Čas: 8:58
Kde: recepce hotelu, Itálie
Stav: feel like Mich even more
Well, il pane e cappuccino ke snídani je dar z nebes. Dnes ráno opět žádná prejrsešn. Zítra už to asi kašlu. Fň. Cítím se jak zombie. To přejde. Dám si zmrzlinu. Chci vidět, jak bude celý den chodit na klinku. Měla jsem ho včera, nižší než ona a dnes už mám sandálky. Jsou měkčí a na šutrech si v nich člověk poskáče víc. (A že jich tu je hafo.)
BZ má nějaké podezření...
,,A Hikari, ty se nám nějak měníš. Jsi taková veselejší a klidnější.."
Hah. Já mám podezření, že její podezření je úplně mimo. Pokud se měním, tak díky Bohu ne kvůli jejím teoriím...to totiž zdrojem klidu a veselosti fakt není.
T. mě včera pohladila po paži s tím, že prý potřebuju lidské pohlazení. Já určitě xD to už mě radši poobjímejte. Ale pokud si nejste jistí, jak to u mě máte, abyste si mohli dovolit vřelé objetí (nebo jste kluk).. čokoláda/kafe/zmrzlina/jiné jídlo stačí. Vyrážíme.
***
Datum: 12.10.13
Čas: 14:48
Kde: autobus 218 (směr katakomby)
Stav: až uvidím v ČR nápis pravá italská pizza, budu se smát
Měla bych se pořádně vyspat. Když se s tím spojí hlad a davy lidí, jsem nebezpečná pro své okolí. Už jsem napsala 2-3 básničky. Jednoduché, žádný rafinovaný verš, ale naprosto vystihují situaci. Min. ta druhá.
Lidi. Mám už jich plné zuby. Co se týče naší třídy, vůči některým taky ztrácím nervy. Ustanovila jsem jednotku blbých vtipů a poznámek - 1 O. Hlava Anička
Muzea Vatikánu by byla superawesome, kdybych měla náladu číst štítky a nebylo tam tolik lidí. Takže pouze super..
Sixtínskou kapli jsme s Krák vynechaly. Moc lidí, málo času, neměly jsme chuť. Panu Skotnicovi by se v těch muzeích moc líbilo. Vlezli jsme do nějakého etruského muzea a té keramiky..
Na oběd jsem měla vlažnou pizzu s parmezánem a prosciutem. Proč vlažnou? Dodělali ji zatímco jsem platila a já si nevšimla, že ji mají bokem, takže jsem tam čekala půlroku a v závěru byla lehce hysterická ( ruply mi nervy - z hladu a nevyspání). V závěru jsem byla pořádně naštvaná. Náladu mi spravil Rytíř. Poprosila jsem ho o pohádku a on je takový gentleman, že přestože není přirozený vypravěč, mi ji začal vymýšlet. A ještě to udělal interaktivní a dával mi možnosti, než spustil. Jeho námět byl super. Náladu mi zvedl už jen fakt, že mě neposlal do háje. Prostě náš Rytíř. Vystupujeme.
***
Datum: 12.10.13
Čas: 17:00
Kde: cesta z katakomb, bus a metro, Itálie
Stav: to podzemní pohřebiště mě fakt oživilo!
Vatikán byl přelidněn a málem jsem ztratila svou zrzku. Jedna vlna lidí odcházela, druhá se tlačila k příchodu. Ve tři nebo v kolik měl mít proslov papež. Rozdělili jsme se, protože tam někteří chtěli počkat. Zůstali jsme opět 4 - já, Krák a učitelský dozor. Šli jsme na zmrzlinu a pak měli v plánu katakomby.
Zmrzlinu jsem potřebovala jako sůl. Z těch davů lidí mi už bylo blbě. Mr.L. nás zavedl do nějaké moderní, bílé, elegantní, klimatizované zmrzlinárny. 1. várka jahoda-mango a šlehačka. Něco neskutečně vynikajícího! Nevím jestli je lepší tato nebo včerejší kafe-tiramisu. Kdyby měli kafe-tiramisu tady, tak je určitě lepší. 2. várka byla slabší - nevychytala jsem kombinaci. Vybrala jsem si něco výjimečnějšího a zjistila, že na to vlastně nemám chuť.
Katakomby St. Callista byly zatím úplně best part. Měli jsme slovenskou průvodkyni! Takže jsme šli jenom v pěti a nemuseli se mačkat v početné anglické grupě. Dokonalé!
Katakomby jsou podzemní pohřebiště. Tzn. procházíte se chodbami pod zemí a ve stěnách jsou ďury, ve kterých kdysi spali mrtví lidé. Vzrůšo!
Je tam stálá teplota 15 stupňů Celsia a díky tomu jsme mohli vidět původní fresky (z 1.st), nepůvodní cihly (ty jen ze začátku) a mohli si sáhnout na původní hlínu (tuf) - BOMBA!
Btw. To že se zde ukrývali lidé jsou jen mýty. Blbě se schováte, na místě o kterém všichni ví.
P.V. a Mr.L si vyměnili pozice. Tentokrát já tom byl Mr.L. hůř. Včera jsme totiž měli v Koloseu anglicky mluvící průvodkyni, takže p.V. moc nerozuměla. Slovenština byla pro Mr.L. ještě těžší než slovenština, ale popral se s tím dobře.
Teď jedeme na jakési námko abychom viděli z vyhlídky západ slunka. Roman tiká. Ne sranda. Roman tikat fakt nebude, ale podívaná to určitě bude hezká. Family time.
***
Datum: 12.10.13
Čas: 18:23
Kde: vyhlídka nad Plazza Popolo (Náměstí lidu)
Stav: Italové rádi pohádky na dobrou noc a schází se za tímto účelem v rudých barvách na náměstí. Lehce ovíněná. Aspoň už se mi nechce brečet.
Dorazili jsme na náměstí - koná se zde dnes sjezd komunistů. Nějaká báječné propagandistické divadlo. Lidí nosí rudé barvy. Jsou zabalení do vlajek s kladivem a srpem a tleskají nějakému výřečnému Italovi. Občas zazní písnička... mě zní spíš rčení:
,,Když ptáčka lapali, hezky mu zpívali."
Paráda. Asi polovina náměstí, něco jako v Praze plný Václavák, je zaplněná komunistickými fandy. Ti lidé vůbec neví. Hodně jich je našeho věku. Bylo mi z toho do breku.Mladí rozhodují o tom, kam se historie jejich země ubírá.. Jsme generace, která určuje budoucnost. Je klíčové, abychom sakra dávali bacha v hodinách dějepisu a používali u toho mozek. Je na nás abychom uchránili, či vylepšili demodemokracii naší země! Už jsme se snad poučili, že demokracie, ač má své mouchy je to nelepší, z máme na výběr, ne? Asi ne. To, co vidím pod sebou mě v tom utvrdilo.
Jsem ráda, že je mi konečně 18 a nemusím o tom poze tlachat, ale i jednat. Chci k tomu povzbudit i vás.. zvedněte zadek, zapněte mozek a běžte volit. Myslete na svou budoucnost. Myslete na to, v čem chcete vychovávat svoje děti. Ve lži? Pokud ne, tak proti ní bojujte! Já teda rozhodně lež tolerovat nehodlám.
Už jsme snad zjistili, že komunismus a socialismus je nereálný, protože lidé jsou nespolehliví. Jsme sobci. Jsme NEDOKONALÍ. Proto není možné vytvořit dokonale rovnocennou společnost. Totalita jako totalita, i když má sebehezčí myšlenky. Kdo nevolí, volí pasivně komunisty q spol., protože víte, oni to mají jako občanskou povinnost k volbám jít. Oni tam určitě přijdou! A co vy?
*konec politických keců*
Západ slunce je krásný.
***
Datum: 12.10.13
Čas: 23:21
Kde: postel v hotelu, Řím
Stav: Máme lexikon kouzel a té druhé se bojíme méně.
Dnes byl zatím nej den v Římě. Po kelímku červeného a vypsání se v minulém zápisku do mě vjela totálně dobrá nálada. Krokouš se taky rozpovídala, Rytíř to schytal, chudák.
Opět jsme se rozdělili na 2 skupiny. Jedna se šla nadlábnout a ta druhá taky, ale jinam s hezkou procházkou. Rozběhli jsme se kdesi na hlavní. S Krák a p.V. jsme se vydaly hledat nějakou kavárnu. Našly jsme a neodolaly ani místním těstovinám. Já si pochutnala na gnocchi quattro formagi (knedlíčky s 4druhy sýra omáčkou) a p.V. se s Krák rozdělila o nudli (spíš těstovinová kapsa) se špenátem, vejcem a tomatovou omáčkou. Mňam! Caffe latte taky špica! Aneb.. Pane, zaveď nás prosím do fajn kavárny. ^^
To hlučné za rohem, ale bylo jiné náměstí, ne Navonna a tak jsme hledaly cestu zpět. Chopila jsem se mapy, prosila JK o vedení a během chvilky jsme se objevily na místě určení.
Z Navonny jsme šli kousek na Pantheon (pro mě podruhé) a tentokrát jsem vedla celou skupinu - like a bus driver. V noci vypadá Pantheon taky moc hezky. Miluju noční Řím. Napapkaný, spokojený, užitečný, šikovný koník na hezkém místě. Završila to dobrodružná cesta autobusem, kterým jsme objížděli celý blok, ale dovezl nás 5min od hotelu :)
Na pokoji se už od příchodu řežeme smíchy. Spolubydlící, kterých se bojíme, ale té druhé míň dnes večer fakt perlí a chodí nám tu instalatéři s nožem a obinadly. Máme hezky uklizeno, tak si to můžeme dovolit (NE..). Umyvadlo už je spraveno, jsou šikovní.
Začínám přicházet Římu na chuť, ale i tak se moc těším domů a déle bych tu být nechtěla. Zítra odjíždíme na program dřív, ale v podstatě vstávám stejně. Mám vlasy jako hedvábí, Krokoušek je nejlepší, lalala.
- Západ slunce z parku u vyhlídky Palazza Navonna
- Pantheon v noc
Žádné komentáře:
Okomentovat