O boji za budoucnost

Dnes se uskutečnil den otevřených dveří na filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Jsem neskutečně ráda, že jsem tam jela. Ještě před rokem, jsem si chtěla podávat přihlášku na Masaryčku jen tak, na nějakou kravinu, na kterou se stejně nedostanu. Chtěla jsem do Olomouce (UPOL) na katedru Bohemistiky. Pořád jsem však hledala, jak zkombinovat bohemistiku, aby mé uplatnění bylo širší než v učitelství. Jak studovat češtinu, aniž by mi byla k ničemu? 

Od českého jazyka jsem totiž ustoupit nechtěla. Jasně jsem se rozhodla, že pokud mi dal Bůh nějaký literární talent, případně dispozice k němu, kreativitu a lásku k jazyku, měla bych své hřivny použít k tomu, abych mu dělala radost. Když Mu můžeme zpívat, můžeme pro Něj i psát, no ne? A takové knihy, to je zvlášť v dnešní době, hodně nedostatkové zboží. Pokud však mám psát kvalitní literaturu, která by mému Tátovi dělala radost, chci a musím svůj mateřský jazyk umět profesionálně používat a tvarovat ve veškeré její malebnosti a šíři. Toho budu schopna jedině, pokud jí budu studovat. Vysvětlete to ale svému okolí, které z vás chce mít úspěšného dospělého.

,,Kdo Tě bude živit?''

,,Hm... manžel?''

,,To jsem si taky myslela.''

Hledala jsem. Zoufala jsem si. Našla jsem. Po návratu z Tater, jsem objevila obor český jazyk se specializací počítačová lingvistika. TO JE ONO! Řekla jsem si. Člověk ovládající český jazyk na úrovni s rozšířenou znalostí informační a výpočetní techniky. To je budoucnost. Jsme přece multimediální společnost. Musím jen vyřešit, jak to udělám s literaturou, abych mohla i učit a je to přesně to, co chci. Čeština, rozšířené uplatnění, pravděpodobně můžu sehnat práci, kterou budu moct vykonávat doma a tak si přivydělat při mateřské nejen opravováním bakalářek a.. omáčka.

Informatika mi přece nikdy nedělala problém. Uvažovala jsem i o tom, že z ní budu maturovat. Byla jsem na základce nadprůměrný počítačový uživatel, i přesto, že jsem žádný nevlastnila a objevovala jeho taje co 14 dní u dědy a babičky. Uměla jsem základy HTML, BB code už v 11-12 letech. Přeformátovat obrázek z PNG/BMP na JPG už v 10. Printscreen a ořezat? Prkotina. V 12 letech jsem měla svoje estránky. Virtuální městečko á la virtuální stáje, které tehdy frčely - nj, při propuknutí puberty je u holek období koníků. Některé to nepřejde, ale to je na jiné povídání. Nikdy jsem své znalosti programovacích jazyků neprohlubovala, uměla jsem jen to, co jsem běžně používala, ale to není překážkou.

K informatice potřebuji základy matematiky. To by mohl být problém, jsou z ní i přijímačky, ale.. od začátku školního roku mě přece baví. JK mi pomohl k ní změnit přístup a s pozitivním přístupem k matematice, mě začala bavit. Matematika mě nemůže zastavit, když jdu za svým snem! Došlo to až tak daleko, že jsem si profilovou maturitu z dějepisu změnila koncem září na matematiku. Rozhodla jsem se maturovat z matematiky. Proč je to tak šokující?

S matematikou jsem bojovala celou základku. Už od první třídy, druhého pololetí, jsem z ní měla na vysvědčení dvojky. Jedničku z matematiky jsem vybojovala jen ve 4. třídě a když jsem se stala jedničkářem, abych se dostala na střední bez přijímaček. Na střední jsem ztratila motivaci a propadla se skoro k propadnutí, to znamená z jedničkáře čtyřkař. Vzchopila jsem se až ke konci druháku, když mi šlo o 4-5. Tehdy se řešilo, zda bude maturita z matematiky povinná. Brečela jsem. Dnes, v posledním ročníku čtyřletého gymnázia mám za první pololetí skóre 2 z matematiky, 2 z nepovinné matematiky a 1 z přípravného matematického semináře k maturitě. Ano, prospala jsem v matematice třetinu střední a druhou jsem nevnímala. Ano, potím krev a roním slzy. Mám však železné odhodlání a přátele, kteří matematiku ovládají, o které se mohu opřít. V závěru se do matematiky zamilovávám. Nevím přesně čím, nebo kým to je, ale ponechme to na tom, že objevuji její kouzlo.

Od vyčerpávajícího úvodu o tom, jak jsem se k pc lingvistice dostala, můžeme přejít rovnou k dnešnímu dni otevřených dveří.

Bylo to.. úžasné. Brno i univerzita. Cítila jsem se tam už skoro jako doma. Zamilovala se do knihovny a už se viděla, jak tam budu přelouskávat tu spoustu materiálů a potit krev při zkouškovém. Viděla jsem se jak se procházím Brnem, kochám se starými domy a sním o tom, že v jednom takovém budu bydlet. Viděla jsem se , jak randím v italské rest.. ok, tady jsem se stopla.. nebudeme předbíhat a říkat hop, dokud koník nepřeskočil, ještě nemám ani podanou přihlášku, že ano.. :D

Už na Gaudeamu jsem byla pro PLIN nadšená, jako malé dítě a dnešní DOD mě v tom ještě utvrdilo. Jdu pro risk a chci studovat ČjxLit a PLIN najednou, tak uvidím, jak to budu zvládat, ale doufám, že obojí úspěšně dostuduji, protože chci z ČjxLit jít i na doktorské.
Přednášky o oborech ve mě znovu a nově probudily touhu. Touhu být jazykovědec. Vznikla z toho série tweetů, které si můžete přečíst pod hashtagem #šílený_jazykovědec.

Tweets about "#šílený_jazykovědec"

Boj za bychom, přechodníky a proti ochuzování češtiny. Literární skupina. Experimenty. Myslím to smrtelně vážně. Nechci, aby čeština upadala. Když vidím, jak do ní proniká angličtina, jak to všechno zkracujeme, jak jazyk vyprazdňujeme, jak mluvíme jako prasata. Moje srdce pláče. Taky tomu běhu věcí propadám!
Čeština je krásná a bohatá! Byla v minulosti. Chci aby byla i v budoucnosti. Ano, chci aby byla a nezanikla. Chci lidem ukázat, že i přes politickou situaci je Česká republika a naše kultura pokladem. Budu se za to klidně rvát a hladem za to umírat. Nobelovku a ocenění nepotřebuji. Jen doufám, že při tom budu moct lidem ukazovat, že tu Táta pro ně je a že je miluje, protože to je to podstatné, co formuje můj život a dává mu šťávu. Bude to těžká cesta, ale kdo by chodil po přímých, širokých a nudných? Bez odřených kolen by to přeci nebylo ono.