25x Koňovi do hlavy - 22.ha

''A time you felt like ending your own life''

První půlrok v prváku. Můj život neměl smysl. Byla jsem odkopnutá nicka, co je dobrá leda jako rohožka.

Sebevraždu jsem zamítla s tím, že radši budu nějakým způsobem přežívat a doufat, že Nadmozek s tím něco nakonec udělá a bude to lepší.. pak jsem se na Nadmozka vykašlala a přitáhl si mě k sobě JK. 

A ten mě z toho loje taky nakonec vytáhl.

Jo, občas řeknu něco ve smyslu, že už toho mám plné kecky a ať mi někdo ustřelí hlavu, ale pak mě to zase přejde a bojuju.. páč v tom nejsem sama a mám o koho se opřít a od koho čerpat nejen sílu, ale i lásku a naději.

Ale nebudu to rozpitvávat.. čas, kdy jsem měla života plné zuby? Můžeme si projít pár citací i s odkazy (které budou možná za pár neaktivní.. či ja vím, kdy se tam zapomenu podívat, aby ten blog smazali, že).

Říjen 2010

,,Jeden by z toho blil.''
,,Já už bliju.''
,,Tak víš o čem mluvím.''

Asi tak nějak.. takhle blbě mi nebylo hodně dlouho naposled.. nevím.. hodně dlouho. Nejhorší na tom je, že se v sob nevyznám. Nevyznám se. Nevím co mě deptá. I když.. asi vím, ale nechápu proč. Nechápu to! A vůbec nechápu proč mě deptá většina věcí co mě deptá a to mě na tom deptá nejvíc! Nevyznám se sama v sobě. No.. možná se nechci vyznat. Kdybych rozebrala všechen ten bordel tak by to dopadlo asi jako nad perexem. Ale co už..
Protivná, nudná, otravná, vlezlá, trapas, dementní, magor, blázen, šílenec, řiťolezka a blbá neschopná kráva k tomu. Náladová jak prase, čím dál víc. Nemá cenu to svádět na podzim. Je mi z toho všeho na nic.
Mám svátek. Pár osob, které považuji sobě blízké na mě sprostě zapomnělo. Jiné osoby se na mě vykašlaly. Nedivím se s mým chováním. S Fyzikou budu mít problémy. Zítra ty 4 lekce psaní všemi deseti nedám ani kdybych chtěla. Měla bych zakopat perfekcionismus stejně jako mě a spokojit se s dvojkou (/trojkou). Nemám na to. Na Biolu jsem se vykašlala. No vykašlala.. chtěla jsem se do toho pustit.. chtěla.. ale nešlo to, prostě jsem se nemohla soustředit. Všechno je špatně. (...) Který blb vymyslel abych se jmenovala Michaela taková a maková, narodila se tehdy a tehdy, numerologické kecy, astrologické kecy.. bla bla bla bla bla???! Proč. A kdo vymyslela abych byla taková jaká jsem.. a kdo za to všechno může? Za to, že se cítím tak, jak se cítím. Za to, že je mi tak jak mi je? Kdo??? KDO SAKRA KDO?
Nadmozku? Nevíš o tom něco?
HAHAHAHAHA!

Jo a nemám komu se vybrečet na rameno. A jo. A nemá to cenu. Momentálně mám pocit, že mě nezná ani osoba, která mě vždycky znala líp než já sebe. Myslela jsem si to. Ví houby. Já vím houby. Jediný člověk, který neví houby je Nadmozek. A to není člověk. HA! Jaká ironie. Neznáte mě! Nikdo mě nezná. Ani já sebe neznám! Jděte se všichni bodnout a já se budu tvářit, že je mi to jedno! Že je mi všechno jedno! Aspoň na chvíli!

(Zdroj: http://konikovicmisi.blog.cz/1010/autorka-tohoto-clanku-je-na-umreni)

Pěkné že? Tohle byl jen začátek mého temného obodobí. Ale články tohoto typu, už jsem nezveřejňovala.

Leden 2012

dnes je prý nejdepresivnější den v roce.. jachacha kde to vzali?!.. nemám depku...
Ovšem má napruzenost kolísá u horní hranice!

Takže.. to, že mám mobil v hajzlu a neměla jsem co poslouchat po dlouhé cestě domů a při dlouhém čekání na vlak opominu. To, že jsem nemohla odeslat mail se zápisy z fyziky na vytisknutí... opominu. To... že mám novou skříň, o kterou se tu nikdo neprosil, taky opominu.
To, že tady mámin amant opruzuje ségru aby se učila a uklízela (čímž tu v pokoji opruzuje i mne) taky ještě opominu..

Ale to, že teď se chce pustit do buzerování mé osoby... a ještě mi to vyhrožuje vypnutím internetu pokud si do pátku neuklidím stůl, který je zasviněn věcmi z šuplíku staré skříně, pro které v té nové už není místo.... TO UŽ JE MOC!!!

Hezky jsem mu to vmetla do tváře.. teda to co je v předchozím odstavci, ale to, že (...)
na čež mi odpověděl, že...
si za to všechno můžu sama
si mám uvědomit z kým mluvím

CHA! Víte co jsem mu chtěla odpovědět?
,, To, že spíš s mojí mámou neznamená, že mi máš co rozkazovat!!!''

Jenže... to by mi ten net vypnul hned...
A to.. že jsem bez hudby bohatě stačí...
Ještě abych byla doma bez všech těch srandiček co jsem teď začala hrát...

(Zdroj: http://rainbowsolid.blog.cz/1101/ja-se-jim-o-zadnou-pitomou-skrin-neprosila)

***

..Blahodárný spánek není blahodárný, když na vás jde v matice! Aneb.. to už je fakt KRIZE! šla jsem spát dřív než obvykle.. a už jsem to nedávala. Jako.. to, že jsem se stěží udržela na lavici.. fajn, ale to, že mi nebylo ani rozumět, když jsem se snažila mluvit.. úááá. Všichni jasně slyšeli, že jsem mimoň.. nebo si mysleli, že je mi blbě i když jsem to popřela... anebo obojí...

Když se to tak vezme, tak je to vlastně klasa..
Ale před nějakou dobou mi jeden hoch co už mě čte několik měsíců prohlásil, že si furt na něco stěžuju. Ach ano. I vy to tu čtete. Už několikátý článek o tom, jak jsem mimo. Jenže jak mám psát články o nečem.. duchaplném, když jsem duchaprázdná?
Jo.. abych nespala sepsala jsem v matice takový odstaveček..

V místě, kde Slunce nesvítí...

Jak to říci slušně? V černé díře.
Pohltí tě.. nepustí tě..
Že by...?
Ale ne... tak zle na tom snad nejsem.
Ještě trochu radosti mě doprovází.

Ach ano.. třeba..
I když jsem písemku z Fyziky zmršila, pan docent mi dal za 4 na vízo..
Na světě je krásně, když si najdeš světlé místečko, kde to vidíš.
Ovšem najít toto místo, je velmi obtížné. Je totiž věčně zataženo.
Tento týden obzvlášť. Něco je ve vzduchu.. nějaká sviňárna. Že by postavení hvězd? (když už jsme u Slunce a Černých děr?).. nebo prostě už jsme toho smogu nadýcháni tolik, že nám to zaneslo vnímání světel života?

(Zdroj: http://rainbowsolid.blog.cz/1101/a-krize-pokracuje)

Víte co? Já už ani nemám sílu psát jak jsem v krizi. Asi už to bude trvalý stav.
Otevřely se novostaré rány.
Bolí to.
Mele se ve mně závist, hněv a smutek.
Je mi ze mě na nic.
Nechci abych to cítila, ale je to tak.
Užírá mě to.
Chtěla bych jí odpustit, ale prostě..
nejde to, né teď.
Je to na mě moc čerstvé.

Mám to brát jako zradu? Nebo si za to prostě můžu sama?
Je prostě taková?
Proč na mě?
Protože jsem tak hloupá, zmatená, nedokonalá a v krizi?
Protože po nějakém čase, co mě mí blízcí přátelé poslouchají.. omrzí je to a prostě.. něco?
Je mi z toho zle. Je mi zle ze sebe.

A kvůli toho, že jsem tak zkažená, jsem hnusná i na lidi kolem sebe.
Je to ode mě hnusné.

Cítím se tak kvůli sobě? Zavinila to ona? Mám jí za co obviňovat? Mám za co obviňovat sebe?
Proč to je tak jak to je?

Prostě se s tím musím smířit!
Jenže. Já prostě nemůžu. Nevím jak se toho zbavit. Jak se zbavit vzteku a zklamání, který ve mně vře. Já prostě nevím jak. Nevím. Nevím. Nevím.

A víte co? Stejně za to všechno beztak může facebook...

(Zdroj: http://rainbowsolid.blog.cz/1101/hmm-super)

''Nemá cenu zmiňovat krizi a všechno. Krák je nemocná. Já jsem psycho. Všechno je na pytel.''

(Pozn. na přelomu ledna vznikly Vyšší cíle hrdinů)

A svítá na lepší časy...

Březen 2012

Hm. Dlouho jsem tu nepsala. No a? :D
Je to blbost.
Všechno je blbost.
Proč?
Protože je to blbost!
Aneb.. dnes je všechno blbost.
Ale Krák ožila, což je fajn. Už mám zase s kým hlodat.
Chápete jak to myslím, že? :D
Pokud ne tak vám to vysvětlím.
...
J:,,Pokud začne ta 3WW v listopadu jak řekla ta tamta tak bychom si měli začít psát deník, potom se to třeba vydá a budeme slavné.''
K:,,No to je fakt. Mají v Invě papírový sešit?''
J: *záchvat smíchu*
K: *záchvat smíchu*
K: ,,Ale já to myslela vážně, potřebuju ho do školy.''
*další záchvat smíchu*
...
J: ,,A nebo můžu mít takové to s čím bojovala tááá *Tina Turner, Tina Turner.. aaa jak to bylo, strašně se to tomu podobalo*... noo..počkej já si vzpomenu...*takové to čudné... áááá... jak to jen bylo.. Tina.. Uma!* Uma Thurman!''
K: ,,Cože?!'' *vyjeveně*
J: ,,No, takové to s čím je tam všechny pozabíjela.'' *už značně zoufalá*
K: ,,Eh?!'' *nechápe*
J: ,,Takový ten meč s Asie!'' *divoké gestikulování rukama*
K: ,,Myslíš katanu?''
J: ,,No, přesně tu!'' *hluboký oddych*
K: ,,Noo.. to řeknu hned ne?''
...
A stejně je to blbost. :D
...
J: ,,Proč to dělám? Proč to jen dělááááám?!'' *zoufalství při odesílání podpor na Grepolis*
...
J: ,,Proč, proč, proč, proč?'' *asi tak dvacetkrát*
J: ,,Pro slepičí kvoč! Je to blbost!''
K: ,,Právě jsi udělala rekord v pokládání otázek a odpovídání si sama sobě.''
J: ,,Klasika..''
...
J: ,,NE! Neřeknu ti to!''
K: ,,Co mi neřekneš?'' *nechápe*
J: ,,To co jsem ti chtěla říct. Prostě to neřeknu!''
K: ,,Aha?'' *stále nechápe*
J: ,,Týká se to tamtoho, ale je to blbost. Neřeknu ti to.''
K: ,,No dobře...''
/o chvíli později/
K: ,,Až nastoupíme do busu, řeknu ti to co jsem ti nechtěla říct.''
*záchvat smíchu*

Všechno je zase fajn. Virtuální svět v reálném, reálný ve virtuálním, reálný v reálném, virtuální ve virtuálním. Ale já virtuální svět netahám do reálněho! Jsem prostě jen paranoidní, naivní a tak podobně psychopat.
..
Proč?
..
Protože je to blbost.
...

(Zdroj: http://rainbowsolid.blog.cz/1103/raj-blbosti-a-nesmyslnosti-aneb-vse-je-zase-tam-kde-ma-byt)

V květnu 2011 jsem poznala JK a světlo přišlo do mého života naplno. Avšak není vždycky posvícení. Život je boj. 

Září 2012

>>mám chuť dát se na dekadenci..
hnijem přátelé hnijem..
však my jednou taky dohnijem..
a pak už bude pozdě litovat.<<

Lidi spějou do háje,
že prý kde jsou důkazy,
zasadím je do vázy
a sama půjdu do ráje.

Že by říct jim o pravdě?
Jejich rozum ten blud hájí,
bahnem svou morálku pájí,
mysl barví krvavě.

Slepí jsme jak patrony,
nedáme si pomoci,
slepí pak i chcípneme,
než zapijem promoci.

Studení a ztuhlí,
tupě koukaj do noci,
oči vypoulené děsem,
příliš mnoho emocí..

Pokud vám to nedává smysl, smůla. Příliš mnoho emocí.
Zmatený je lidský mozek, zvykněte si lidské plémě.

(Zdroj: http://rainbowsolid.blog.cz/1209/chcipnem-na-svou-spinu-panstvo)

 ***

Spadnout na takové dno jen kvůli.. pár blbečkům, kteří za to nestojí?
Zkaženosti světa?
Proč to dělám?
Proč nebojuju?
Vyspím se z toho jako vždy?
Proč se nejdu vybrečet na rameno k JK a místo toho tady zvracím sebeúražky, nechutně se lituju a metám kolem sebe ošklivých slov, které se snažím již pár pátků neříkat?
A JK?
Ten brečí se mnou.
Protože za 1. nejdu za ním, ale ubližuju lidem kolem sebe, kteří nejsou schopni mě ukočírovat, 2. urážím se, 3. metám na něj špatné světlo protože místo šíření světla se chovám jak neschopná chudinka a dělám věci proti svému přesvědčení, za 5. brečím a trpím a on mě má rád a touží po tom mě vzít do náruče, ale já furt sedím a nic
A když už jsme nad momentálními bolístkami, proč se nerozpomenout na minulé bolístky a brečet a ubližovat ještě víc?
Chovám se tak jak mě samotné vadí u druhých.
Jsem odporný pokrytec.
A už je to tu zase.
Sebeshazování.

Jo nikdo není dokonalý.
Život je boj.
Za radost se musí bojovat a ne nečinně fňukat.
Sad but true.

Satan si teď hezky mne pazoury. Takovédle útoky na moje emoce mu jdou moc dobře. Nejlepší je to jeho
''A to chceš jako šířit světlo, když se chováš jak ukňouraná nána?! Co TY seš za vzor?! Jsi nicka.''

Hm.. a já mu na to skáču,
ale fuj, Katt-Anno, to si říkáš meč, utíkej za svým Tátou!

____________________________

Přešly mě depky? Nepřešly, ale vím jak s nimi bojovat. Proč? Protože, tím, že jsem přešla k JK, jsem se stala nepřítelem Nepřítele. A ten moc dobře zná moje slabosti. 

Emoce. 

Ví, jak to se mnou tříská, když na to příjde a proto se mě snaží zneškodnit právě takto. Jsem si toho vědoma a i přesto mu to občas prochází.

Rozdíl mezi temnými chvílemi předtím a teď je to, že vím, jak z toho ven. Jsem na vítězné straně.

,,Tebe už ta depka, přešla?''

,,Jo.''

,,Tvl, jak si to udělala?''

To můj Bůh.

Mám v něm útočiště a potřebnou útěchu, když se život zdá býti na houby.