I kdyby ne, je to tak.
(Možná, že proto, že je občas sviňa.)
(Možná, že proto, že je občas sviňa.)
A ani to, že se její kuchařský ani cukrářský talent ještě nestihl projevit, pro nedostatečnou praxi, jí nezastaví.
Protože je to její cesta ninji.
Proto maturuje z matiky a proto se těšila na to, až bude pečící BMA family.
To, ale netušila, že bude zrovna v týdnu, kdy bude mít největší sociální krizi a že půjde speciálně o DORTY a nebude stíhat jet na víkend k babičce, protože jednoduše nebude stíhat vůbec nic a jedna akce za druhou.
....
Zřela jsem plakát a říkám: Juchůůů! Tak co bude třeba?
První reakce:
Do háje.. dorty?!
Do háje.. kostým?!
Hm ok kostým v pohodě, ale..
...DORT?!
Já a péct dort?!
Tak to nic.. půjdu se jen nažrat..
ale vlastně..
MUAHAHAHAHAHAHHA! NO PROB!
Přípravy:
A tak jsem si řekla watashi no nindo dakara a že prý se to nějak vymyslí. Čas se nachýlil a já to opravdu musela vymyslet. Byla jsem odhodlána udělat tu nejlepší práci, abych měla co nejreálnější šanci vyhrát. Moje ségra pečívala s babi čokoládový dort s pařížským krémem, já čokoládové dorty moc nemusím, ale v kuchařce byl na další straně dort kokosový.. a kokosové srandičky jako kokosky a hlavně RAFAELLO vyloženě miluju. Měla jsem to tedy někde v hlavě, ale nechtělo se mi.. myslela jsem, že si akorát vymyslím kostým a půjdu se najíst...
Co za kostým? Můžu být Angelina Jolie, rty na to plné mám, oháknu se do černých koktejlek, akorát se namaluju, moc práce to nedá, bude mi to slušet a za chvíli hotovo, můžu jíst.
Co za kostým? Můžu být Angelina Jolie, rty na to plné mám, oháknu se do černých koktejlek, akorát se namaluju, moc práce to nedá, bude mi to slušet a za chvíli hotovo, můžu jíst.
Ale pak..
.. mi došlo, že jsem už před nějakou dobou chtěla z recese dělat cosplay jedné postavy z mmorpg. A vůbec.. když jsem údajně ta velká icequeen, tak ať mě vidí v celé své kráse! A upeču dort! Protože když už, tak už! A budu mít sladěný dort s kostýmem a vyhraju, protože to takhle nikdo nevykoumá!
Když vymyslím, nějakou takovou prkotinu, okamžitě se nadchnu a jednám.. nebo o tom mluvím.
Vykecala jsem to B. a přesvědčila jí ať do toho jde taky. Ve stejném duchu jí napadlo něco legendárního, pro co jsem se ihned nadchla ještě víc, než do toho mého, ale ona se zdráhala. Ukecávala jsem ji, že Kurt Cobain klasa, ale Kurt Cobain s NIRVANA dortem - to ještě nikdo nikdy neviděl! Tohle to prostě musí vyhrát! Navíc, já jsem pekařka,.. ehm ještě nezkušená, narozdíl od ní. Začala jsem se nesmírně těšit, sehnala recept a začala přemýšlet, jak sesmolit kostým, aby byl co nejpůsobivější.
Jedna z mých kladných vlastností je, že mám představivost a praštěnou náturu, se kterou nemám problém dělat haluzárny, kterých se ostatní ostýchají a mají je za trapas. Měla jsem to před očima - potřebuju bílé šaty - takže prostěradlo na anděla, nějak se omotám záclonou a cajk.. potřebuju sehnat korunku,a co nejsvětlejší pudr.. budu se celá třpytit a budu celá sněhová, jo!
Maminka našla nějaký starý kostým na anděla a nějaký háčkovaný ubrus.. říkala jsem: super, ale to není ten co potřebuju, je moc krátký a široký! Nakonec jsme našly i ten můj klasický dlouhý úzký andělkostým a mě trklo: HA, něco vyzkoušíme! Dáme to všechno dokupy! Tím, že jsem na sobě měla dvoje prostěradlové šaty, dostalo to hned lepší, nadýchanější tvar. Háčkovaný bílý ubrus je výborný do výstřihu, aby to mělo nějaký vzor. Záclona - plášť! Do ubrusu nastrkám vločky! Jo - VELKOLEPÉ!
Nabídku pujčení svatebních šatů od mé kamarádky, jsem nakonec odmítla. Proč?
1. Usoudila jsem, že svatební šaty a rozpuštěné vlasy (původní plán) by mohlo mít pro některé z přítomných smrtelné účinky.
2. Když už si zakládám na nějakých hodnotách typu až na svatbě až po svatbě.. to pak budu ve svatebních šatech lítat po venku jen tak? Jen ať mě v nich vidí, až ve svatební den. Prostěradlo a záclona jsou dostačující.
Jedno odpoledne jsem měla nervy v kýblu z lidí, ze života, z výplaty (kterou jsem nestíhala vyzvednout) a po cestě jsem se stavila k Vietnamcům... našla jsem tam vše, co jsem den předtím hledala v normálních drogeriích - hlavně stříbrný sprej na vlasy. Koupila jsem si vše, co jsem si přála. To bylo peněz. Hlavně jsem pak strašně stíhala sbalit si a vyrazit na sraz ke klubovně bo víkendovka..
Den před:
Vrátila jsem se domů před pátou.. mamka nervní, že musíme péct. Juchů. Byla jsem grogy i když happy z DBS a z toho, že mám 3 pakly pinetek a nové gumičky. Začaly jsme péct.. tím, že mi mamka pomáhala, se toho i dost zkazilo. Min. ten krém.. řídila jsem se podle ní a strčila do toho krému ty ztužovače hned... a z toho byl celý ten průser netuhnoucího krému, který nebyl jen v tom, že Hikari si peče dort bez pořádného šlehače. No jo, ale já si to vymyslela, můj problém. Prvně se ta čokoláda měla nechat rozpustit ve smetaně a nechat vychladnout.. AŽ PAK tam narvat ty ztužovače. Couž. Chuťově to bylo výborné i neztuhlé, ale měla jsem nervy z toho, že je z toho máma nervní.. mě to bylo v podstatě jedno, potřebovala jsem dort jen z principu, jako doplněk ke kostýmu a jako haluzárnu, aneb čumte i já, NARUTO můžu péct dorty. Nakonec jsme to nějak zpatlaly dohromady a aspoň navenek to vypadalo, jak mělo. Make-up jsem měla vymyšlený, sbalila jsem si vše potřebné, nastavila budík dostatečně dopředu a šla spokojeně spát.. dost pozdě, páč jsem se dokopala k té matice, až nějak .. prostě pozdě.
Den D
Kupodivu jsem vstala. Vše se krásně stihlo a na vlak jsem došla s pěkně bolavou rukou.. když nesete 20 min dort paží v kolmé poloze, jde to poznat. Ráno proběhla bitka s ledničkou, aneb.. jo jsem tu na osum, ale to ti druzí TAKY. Vešlo se to tam. Uff.
Chystat jsem se začala už předposlední hodinu. Spolužáci na mě koukali jako na magora, nic zvláštního. B. mě před sedmou hodinou česala. Pěkně jsem si to tupírování a všechno odtrpěla, ale stálo to za to. To, že mi to tak přestříká, jsem ale nečekala. Bomba však! V angličtině jsem se už vůbec nemohla soustředit, jak jsem se nemohla dočkat. Konečně zvonek, rychle se namalovat a běžíme pro dort a na akci.
Bylo to úžasné! Hráli jsme hry a já byla v roli. Baví mě improvizovat a hrát v reálném čase reálného prostředí.. prostě jsem byla dramaicequeen. Takže jsem se cítila strašně důležitě, rozhazovala mrazivé pohledy a nadřazené poznámky. Občas mě trochu potrápilo, jestli druzí chápou, že je to jen role :D.
Konečně koštování.. těšila jsem se, že vyzkouším všechny, ale zmohla jsem se jen na Nirvana Unicornrainbow NY cheesecake a nějaký chemický cheesecake od Fantine a na Miniona - ale až po hlasování :D. Byla jsem štastná, že jsem dostala 4 lístečky za nej chuť, když ostatní mě minulo a on by vlastně stačil i jeden. ^^
Vyhodnocování. Můj dort se neumístil nikde, jen radostí a hřejivým pocitem na srdíčku za ty 4 lístečky, ale kostým.. JE TO TAM! Vyhrála jsem! To následné rozčesávání, tedy nebude ke zbytečnému utrpení! Měla jsem z celé akce fakt radost, vyhrál i náš tým.. až jsem z toho složila básničku...
Když (...)
pochválí Ti dort,
radost Tvou pak nezkazí,
ani Voldemort.
(...)
(...)
Sorry, co se skrývá za tečkami je děsně tajné a pokud je někomu odhalím, tak jen osobně a vyvoleným a v nejbližší době určitě ne :D.. protože je to moje historický první děsně soukromá básnička :D
Po:
Domů jsem se dostala pozdě, kolem šesté v melancholickém rozpoložení. Jo, radost navenek vyprchala.. padla na mě únava jak vlněná deka. Navíc jsem byla s lidmi příliš dlouho, na můj téměřasociální mode.
Jak se mi podařilo rozčesat vlasy? Po chvíli tahání, bolesti a nervíků jsem to na základě toho, že všechno v koupelně bylo stříbrné vzdala, porušila svůj 1x týdně rituál a vlasy si umyla. Nejspíš jsem byla tak mimo, že kondicionérem. Aspoň, že to pak šlo rozčesat a ani jsem tak moc netrpěla. Pěšinku mám stříbrnou doteď xD.
- po rozpuštění účesu
Žádné komentáře:
Okomentovat