25x Koňovi do hlavy - 14.ha

"Your thoughts on drugs and alcohol"

Drogy tady rozebírat nebudu, nezkusila jsem ani je nezkusím a omáčka. Co se týče mého negativního postoje, jedinou a částečnou vyjímkou je marihuana a to pouze ke zdravotním účelům a tím myslím, když jí hodíte do alpy (a nepožijete ji..), uděláte mastičku a nebo obklady.. - některým prostě opravdu pomůže nebo zmírní potíže jenom tohle. 

Co se týče alkoholu.

Čepovat pivo s čepičkou jsem uměla už profesionálně v 5 letech.

To však neznamená, že mám kladný vztah k alkoholu. Faktem však je, že to prošlo určitým vývojem. Můžeme si to rozebrat...

Nemám ráda opilé lidi.

Opilí lidé mě děsí.

Hlavně starší opilí muži mě děsí.

Proč?

Protože tatínek.

Ne že by mě bil, jen mě tak dvakrát nazval malou krávou, ale ani to vám moc nepřidá.. a ty scény co byly i bez bití mi stačí. Taky je to důvod, proč se naši rozvedli - tatínek měl bar a byl přímo u zdroje.

Když už byli rozvedení, protože můj otec rád nezodpovědnost, kašlal na alimenty a tak jsme se museli přestat vídat. Vídali jsme se jednu dobu tajně. Byl z toho průsšvih jak vrata a mamku to hodně ranilo.

Takové to.. já pro vás dělám první poslední a vy stejně dolízáte za tím hajzlem.

Vyvrcholilo to jednou na 2. svátek Vánoční, kdy jsme se po roce viděli všichni.. u babičky.

Skončilo to naprostým fiaskem, kdy máma brečela, ségra byla hysterická kvůli mámy a já brečela, protože jsem nechtěla zaujmout ani jednu stranu a tím ublížila naprosto všem. To v jakém stavu jsem tehdy mámu viděla mě přivedlo k rozhodnutí, že 1. nesnáším toho chlapa co mě zplodil a není to můj otec, 2. nikdy se nebudu opíjet a kdyby můj ideální partner pil s mírou a pouze svátečně - ideální.

Všechny veselé události naší rodiny se totiž udály pod ethanolovým opojením. To, že se nerada objímám a celkově ''nešahejte na mě uah'', už je sice docela na ústupu (objímám ráda pouze lidi, které jsou v nejbližším okruhu přátel) ale když jdu do historie, je možné, že to má něco společného s tím, že 1. v naší rodině se nikdy neobjímalo, 2. opilá příhoda.

(To je tak, když na vás opilý otec řve kvůli tomu, že jste nebyli na obědě a brečící mamka vás objímá a kape jí z nosu přímo na vás. Brr.)

Z pachu alkoholu je mi na zvracení.. když jedu autobusem a cítím nějakého staršího pána.. nejradši bych zdrhla někam úplně na opačný konec a přitom je mi dotyčného hrozně líto.

1. rozhodnutí

Vydrželo mi min.2 roky, dokud jsem nepoznala dokonalého Tátu a on mě nenaplnil láskou a vším, co mi můj otec nedal natolik, že jsem mu postupně byla schopna odpustit a příjmout ho zpátky za otce. Na BMA holčíčí víkendovce ''Abba's girls'' (Tátovy holky) jsme hlouběji poznávali Boha jako Otce a také to, jak důležitá je role našeho otce v našem životě a co by nám měl dát, ale že nikdy nám nemůžou dát vše, protože lidé nejsou dokonalí, ale Bůh, ten nám to vše dát může a ještě víc. Přemýšlela jsem o svém biologickém otci.. modlila se.. vzpomínala.. a najednou jsem si uvědomila, že toho chlapa, co mi dal život mám vlastně ráda a že celou dobu nebyl špatný a že mě měl a nejspíš asi má moc rád.

Dokud se neobjeví na scéně a nespustí se problémy se mě to docela drží... snad mu to budu moct někdy říct do očí a v pohodě..

2. rozhodnutí

V sedmé třídě, po hodinách přírodopisu o mozku a játrech, jsem byla dost přesvědčena o zhoubném vlivu alkoholu na tělo člověka. S podkresem mého rodinného zázemí (a také veselých rodinných oslav) jsem se rozhodla, že budu abstinent. Vydrželo mi to docela dlouho. Asi do prváku.

Porušila jsem to jednou s bratránky, aneb nervy v kýblu, když hraje 7 hodin jedno 45min CD pořád dokola.. a ta jedna.. ok tak dvě půlky mě přece nezabijou. (Bylo to po pečeném praseti, byla jsem akorát vychlamaná jak lečo a smáli jsme se i tomu, že jsme se chvíli nesmáli.)

Podruhé mě vytáhl na ''jedno'' kluk, do kterého jsem byla zakoukaná.

Potřetí jsem depčila ve Španělsku.

To Španělsko a moje blbé kecy, poté co jsem se napila (můj melancholic mode to ještě posílilo) mi stačilo k tomu, abych znovu řekla ne. Řekla jsem ne do 18 a pak pouze příležitostně a hodně s Mírou.

Babička teda do mě nalila dvojku vína už týden před osumnáctkou, ale dejme tomu, že mi to vyšlo xD

Na osmnáctiny jsem měla slušnou, milou oslavu u Krokouše na které mi stačila jedna dvojka a už bylo lot of fun together.. po třetí už jsem jim recitovala Rimbauda v originále.

Uznávám, byla to sranda, ale pořád zůstává, že se dokážu bavit i bez alkoholu a upřednostňuji to (Efes 5:18). Takže decentně a jen na chuť a tolik, abych se pořád ovládala.

A to s tím partnerem.. když nebude agresivní, nebude se stínat jako prase, bo má kamaráda Míru a ví kdy je to moc, nevadí mi to, ale ta obava, bude asi někde pořád schovaná... nevím.