1. Celý den jsem skoro nic nejedla, vypila tak 0,35 l a na to si dětinsky lokla jakousi šílenou pálenku, i když jsem měla ráno moralistické řeči, že pít nebudu, že to k bavení se nepotřebuju. Což o to, bavila jsem se i bez toho, ale jedna kamarádka mě vytočila nad Míru a tak jsem ho ztratila.
2. Když se napiju, jsem buď hrozně vtipná nebo depkařím.
3. Utěšovat mě, tím, že mi položíte ruku na záda a ještě mě žádáte o ruku, chcete si povídat.. a jste přiopilý kluk.. NENÍ DOBRÝ NÁPAD!
4. Pokud mě chcete objímat v tomto stavu, pošlete se někam sami, abych to nemusela děla já. Sorry O.V.A.
5. Pokud vám řeknu, že jsem přecitlivělá z toho, že jsem pila a že to nemáte řešit, to že mě chcete pozvat na drink (a najednou jste se mnou BFF), taky nic neřeší.
Zkrátka a dobře. Pokud brečím, tak brečím. Stisknout rameno max., občas plácnout něco povzbudivého, být přítomen stačí, nechte mě vybrečet se a za chvíli bude dobře. Moje doba emocionální rekonvalescence je otázkou minut. Pokud do mě někdo reje a řeší, co se děje a CO BYCH MĚLA a NEMĚLA DĚLAT, tak za 1. moralistu si už dělám niterně sama, stačí bohatě.. 2. připomínáte mi tím, to přes co se chci dostat a zvyšujete tím dobu rekonvalescence.. pokud o něčem mluvit chci, tak mluvím, nejsem normální průměrný Čech ani Češka ano? Ani v kořenech to nemám.
Tak jsme se vybrečeli. Emocionálně jsme se vybouřili.. další level?
Začínáte vidět věci racionálně.
Začnete být naštvaní sami na sebe.
Nebo to na chvíli v rámci jednoho loku šílené pálenky, druhého loku maminčiny becherovky s tonicem a 3 loků semtexu s vodkou, co jste v rámci zatmění smyslů vypili vaší kamarádce, odložíte na později.
Později přichází o den později, když jedete do práce.
1. Nechce se vám.
2. 10 hodin spánku nestačilo.
3. Bolí vás CELÉ nohy z toho 4hodinového hraní si na princeznu se štyklama jak kráva
4. Jste celkově vyčerpáni
Mám z práce i zápisek.
Čas: 17:22
Kde: podzemí AP
Stav: zfutrovala jsem právě na nervy zbytek Milky, co jsem chtěla sníst s Krák a zas na chvilku sedím
Dneska se mi sem vůbec nechtělo. 1. měla jsem na dnešek plány, které jsem musela zrušit. 2. jeden z těchto plánů mě stojí 100 kč, 3. moje nálada je jaksepatří pod psa.
Do práce mě hodila mamka s polovičkou. V jednu jsem začla.. bordel jak v tanku, ale no prob.. s písničkou ,,Dělání, dělání, všechny smutky zahání...'' jsem se hodila celkem do klidu.. minimálně, už jsem neměla chuť solit podlahu. S nabývajícími hodinami, nabývá i lidí. Cca 140 bylo před hodinou. Opravdu netuším, co cudná holka jako já dělá na krytém aquaparku. Můžu se jim vyhýbat, jak chcu, klopit oči, jak chcu, zakrývat si oči, jak chcu, ale jelikož musím dělat svou práci... v nestřeženém okamžiku, když to čekáte nejméně... MUHAHAHA! Najdou si vás! A víte co? Už ani nemám sílu se rozčilovat, klidně se přede mnou může projít celý zástup a už je mi to úplně někde, prostě dělám svoji práci a ostatní je mi šumáááák. A lidi, házejte ta prostěradla, kam máte, používejte sáčky na boty, vypotřebované sprcháče hažte do koše, nečůrejte na prkýnka, splachujte pořádně a nevylívejte sladké nápoje na zem.. děkuji. A všichni se na mě mračili, cítim se jak absolutní podvraťák a jak tady tu chvilku sedím, cítím se jako trojnásobný vrah. Je 37 .. vylezu nahoru a určitě mě zlynčujou, že je tam zas bordel jak v tanku. Já chci domůůůůůů...
....
Domů jsem jela vyflusnutá v 21:20 busem... za půjčených 10 ká, bo si slečna nechala čipovku doma... Měla jsem morbidní chuť jít domů sama.. tu hodinu přes ten tucet temných uliček a ještě to někomu zavolat napsat.. alá:
,,Jdu na pochod smrti, modli se za mě, možná si mě včera viděl/a naposled. Vracím se domů z práce pěšky ^^~''
Jo děkujte tomu nahoře, že mi V. tu desku pučila a jela tím samým busem. Kdybych měla jet domů sama, tak se na všechno, včetně zdravého rozumu vykašlu a jdu. Jo, morbidní lhostejnost... nebezpečný stav. Šla jsem tedy sama jen od polikliniky. Nic moc. Moc světla a málo ožralých partiček.
Přijdu domů v deset, řeším včerejšek v modu ,,Jsem kráááva blbá, klidně si na mě buď naštvaná, chovala jsem se jako děcko a můžu si za všechno sama.''
Rozešlu pár pragmatických sms a jdu spát.
Ráno vstávám like a zombie v 5:25.. všechno zázračně stíhám.. je 45.. čekám do 50 ať nemrznu a jdu na bus... heleďte on jel v 50! To je ale nepříjemné. Tak tím druhým, ten jezdí dycky 01, že?
Proč jím vlastně nejezdím normálně...?
Debile.
Můj zombie style byl náramně sexy. Takový nepřítomný zmučený výraz jsem neměla ani v Římě.
4 hodiny odmakám, jak se sluší na koně a pak hezky nestíhám, ještě že je Z. v pohodě ženská.
Dobíhám bus, jedu do Ovy... čekám na přestup .. jdu do čekárny.. mám chuť na kafe... vhodím dvacku.. propadne.. chci jí vytáhnout.. je tam škvíra a já jsem rozespalá.. CINK! Dvacka je v.. háji.
Rozesláno pár murder sms.
Ještě že jede sloník. Dojedu k miss Vítězství.. a zvedá se mi nálada. Rozpustím účes z pátku. Nažeru se jako prase k prasknutí a nemůžu se rychle hýbat bo bych to vrhla. Točíme scénky do propagačního videa, které možná zříte, dorazíte-li na Uniskejp víkendovku.
Jedeme na Uniskejp Celbrejšn...
Strááášně se mi chce mluvit. Asi blbé, když je UC o mluvení. Každopádně, Grace like rain si zazpívám, jinak přemýšlím (někteří ví tajný význam tohoto slova). V pět valím domů.
Jo a hádejte co? Zapomněla jsem v Ově mobil ^^. Takže do čtvrtku mě neseženete a pokud mě znáte osobně, budu se vás furt ptát na čas jako nervozní fretka. Pokud nebudu mít morbidní flegmatik mode.
Jsem konečně doma a hrozně se učím chemii.
Ale jo, je aspoň na stole.. skenovala jsem zápis Míši.
Vykašli se na to zlato, ty nemůžeš za to, že mi je, tak jak mi je, nejsi to ty je to jen....
ale ne ani chemie to není. Ani tanec. Ani DJ.. ani nic jiného konkrétního.
Je to změť negativních pocitů pramenící uvnitř mě.
Pochybnosti.
Rozpolcenost.
Nebo vzpomínka na rozpolcenost?
Strach?
Vina?
Nejistota.
Absurdita.
Kazatel.
Přečetla jsem dnes 8 a čtvrt kapitoly.
Docela mě to povzbudilo.
Jelikož jsem chtěla ulehčit mrtvým nohoum, nevzala jsem si glady.
Do těch pitomých červených kozaček teče, jak do cedníku.
Všichni si nějak všímají, že jsem zhubla.
Jestlipak budu po té matuře ještě vidět...
Heh, takže koho budu budit, až mu budu psát, zdali stíhá vlak, popřípadě někdy kolem půlnoci něco velice vtipného?
OdpovědětVymazatMiss Vítězství a rodinku... :D
Vymazat