Přednáška o Sudánu,
zanechala ve mě ránu.
Tedy spíš to, co následovalo potom. Mrzí mě to, ale některé věci prostě nevysvětlíte, zvlášť, když je druhý nechce slyšet a pouze využívá právě slyšeného a neplně pochopeného k tomu, aby se po vás vozil. Protože slovo debil je relativní.
Když slzy oschly
... poetická po přednášce.
nejsem ani švadlena,
jsem na houby pradlena,
a jsem často zničená.
Melu pořád o omáčce,
daleko mám ke kuchařce.
Dokonalou nikdy nebudu,
nechci však žádného pobudu.
Nemusí mít stádo krav,
stačí když má dobrý mrav.
Bude-li mě milovat,
pro mou vnitřní krásu,
vrátím mu to nastokrát,
nejen délkou vlasů.
Bude-li chtít si mě vzít,
do smrti v manželství žít,
navěky ho budu ctít,
trpělivost musí mít.
Žádné komentáře:
Okomentovat