Mě už to nebaví. Řekla Hikari a začala přemýšlet o tom, jak přiblížit svou smrt, aniž by to bylo charakterizováno jako sebevražda.
Když někoho vyprovokujete, aby vás zabil, už si za to můžete v podstatě sami.
Když vlezete někam, kam nemáte, taky si za to můžete sami.
Jak vlézt někam, kde někoho vyprovokujete už svou přítomností, aniž byste se o to nějak zvláštně snažili, s dobrým úmyslem, aby to nebyla sebevražda?
A pak mě napadlo!
Ha!
Quo Vadis!
,,Krák, kde se pronásledujou křesťané?''
,,Islámské země..''
,,Výborně! Tak já se seberu a pojedu na misii!''
,,Jo jasně - ,Přináším mír a lásku..' ... to není dobrý nápad, jseš ženská.''
,,No a co?''
,,Jsi ženská.''
,,..ah! Jo tak. No jasně. To bych jich moc nezachránila, než by mě zabili. Co Indie?''
,,No to by sis pomohla... kasty.''
,,Tak Čína!''
,,Tam jsou komunisti.''
,,No prááávě!''
Jenže ještě musím vydělat na letenku do Číny.. to už možná vyjde levněji jet s nějakou organizací pomáhat do země postižené nějakou katastrofou. Pomoct lidem jak fyzicky, tak psychicky, tak duchovně a jako vedlejší účinek nějaká malárie, kulka v hlavě a podobné nepřijemnosti.
,,Haha! Kápla jsem na to! Pojedu na misii, někam, kam jsou křesťané pronásledování a nebude to sebevražda, protože pojedu připravená zemřít za svou víru, haha!''
,,No spíš pojedeš očekávat smrt.''
,,Nene! Připravena na smrt! To je rozdíl!''
A nebo převážet Bible do komunistických zemí, to je taky dobrodrůžo. Třeba do Běloruska. To ti taky hrozí fajné hodiny mučení, vyslýchání a pak smrt přinejlepším.
Nebo bych mohla jet do Súdánu ^^
Tam hrozí infekce a válečný konflikt každou chvilku a než bych umřela, byla bych užitečná a měla nějaký smysl. Neměla bych co ztratit, pouze získat! Dobrodružství a věčnou radost!
Nepotřebuju maturovat, nepotřebuju nic řešit, můžu se sebrat a jet a žít naplno a čekat jen na smrt.
Seru na věž, odjedu někam daleko!
The end of existenciální blogpost.
A nebo ne.
Víte co je na houby? Když vám někdo zkazí špatnou náladu a vy zjistíte, že máte náladu dobrou! Hrůza! Nevím co s tím mám dělat. Ještě, že to trvá jen na chvíli. Kazí mi to mé dětinské princeznovské rozmary. A z důvodů princeznovských rozmarů taky uvažuju nad takovýma věcma, protože jsem líná žít na plno už tady a teď a unavuje mě to! Hohó! Jaké hrdinství! Ukažme si na ni, jak je nehodná a neváží si věcí a blablablá! Mám dovču. Budu se chvíli vztekat a pak možná zas budu hodná holka. A nebo najdu tu střední cestu mezi rebelstvím a podpantofláctvím. Ježíš byl přece rebel právě tím, že byl poslušný Otci. Hm.. takže nešel střední cestou, ale šel dost radikálně.. radikálně proti proudu.
Ale já nejsem Ježíš do háje! Jsem nedokonalá až to bolí! A tu zatracenou střední cestu momentálně fakt hledat nechci, to radši budu dělat přesný opak. Jo děti, v televizce je taky takové to ,,Musíme se přestat vídat, je to pro tvoje dobro.'' blablabla, když to nezabere, provedou něco hnusného aby dotyčného od sebe odehnali. Takové to, co nám všem rve žíly a máme chuť dotyčného nakopat do zadku, protože to nic neřeší. Ale já kurva, radši budu mrcha a lamačka srdcí než PLEVEL. Protože Ježíšovi žádnou konkurenci dělat nebudu. Já mu totiž nesahám ani za nehet od malíčku. Ani za zrnko prachu na jeho noze nestojím, protože proč? Protože celé moje mrzké bytí! A nejhorší na tom je, že to bytí mrchou by stejně bylo celé proti mému přesvědčení, bylo by to pokrytecké a přetvářka a... ŠPATNÉ.
Jenže ono už je to všechno špatně, že ani nevím co je dobře. A nebo vím, ale nemám sílu za tím jít.
Jsem červ.
Ale protože za mě zemřel, jsem princezna.
Ale stejně se cítím jako červ.
Sežerte mě.
Ryby.
Žádné komentáře:
Okomentovat