Vymazaná jako forma na bábovku

Tato věta naprosto vystihuje můj celkový stav.
Už dva týdny jedu v kuse (chápejte: bez pořádného odpočinku = cca 12-24h jen sama se sebou a pro sebe). S minimem Káčka v krvi, protože jsem prostě v jednom kole a totálně nestíhám pořádně snídat.
K tomu ještě přidejte celodvoutýdenní spánkový deficit, velké cestování, nějakou špetku stresu a boj s myšlenkovými povětrnostními problémy. Co se týče stresu.. nestíhám, všechno se navalilo najednou, všechno musím zvládat, jsem pod tlakem a polovinu z toho všeho musím stihnout do úterý, jako soutěž (mám dokonalý plán, jen ho uskutečnit a stihnout vše podle plánu udělat, aby to klaplo) a pochopit 3. mat. okruh z matiky, který musím donést 1. vypracovaný, 2. chápat ho na jedničku, protože prostě samé jedničky a maturujem za 4 (= ze všech předmětů 1). To vše stihnout za omezený časový limit dnes (návrat v 18 z víkendovky) a zítra (návrat kolem 16, bo DBS).
Jsem v podstatě podvyživená, nevyspaná, v papiňáku - tím pádem vyčerpaná a jedu na setrvačnost. Prostě autopilot, který vyhlíží pátek jako záchranu světa a dostává se do asocial mode (nee lidi nee, jsou všude, umřu, nechci s nikým mluvit, zavřete mě do sklepa a nepouštějte mě ven).

Jedna z vedlejších účinků je vymazanost.
Totální vymazanost.
Dá se to popsat jako mozek 50% bdící 50% snící.
Kromě toho, že dokážu dlouhou dobu čumět do blba a na blba, aniž bych u toho nad něčím přemýšlela, případně usnout v místnosti plné 18 řvoucích, poskakujících dětiček věku 1.stupně ZŠ a poslintat u toho lavičku (na které jsem usla), dokážu i jíné věci:
Mluvit v nových neznámých jazycích a nebo vytvářet roztosmysludivné věty jako:
     ,,No tak mi řekni, jak mám mluvit, když mluvím... navíc s plnou pusou se nejí!''
     (=,,No tak mi řekni, jak mám mluvit, když jím... navíc s plnou pusou se nemluví!)
     Z čehož ta druhá část byla schválně, ale nikdo mi to nevěřil.
Stavy typu: vždyť já ty děti vlastně začínám mít ráda
Je mi do breku i z obyčejného přání ke svátku.
Dokážu spát s otevřenýma očima i ve stoje. Min. tak vypadat.
Totálně nevnímat smysl vět (opakování požadavků v praxi a nejlépe co nejpřesněji).
Umývat záchody a umyvadla - dobrovolně a mít z toho radost.

Na úterý se každoprďopádně těším jak malé děcko na Vánoce, bo tu kejk/kostjům kompitišn prostě winrnu a kdyby ne, tak je to šumák, bo se bavím jak dlouho ne... a to, že jsem v životě pekla sama akurát bábovku, která se mi ve 2/3 případů spálila a v tom třetím sice ne, ale byla oničem chuťově, mi v tom vůůůůbec nezabrání :D. Baví mě takové haluze a převlíkání do kostýmů. Jsem hold taková dramaqueen často trochu noo..
Doufám, že to pro někoho nebude smrťák.
To by mě netěšilo.

Víkendovka byla fajn. Dělala jsem jen věci, které mě bavily a uklidňovaly, takže, vyspat se, odpočinula bych si. Můj snaha o flegmatikmode dosáhl nového lvl. Řvoucí, otravné děti = no response.
Muhahaha. Měla bych jít počítat aspoň do osmi a pak radši do postele.