Tak dlouho žebráte o pohádky, až oni začnou žebrat pohádky od vás. Nevím proč, ale moje krátké povídky jsou vždycky zvířecí tragikomedie. Vážně netuším, kde se to ve mně bere.
Jsem sekáč. Byl jsem sekáč odjakživa. Konkrétně od doby, kdy jsem se narodil. Co mě činí sekáčem? Mám osm dlouhých tenkých nohou a srostlou hlavohruď se zadečkem. Ne, že by mě to těšilo, ale narodil jsem se tak a mám se rád. Občas mi říkají, že bych měl něco pojíst, protože jsem prý vyhublý jako vlákno pavučiny, ale to říkají ostatní pavouci od nás z koupelny a ti jsou vyžraní na svou maličkost až až... a kdybyste viděli Žofku, sklípkana co utekl dvounožcům vloni, to by vás odvezla rychlá, jako tu buclatou dvounoží samici, co tak křičela. (Vlastně nevím proč tak kříčela, když šla Žofka jen na návštěvu a slušně jí pozdravila. Že prý máma dvounožáka-co-jí-dává-žraní nebo co.) Ale to je jedno. Kromě toho, že jsem sekáč, jsem taky sekáč. Říkala mi to sekáčka Berta, co měla síť za záchodem. Berta však byla vysáta tak před měsícem.
Všechny nás to jednou čeká, ale já mám plán. Zabít se nenechám, na to jsem moc mladý a pak na to budu zase moc starý. Chci prostě zemřít přirozenou smrtí, až budu nosit cylindr, frak a budu senilní. Chci toho snad málo? Nechápu, proč dvounožce děsíme víc, než ti malí tlustí osminožci. Budu muset utéct. Ale záchodem to nejde, tam nás splachují, když na nás šlápnou a já nechci znesvěcovat hrob svých předků. Odtokem z vany to taky nepůjde, tam se jednou utopila moje sestra Líza. Zdá se, že není úniku. Kdyby bylo, tak už tu nejsme. I když, to zas kecám, je tu much, že bychom o nich mohli skládat ódy. Aha, můj otec je skládal, ale ten už je taky po smrti. Tak moc mi chybí. Ale dost Ferenci, nelituj se, jsi přece sekáč, ty najdeš cestu ven! Už to mám, pokud skočím na dvounožce ze splachovací nádoby, vynese mě ven a já se osvobodím.
***
Sekáč Ferenc hned zahájil svůj plán na osvobození. Přemístil se na splachovací nádobu, která byla umístěna na stěně a čekal na dvounožce. Konečně se objevil ve dveřích. Dvounožec s dlouhými blonďatými vlasy do půli zad v růžové mikině. Ten je ze všech nejuřvanější. Vlastně je to jejich samička. Jestli samičky dvounožců požírají samečky jako kudlanky, tak tahle bude ze všech nejhorší, běží Ferencovi hlavou. Je to však jeho poslední šance na útěk, velký úklid se totiž blíží a pavouk ani pavokouvec nikdy neví, kdy přiberou i vanu. Teď! Ferenc skáče a přistává přímo na hlavě. Dvonouží samička, správně dooblečená, si umývá ruce v umyvadle a kouká se do zrcadla, aby na sebe mohla vyšpulit rty a udělat sexy pózu. Ferenc se opatrně spouští po jejích vlasech aby jej nezpozorovala. Sekáč si však nevšimne, že bere do ruky hřeben. Najednou jím projede ostrá bolest. Jeho noha! Upadla mu noha! Ta zatracená dvounoží samička! Pomstí se jí. Šplhá zpátky z týla hlavy na temeno, aby na ní udělal kyselý obličej a zpražil jí svým ohnivým pohledem. Ale ne, hřeben se opět blíží!
„Matičko! Přišel jsem o druhou nohu! Mám štěstí že mě nepřipravila o mou skvostnou hlavohruď.“ zvolal sekáč Ferenc zoufale. „Ale ne, mám pouze šest nohou.. jsem šestinožec, jako slunéčko sedmitečné! Ale fuj, co když si mě budou plést?“ Začal panikařit a šplhal dál. Byl na místě. V tu chvíli se ozval jekot, který by byl schopen rozřezat kosti na trojúhelníčky. Plesk! A Ferenc se metamorfoval do mastného fleku.
„Júlinko copak se děje? Proč tak ječíš, tatínek si v kuchyni uřízl prst!“ Do koupelny se přikoulela buclatá paní.
„Mamiiii, skočil na mě pavouk, chtěl mě sežrat! Rozplácla jsem ho na vlasech, dívej na ten flek! Zůstane mi to tam? Nerozežere mi to vlasy? Mami, tak mi přece pomoz!“ hysterčila blonďatá dvounoží samička a poskakovala kolem své matky, div neuklouzla a nerozbila si hlavu o hranu vany. To, že zabila pavoukovce a ne pavouka jí bylo úplně jedno. Smutný úděl sekáčů.
Žádné komentáře:
Okomentovat