
Na přebalu budou cookies.

Jak jsem strávila přelom mezi vloni a letos?
Jak jsem se zmiňovala v minulém článku: byla jsem s princeznou Jehozrzkou v království prince Dlouhovlase. Bohužel nebyl čas na obhlídku královských statků, ale černé masožravé hlídací labutě mi stačily, abych se držela stezky a hezky zakotvila v princově lenošce s princeznou, zatímco princ princeznu lechtal a koukali jsme na Star Wars, což bylo po vstávání v 5, 8 hodinách v práci a poté honičce za autobusem, skoro návrat do ráje.

pondělí 30. prosince 2013

Šťastné a veselé princezny

Lalala.
Mám se fajn.
Je mi skvěle.
!

1.
Po 3 dnech práce, 3 dnech svátků a rodinných sešlostí a 3 dnech práce mám dnes 1 den volna, který trávím sladkým nicneděláním.

2.
V rámci nicnedělání jsem zrána vyrazila s obálkami od Ježury na nákupy.
Měla jsem v hlavě, že chci 2 laky na nehty a vyzkoušet si jedny šaty, kolem kterých chodím už x týdnů.
Dopadlo to tak, že jsem si koupila 3 laky, zřídila si zákaznickou kartičku v Tetě, takže jsem vyfasovala kafe a těm šatům jsem nemohla odolat ani přes cenu. Whoa!
Domů jsem šla bez peněz a trochu mě hlodalo svědomí, ale..

[11:17:08 AM] Hikari Uma: jsu nyappy
[11:17:20 AM] Hikari Uma: sice se cítím trochu provinile, ale co bych si neudělala radost že :D
[11:17:41 AM] Hikari Uma: navíc jsem teď tvrdě pracovala..
[11:18:06 AM] Hyung: právě...fotku?xD
(...)
[11:42:25 AM] Hyung: ta barva je boží
[11:42:29 AM] Hyung: sluší ti to
[11:42:33 AM] Hikari Uma: ^^
[11:42:34 AM] Hyung: jak z pohádky o.O
[11:44:28 AM] Hyung: skoro ty červánkové s vlečkou a závojem...xD

sobota 28. prosince 2013

Pozvolný návrat z jiné dimenze

Už je to týden, kdy jsem odcestovala do jiné dimenze.

16.- 20.12. byl ve škole sice oddechový týden, pro mě byl ale velice psychicky náročný.
Jelikož jsem absurdní, bizardní a extrémní, zahájila jsem léčbu jednoho extrému, druhým extrémem.
Jak zchladit příliš vřelé city a emoce? Protikladnými!
Chcete být drsná ledová královna, i když jste vodový nanuk? Skryjte to za masku!
Čím hnusnější, tím chladněji to působí. Ooo chladnokrevná mrcha mode, to zchladí přece každého.
Nejste dokonalá, nejste nejlepší, nejste nic. Jste hnusná mrcha, o kterou si nestojí otřít ani boty.
Dokažte to!
I když jste vskutočnosti hromádka neštěstí, zoufalství.

A když se to provalí.. tak je průser, protože se vám to celé rozpadne navenek a tak zůstanou pouze rozvaliny uvnitř. Nemáte kam se schovat a zase tomu čelíte v plné síle. Zachovejte paniku a nic se vám nestane.
V tomto stavu je nejlepší jít hned po práci (kde jste si pomotali směnu) do kina. Jen sám se sebou. Člověk má dost času myslet na různé věci, přemýšlet.. občas probleskne nějaké ach kdyby, ach nebe, a já bych chtěla a už aby.
Kino je přeci místo, kam člověk normálně chodí sám.
A sám sežere střední popcorn a vypije střední coca colu.
To je přeci naprosto běžná praxe.
Předvánoční doba je také doba naprosto nenostalgická, naprosto nesentimentální a naprosto se všichni nemají rádi a nenakupují spolu vánoční dárky.

úterý 24. prosince 2013

Zapomenuté narozeniny

Na nose mě šimrá sluneční paprsek. Mžourám z okna a zpozoruju jak se z nebe pomalu snáší spostu malých tečiček. Vločky! Jé, sněží! Zrovna na moje narozeniny! Radostně skáču z postele, odhodím pyžamo, natáhnu na sebe nějaké svršky ze včerejšího dne, co jsem pohodil po zemi, běžím do koupelny vyčistit si zuby a nedočkavě vybíhám ven. Mířím na své oblíbené místo, rozhlednu Vševdohlednu na Jedlovém pahorku. Mám to od domu asi 20 minut, schody beru po dvou. Vybíhám několikastý schod a mám chuť vyplivnout plíce, jak jsem zadýchaný. Odhazuju šálu a rozepínám větrovou bundu, zatímco mířím k výhledu. Město se přede mnou rozestírá, jako celý svět při letu z letadla. Vídím lidi, jak někam spěchají. Se stromky, s taškami, někteří se hádají, létají skleničky a talíře. Někteří smutně sedí na lavičce v parku a koukají na veselé rodinky na procházce. Děti poskakují a radostně povykují. Nemohou se dočkat večera. Copak to chystají? Že by nějakou velkou oslavu pro mě? Nikoho tento den nenechává chladným navzdory mrazivému vzduchu.

Poté co prozkoumám přípravy v každém koutu města, vracím se veselým krokem domů. Potkávám několik rodinek a zamilovaných párů. Zdravím je, ale ignorují mně a věnují se jen sobě samým. Smutné osamělé lidi se snažím povzbudit a zeptat se jich, jak jim můžu pomoci, chci je pozvat k sobě, ale také se chovají jako bych byl vzduch. Někteří mě ještě pošlou do háje, že prý je to moje vina, že jsou smutní. Ale vždyť jsem je chtěl pozvat k sobě, aby nebyli sami, co jsem udělal špatně? Moje veselost se pomalu proměňuje v pošmourno. Mám přece narozeniny, snažím se pro ty lidi dělat první poslední, ale jsem pro ně úplný vzduch i v tento den. Kuš, nenechám si přece zkazit den.

sobota 21. prosince 2013

Neexistuju

Jdu se smazat ze světa.
Nebudete o mně nic vědět a já nebudu vědět nic o vás.
A bude nám dobře.
Nebo zle.
Ale nebudeme to o sobě vědět.
Nebudeme existovat.
Odjíždím do jiné dimenze.
Mějte se jak chcete.


Toto je pouze začátek.


pátek 20. prosince 2013

R,R - 2. Cela šílenství

II.
Analea


Čelist jako ve svěráku, nemohu jí pohnout. V ústech jako bych měla asfalt. I bez něj však nemohu říct ani bé. Jsem jako přilepená zády k zemi a nemohu se pohnout. Konečky prstů a ušní lalůčky mi začínají brnět a postupně se mi od nich rozbíhají po těle tisíce mravenců. Od zad se mým tělem také šíří chlad a mravenci tak připomínají ledové jehličky. Začínají se mi třást prsty, jako bych vypila 2 silná kafe na prázdný žaludek. V žaludku, jako bych měla šutr. Je mi zle a po asfaltu mi v ústech zůstala hořká pachuť.
Konečně se mi daří odlepit víčka. Au! Ostré světlo mě přinutí víčka zase přivřít. Od prstů se třes už rozšířil po celém těle a vystřídal mrazivě kousavé mravence. Nevím, zda se třesu zimou nebo je to důsledek mé paralyzace. Přetočím se na bok a skulím se do klubíčka. Do háje, kde to jsem. Chytám poslední útržkovité myšlenky, jako kukuřičné lupínky v moři. Rozmáčí se, odnáší je odliv a ony stále připlouvají a odplouvají. Jsou slizké jako úhoř, ale konečně se mi je daří uchopit. Ostia Antica, Zeitra, školní výlet… Kamzík, ztracena v zarostlé bytovce, snědý chlápek s medovými řečičkami, mráz, tma a nic. To zní jako pěkný sen. 
Zkouším znovu otevřít oči. Ležím na betonové podlaze. Tak proto je mi kosa. Když máte jen rozevlátou sukni po kolena a tílko, betonová podlaha není zrovna místo, na kterém byste se chtěli prospat. Nacházím se v krychlové místnosti. Vše je ve stejné holubí šedi. Nejen podlaha z betonu, ale i stěny, ty asi budou z obyčejného panelu. S výbavou to moc nepřehnali, protivná silná zářivka uprostřed stropu osvětluje prázdnou místnost, ve které přebývám pouze já. Nikdy jsem pořádně neviděla obrněné dveře, ale všechno je jednou poprvé. Masivní, kovové a žádná klika zevnitř. Sevřel se mi při pohledu na ně žaludek a naskočila husí kůže. Na stěně po mé pravici je podlouhé obdelníkové okno s tmavým sklem, skrz které není nic vidět. Nad ním je bílá krabička připomínající rozhlas ve škole. Silně pochybuji, že je kanál hnusnější místo než tohle.