Šťastné a veselé princezny

Lalala.
Mám se fajn.
Je mi skvěle.
!

1.

Po 3 dnech práce, 3 dnech svátků a rodinných sešlostí a 3 dnech práce mám dnes 1 den volna, který trávím sladkým nicneděláním.

2.

V rámci nicnedělání jsem zrána vyrazila s obálkami od Ježury na nákupy.
Měla jsem v hlavě, že chci 2 laky na nehty a vyzkoušet si jedny šaty, kolem kterých chodím už x týdnů.
Dopadlo to tak, že jsem si koupila 3 laky, zřídila si zákaznickou kartičku v Tetě, takže jsem vyfasovala kafe a těm šatům jsem nemohla odolat ani přes cenu. Whoa!
Domů jsem šla bez peněz a trochu mě hlodalo svědomí, ale..

[11:17:08 AM] Hikari Uma: jsu nyappy
[11:17:20 AM] Hikari Uma: sice se cítím trochu provinile, ale co bych si neudělala radost že :D
[11:17:41 AM] Hikari Uma: navíc jsem teď tvrdě pracovala..
[11:18:06 AM] Hyung: právě...fotku?xD
(...)
[11:42:25 AM] Hyung: ta barva je boží
[11:42:29 AM] Hyung: sluší ti to
[11:42:33 AM] Hikari Uma: ^^
[11:42:34 AM] Hyung: jak z pohádky o.O
[11:44:28 AM] Hyung: skoro ty červánkové s vlečkou a závojem...xD

Pozvolný návrat z jiné dimenze

Už je to týden, kdy jsem odcestovala do jiné dimenze.

16.- 20.12. byl ve škole sice oddechový týden, pro mě byl ale velice psychicky náročný.
Jelikož jsem absurdní, bizardní a extrémní, zahájila jsem léčbu jednoho extrému, druhým extrémem.
Jak zchladit příliš vřelé city a emoce? Protikladnými!
Chcete být drsná ledová královna, i když jste vodový nanuk? Skryjte to za masku!
Čím hnusnější, tím chladněji to působí. Ooo chladnokrevná mrcha mode, to zchladí přece každého.
Nejste dokonalá, nejste nejlepší, nejste nic. Jste hnusná mrcha, o kterou si nestojí otřít ani boty.
Dokažte to!
I když jste vskutočnosti hromádka neštěstí, zoufalství.

A když se to provalí.. tak je průser, protože se vám to celé rozpadne navenek a tak zůstanou pouze rozvaliny uvnitř. Nemáte kam se schovat a zase tomu čelíte v plné síle. Zachovejte paniku a nic se vám nestane.
V tomto stavu je nejlepší jít hned po práci (kde jste si pomotali směnu) do kina. Jen sám se sebou. Člověk má dost času myslet na různé věci, přemýšlet.. občas probleskne nějaké ach kdyby, ach nebe, a já bych chtěla a už aby.
Kino je přeci místo, kam člověk normálně chodí sám.
A sám sežere střední popcorn a vypije střední coca colu.
To je přeci naprosto běžná praxe.
Předvánoční doba je také doba naprosto nenostalgická, naprosto nesentimentální a naprosto se všichni nemají rádi a nenakupují spolu vánoční dárky.

Zapomenuté narozeniny

Na nose mě šimrá sluneční paprsek. Mžourám z okna a zpozoruju jak se z nebe pomalu snáší spostu malých tečiček. Vločky! Jé, sněží! Zrovna na moje narozeniny! Radostně skáču z postele, odhodím pyžamo, natáhnu na sebe nějaké svršky ze včerejšího dne, co jsem pohodil po zemi, běžím do koupelny vyčistit si zuby a nedočkavě vybíhám ven. Mířím na své oblíbené místo, rozhlednu Vševdohlednu na Jedlovém pahorku. Mám to od domu asi 20 minut, schody beru po dvou. Vybíhám několikastý schod a mám chuť vyplivnout plíce, jak jsem zadýchaný. Odhazuju šálu a rozepínám větrovou bundu, zatímco mířím k výhledu. Město se přede mnou rozestírá, jako celý svět při letu z letadla. Vídím lidi, jak někam spěchají. Se stromky, s taškami, někteří se hádají, létají skleničky a talíře. Někteří smutně sedí na lavičce v parku a koukají na veselé rodinky na procházce. Děti poskakují a radostně povykují. Nemohou se dočkat večera. Copak to chystají? Že by nějakou velkou oslavu pro mě? Nikoho tento den nenechává chladným navzdory mrazivému vzduchu.

Poté co prozkoumám přípravy v každém koutu města, vracím se veselým krokem domů. Potkávám několik rodinek a zamilovaných párů. Zdravím je, ale ignorují mně a věnují se jen sobě samým. Smutné osamělé lidi se snažím povzbudit a zeptat se jich, jak jim můžu pomoci, chci je pozvat k sobě, ale také se chovají jako bych byl vzduch. Někteří mě ještě pošlou do háje, že prý je to moje vina, že jsou smutní. Ale vždyť jsem je chtěl pozvat k sobě, aby nebyli sami, co jsem udělal špatně? Moje veselost se pomalu proměňuje v pošmourno. Mám přece narozeniny, snažím se pro ty lidi dělat první poslední, ale jsem pro ně úplný vzduch i v tento den. Kuš, nenechám si přece zkazit den.

Neexistuju

Jdu se smazat ze světa.

Nebudete o mně nic vědět a já nebudu vědět nic o vás.

A bude nám dobře.

Nebo zle.

Ale nebudeme to o sobě vědět.

Nebudeme existovat.

Odjíždím do jiné dimenze.

Mějte se jak chcete.

Toto je pouze začátek.

R,R - 2. Cela šílenství

II.

Analea

Čelist jako ve svěráku, nemohu jí pohnout. V ústech jako bych měla asfalt. I bez něj však nemohu říct ani bé. Jsem jako přilepená zády k zemi a nemohu se pohnout. Konečky prstů a ušní lalůčky mi začínají brnět a postupně se mi od nich rozbíhají po těle tisíce mravenců. Od zad se mým tělem také šíří chlad a mravenci tak připomínají ledové jehličky. Začínají se mi třást prsty, jako bych vypila 2 silná kafe na prázdný žaludek. V žaludku, jako bych měla šutr. Je mi zle a po asfaltu mi v ústech zůstala hořká pachuť.

Konečně se mi daří odlepit víčka. Au! Ostré světlo mě přinutí víčka zase přivřít. Od prstů se třes už rozšířil po celém těle a vystřídal mrazivě kousavé mravence. Nevím, zda se třesu zimou nebo je to důsledek mé paralyzace. Přetočím se na bok a skulím se do klubíčka. Do háje, kde to jsem. Chytám poslední útržkovité myšlenky, jako kukuřičné lupínky v moři. Rozmáčí se, odnáší je odliv a ony stále připlouvají a odplouvají. Jsou slizké jako úhoř, ale konečně se mi je daří uchopit. Ostia Antica, Zeitra, školní výlet… Kamzík, ztracena v zarostlé bytovce, snědý chlápek s medovými řečičkami, mráz, tma a nic. To zní jako pěkný sen. 

Zkouším znovu otevřít oči. Ležím na betonové podlaze. Tak proto je mi kosa. Když máte jen rozevlátou sukni po kolena a tílko, betonová podlaha není zrovna místo, na kterém byste se chtěli prospat. Nacházím se v krychlové místnosti. Vše je ve stejné holubí šedi. Nejen podlaha z betonu, ale i stěny, ty asi budou z obyčejného panelu. S výbavou to moc nepřehnali, protivná silná zářivka uprostřed stropu osvětluje prázdnou místnost, ve které přebývám pouze já. Nikdy jsem pořádně neviděla obrněné dveře, ale všechno je jednou poprvé. Masivní, kovové a žádná klika zevnitř. Sevřel se mi při pohledu na ně žaludek a naskočila husí kůže. Na stěně po mé pravici je podlouhé obdelníkové okno s tmavým sklem, skrz které není nic vidět. Nad ním je bílá krabička připomínající rozhlas ve škole. Silně pochybuji, že je kanál hnusnější místo než tohle. 

Jak zrušit bytí, aniž by to byl hřích?

Mě už to nebaví. Řekla Hikari a začala přemýšlet o tom, jak přiblížit svou smrt, aniž by to bylo charakterizováno jako sebevražda.

Když někoho vyprovokujete, aby vás zabil, už si za to můžete v podstatě sami.
Když vlezete někam, kam nemáte, taky si za to můžete sami.

Jak vlézt někam, kde někoho vyprovokujete už svou přítomností, aniž byste se o to nějak zvláštně snažili, s dobrým úmyslem, aby to nebyla sebevražda?
A pak mě napadlo!
Ha!
Quo Vadis!

,,Krák, kde se pronásledujou křesťané?''
,,Islámské země..''
,,Výborně! Tak já se seberu a pojedu na misii!''
,,Jo jasně - ,Přináším mír a lásku..' ... to není dobrý nápad, jseš ženská.''
,,No a co?''
,,Jsi ženská.''
,,..ah! Jo tak. No jasně. To bych jich moc nezachránila, než by mě zabili. Co Indie?''
,,No to by sis pomohla... kasty.''
,,Tak Čína!''
,,Tam jsou komunisti.''
,,No prááávě!''

Depkatrio zase válí

Jednou za čas příjde chvíle, kdy miss Metafora má všech metafor po krk a má ráda věci pěkně na rovinu.

Protože už se v tom začíná ztrácet a stejně je to už všechno špatně.

Tou miss Metaforou jsem myslela sebe, když už mám těch obrazných pojmenování po krk.

Prohlašuji, že nevím na jak dlouhou dobu, odmítám číst mezi řádky a mluvit mezi řádky.

Vzhledem k tomu, že jsem miss Metafora a mluvím občas mezi řádky jako Hemmingway a v podobenstvích jako Ježíš, tak to berte s nadhledem a pokud mi to někdy ujede, tak je to něco, co je všem jasné, nebo to bylo mimoděk.

Hrdzavé spící těstovinové shurikeny

Moje krásná aplikace: týden nebudu mít depku! mi vydržela půl týdne. A to proto, že problémy přišly až ve čtvrtek. Nebo se spíš vylouply z hezkého nicseneděje nátěru jako rez. Jak už mají ve zvyku.
Ve čtvrtek to bylo do háje, to nejde.
V pátek to bylo.. no jde to a musí, do háje!
Ne že by to šlo do háje.
Spíš... jo jsem štastná, že je to jak to je a že se k tomu došlo, ale to nic nemění na tom, že ... ale nic, je to jak má být a bez tohohle by nebylo nic a bude to dobrý.
Jo.. priority jsou jinde.

Cestování časem, jazykem a bděním.

Jedu si svůj zombie mode už od neděle. Jsem panda, ke kruhům pod očima mi chybí jen ušička.
Sad nejsem, protože prostě proto.
Asi špatně skončím!
Jen doufám, že špatně a ne špatně.

Dnes byl velmi veselý den. Ačkoliv jsem spala pouze 5 hodin, z postele se mi nechtělo pouze z principu.
Uvařila jsem si kapučínko a bylo mi hej.
Ledový tanečník to utančil úspěšně. Docela jsem se pobavila, když mi tento tanec byl vyprávěn z druhé strany.
Čekala nás písemka z dějepisu, kterou jsem včera zazdila. Jako bonus písemka z češtiny, o které jsem tušila, ale všichni říkali v pondělí. Což o to, v pondělí píšeme, ale zase další. K mému milému překvapení, to byla opět prkotinka a.. ok asi budu mít trojku bo jsem blbec - kdybych to nesabotovala, tak se o přestávce na ta díla od Goetheho a Schillera juknu a zmáknu to levou zadní na plný počet, ale řekla jsem si whocares.
Písemka z dějepisu mě v závěru elegantně minula, jelikož ta češtinářská olympiáda byla dneska. Další překvapení.

Odraz dovolené v půllitru

,,A maminko, co se stalo s tím originálním papírkem?''
,,Ten jsem hned poté, co jsem prohlásila, že ho nikdy neztratím, utopila v pivu a nejspíš ho zapomněla při odchodu na prázdném půllitru, kde se sušil, když jsem onehdy šla s princeznou Jehozrzkou a princem Dlouhovlasem na jedno.''

Tak takové sentimentální kecy jsem neměla už dlouho.
Ani tehdy, když jsem citovala Rimbauda v originále.. to totiž mluvil někdo jiný a já se ke slovu téměř nedostala :D
Stejně to bylo fajn a doufám, že za deset let se budeme mít všichni stále rádi a budeme jezdit na společnou dovolenou.

Zimní alergie

Neříkám, že jsem hyperctnostná bělostná panna, ale ztrácím nervy.
(Čtu Quo Vadis, pokud budete číst netradiční slovní obraty, je to tím.)
To samo o sobě není žádná novinka, když k ráně nemám daleko, ale...
No považte. Když máte alergii/ponorku na některé osoby, jak to řešíte?
Máme více možností..

1. ignorovat
2. vyhýbat se
3. pomlouvat za zády
4. hodit řeč o tom, co vás štve

Vyjeté koleje.. óda na matematiku

Když 2 roky v matice prospíte a ten zbytek nějak ošolicháte, většina lidí vás má za matematicky nezdatnou osobu. Když zázračně změníte přístup a na závěr z matematiky maturujete, je to pro ostatní šok a nechápou nebo neřeší.
Ti, kteří to neřeší jsou ještě v pohodě.
Horší jsou ti, kteří to řeší.

Nikdy jsem v matice nebyla nejlepší. Důvodem není moje hloupost, ale roztěkanost a to, že nemyslím technicky, nýbrž v obrazech. Jsem estét a můj obor jsou slova a hra s významy a zvučností, nikoliv čísla.
Můj primární jazyk jsou emoce, nikoliv suchá fakta. Maluju slovy obrazy, nerozebírám všechno na jednočleny. Jsem srdcař, ne logik.

To, ale neznamená, že logickými fakty nejsem schopna mluvit sekundárně, jako mluvím angličtinou.
Nejsem blbá a nikdo ze mě debila dělat nebude. Umím skloubit srdce i rozum. Umím své dojmy a myšlenky odůvodnit logicky. Mám ráda, když to pěkně lícuje. Dokážu diskutovat s logikem déle než minutu, většinou proto, že mě rozčiluje jeho chladné uvažování, ale zvládnu argumentovat.. neznamená to, že vyhrávám, ale mé přednosti jsou někde jinde. Výřečnost a atak s omáčkou.

Slunko na konci tunelu

Tak je to za mnou.
Brečela jsem kvůli tomu vodopády, jak se mi tam nechtělo, ale zas takové utrpení to nebylo... jak se dalo čekat. Byla to taková fajn flákárna. Když jsem se s lidma bavit nechtěla, tak jsem se s nimi nebavila. Splnění si povinností, byla nakonec radost a doufám, že zjistím, proč mě tam ten JK tak moc chtěl, když jsem se před odjezdem tak sesypala, ale i přesto jsem tam jela... protože jsem nemohla ignorovat pocit, že tam z nějakého důvodu budu důležitá a nepostradatelná. No nevím, ale třeba se to někdy dovím.

Královský vánoční balíček měl velký úspěch. To video, kolem kterého bylo milion stresů vyneslo své ovoce a zapojilo se před 20 lidí! Úžasné! Tak doufám, že to bude mít velký pozitivní dopad na naše vztahy a životy a omáčku.

A když už jsme u toho...

Vzít tak nůžky a ustřihnou to všechno..

..jen tak na truc.

..změnilo by se něco?

..umřel by jednorožec?

..a donesla by mi víla Zubnička penízek?

..kdybych je prodala, nebyla by to víla Zubnička...

I mé vlasy jsou marnost.

Důvod proč je neustřihnu, také.

Měla bych jít spát, je to přece užitečnější než prázdně čumět do nicoty..

..sem a tam.
Zbytečně nezbytná a zoufale nepotřebná.
Snažící se zachytit vítr.

Čokoládová dáma

Taková čokoláda po ránu fakt zvedne náladu.

Ještě, že na ní nemám alergii.

Včerejší Billy Talent večer mě skoro přešel a tak jsem dneska ani nezabila moc lidí.

Quo Vadis je super, hlavně, když jste se ještě nedostali k osmi kapitolám hořícího Říma a v tom Římě jste nedávno byli, takže si to hezky dokážete představit. Baví mě koukat pod pokličku jiným kulturám.

Taky mě baví koukat se na dokumenty a zkoumat životy významných historických osobností. Konkrétně významných politíků... ujíždím na Masarykovi a chci prozkoumat životy i těch dalších a proto jsem dneska vyjímečně v dějepise nespala a byla jak surikata.

Marnost rozpolcepřecitlnehodnosti

Mám chuť napsat o tom, jak mám moc skvělý den.
Jaký si ho uděláte, takový ho máte ;)
Když jste nedospělá vydeptaná kráva, občas to dopadne tak, že si celý den ve škole probrečíte nebo prospíte, pohazujete propiskami, nervujete se a nadáváte jako dlaždič.
Jsem na sebe hrdá.
No ani ne.. a proto jsem byla ještě protivnější a brečela ještě víc.
Ženská logika, viďte?
Ne, potenciálně militantní stav nemám. Spíš permanentně... ok poslední dobou... přecitlivělá jako sviňa.
Mám důvod?
JO! Vlastně ne.. počkat.. já už ani nevím.

Mrznoucí maturující královna Matematika a šalinový štěkající sen

Kdo to kdy viděl, aby ledové královně byla zima?
Je a příšerná.
Moje alternativní identita je v háji.
Co už.
Dnes jsem byla velmi nešťastná, protože byli pouze 2 lidé, kteří mi věnovali pozornost, když jsem něco říkala, z nichž tu druhou osobu jsem musela prvně prošpikovat prupiskou, aby si uvědomila, že na ní mluvím.
Vlastně 3. Ta poslední, při cestě domů.

Citronový džus

Pátek by byl perfektní, kdyby tam byly ty min. 3 minuty na které jsem se těšila... pár měsíců. Ale i tak jsem si to užila. Nějak nepobírám, proč mi to ti, co mě strašně utěšovali a měli budovatelské proslovy o postoji, nevěřili.

1. Celý den jsem skoro nic nejedla, vypila tak 0,35 l a na to si dětinsky lokla jakousi šílenou pálenku, i když jsem měla ráno moralistické řeči, že pít nebudu, že to k bavení se nepotřebuju. Což o to, bavila jsem se i bez toho, ale jedna kamarádka mě vytočila nad Míru a tak jsem ho ztratila.
2. Když se napiju, jsem buď hrozně vtipná nebo depkařím.
3. Utěšovat mě, tím, že mi položíte ruku na záda a ještě mě žádáte o ruku, chcete si povídat.. a jste přiopilý kluk.. NENÍ DOBRÝ NÁPAD!
4. Pokud mě chcete objímat v tomto stavu, pošlete se někam sami, abych to nemusela děla já. Sorry O.V.A.
5. Pokud vám řeknu, že jsem přecitlivělá z toho, že jsem pila a že to nemáte řešit, to že mě chcete pozvat na drink (a najednou jste se mnou BFF), taky nic neřeší.

Otázky podvědomí

Sedí ve tříde. Ani neví, co je za hodinu. Najednou se postaví její červenovlasá spolužačka a má v ruce nějaký papír.
     ,,Ráda bych vám předložila petici, abychom se zbavili naší spolužačky Doubravky. Proč? Je moc hlučná! Už je na čase. Kdo souhlasí s tím, aby opustila naší třídu, podepište se.'' Počkat.. oni se baví o ní?
Petice se plní.. už má nějakých devět podpisů. Její útroby se sevřou a propadá panice. Počkat, přece jí nemůžou jen tak vyhodit ze třídy, ředitel s tím nebude souhlasit, co udělala špatně, celou dobu jí nikdo na nic neupozornil.. co bude dělat, vždyť za chvíli maturuje, nemůžu odejít z této školy... víří se v její hlavě jako změť komárů.

Takže hodně dětí Hikari?

Po dnešku fakt nevím, jestli chci přivést děti na tento svět.
Prý.. ,,Ich hätte gern vier Kinder.''
         ,,Ich würde gern gut Mutter.''
A pak zjistím, že moje ségra špatně pochopí smysl emo, nechá si ostříhat patku a zkouší se řezat.
Ask.fm vážení je občas zajímavé čtení.
Takové depresivní někdy.
To, že je strašně zamilovaná beru.. to že není jako já a běhá za klukama a její: ,,Budu chodit s klukama až v tolika v kolika začneš ty,'' jsem věděla, že nevydrží, ale to že se začne hodit za hovadama už v 11 ti a stane se závislou na 1D subkultuře (potažmo net) a k tomu si chce ještě hrát na emo, aniž by věděla o čem to je.
Propánakrále proč?

Potenciálně militantní kobyla

Když s kobylou třískají hormony a ona se tím nechá semlít, je to tragikomedie pro všechny v jejím okolí. Je to skoro nevysvětlitelný přírodní jev.. pro některé. Ona sama občas nechápe proč něco dělá, ale prostě se jí chce, tak to dělá.
Jeden den jí všichni štvou a je protivná i na ty na které nechce, ale v tu chvíli chce, protože jí přece štvou z toho důvodu, ze kterého je naštvaná a za všechno můžou a nebo taky ne, ale to je přece jedno, protože všechno je stejně na nic a kravina a vlezte jí na hrb. Druhý den je v pohodě. Zdánlivě. Třetí den jí neříká nic zákon schválnosti, protože 2 dny držela dietu a měla nervy v kýblu z jogurtu, který snědla 14 hodin před odběrem a tak se bála, že jí vyrazí kvůli vysokému tuku v krvi, ale... oni jí vyrazí kvůli úplně něčemu jinému!

BS - Ashe's poem

My throne is like primula's seed,

growing through snow without a heat.

My throne is like a mountain breeze,

so strong it can freeze even seas..

but there stays water on the bottom still

and sun will rise.. I hope it will.

...Dnes jsme v angličtině měli sesmolit 4 verše alá Burns a když jsem to četla v hodině, nebylo to vypiplané.

4 jedničky na dvanulatřináctou

Povím vám příběh.

Před 3 dny...

Před dvěma lety...

R,R - 1. Ztracena v historii

I.

Analea

      Na rovinu, když jsem se ráno musela kopat z postele do 4. dne školního výletu v Římě, o hodinu dříve, vůbec se mi nechtělo. Však se mi to také povedlo 10 minut před snídaní. Zeitru jsem asi ráno poslala do háje s tím, že ,,jooo jasně už vstávám, radši běž napřed.’’ To, že jsem holka šikovná, ale všichni víme a tak jsem to stihla všechno dřív než některé jiné slečny, které se ještě postaraly o menší zdržovačku. Při duelu make-up vs. 10 min spánku navíc totiž u mě vyhrává spánek. A ten mi už druhý týden dost chybí. Na výlet do Ostia Antica jsem se sice těšila, ale když drhnete bradou patníky, jak vám padá hlava únavou, tak vám to natěšenost vcelku kazí. Doufám, že narazíme na nějakou morbidní zábavu, jakou byla včerejší návštěva katakomb, ta mi panečku vlila nový život do žil! Zatím to vypadá na trapnou procházku luhy a háji. Tříďas nám je dnes za průvodce, tak máme lot of fun together. Je to Amík a všichni Amíci jsou hrozně crazy. Což o to, pan Vowel je fajn, ale víc crazy jsem prý já. Pch, pojďme si o tom popovídat. Teda asi radši o tom, kde to vlastně jsme..

Reset, Rollback - úvod

Tak vážení,
brečeli jste, že Vyšší cíle hrdinů a omáčka kde je další díl, pamatujete?
Je dost možné, že pokračování už prostě nebude. Stálo to dost dlouho a navíc, ani já nevím jak bych pokračovala s tím, co jsem začala. Tedy vím, ale musela bych to posunout tak, jak se mi nechce, jelikož by to teď jinak nešlo, takže.. haha rozumíte, což? :D

Prostě to neřešte.

Napadlo nás něco jiného.

Ano, studio Kattashi uvádí další projekt!

Sadness & Sorrow

28.3.2012

do soutěže

téma: ''When I am alone''

Varování: následující emoce jsou velmi autentické a když jsme si nad tím sedli s Mr.T, aby mi to zkomentoval, při čtení jsem se rozbrečela.

Being alone. My favorite thing to do these days. I was always an extrovert so what happened to me? I wonder. It is like people were mosquitoes and drank my energy. I am just arriving home from school exhausted and full of sorrow. People. People everywhere. People with broken hearts. People trapped in misery. I can’t help them. I just suck in their pain like a sponge does with water. It feels like a steel grating that encircles your stomach and needles that stir your entrails. Your eyes bite and there is something bitter in your throat. You want to escape. You want to run away. You want to get out of here. But how? How can you run away from this broken world?

The Wasp Diary

The Wasp Diary

10. 9. 2011

My dear diary,

Today I decided to cancel my Stingbook account. I think it is a right decision because it filled all my days long. I don’t want to be an ordinary wasp. I want to be the extraordinary wasp! So I am starting to write you. I hope it will be the bestseller one time. The Wasp Diary. Yeah. The wasp who was able to live without Stingbook. Mwahaha!

Wish me luck diary,

Your loving Yelowjacket Wasp

11.9.2011

My dear diary,

They are so stupid! In our nest today, when we were building new rooms, one of wasps asked me why I canceled Stingbook. I said that I don’t need it and she said that I can’t stand it. She will see that this is not true!  I’ll prove it to everyone.

Your loving Yelow jacket Wasp

CW - cvičení

V prváku jsme pod vedením jednoho skvělého crazy kreativního Amíka učitele měli kreativní psaní. Díky tomu se moje psaní zvrhlo a vyvrhlo do podoby v jaké je teď. Napadlo mě, že bych mohla vytáhnout povedené kousky, které jsem vyplodila za domácí úkol. První várka jsou krátká cvičení, kde jsme měli trénovat různé věci jako vyjádření emocí, popis apod...
Omlouvám se za případné hrubky.. je to neopravená verze, co jsem odevzdávala :)

Rozárka a flybook

Šáhla jsem do svých, ještě nevyčerpaných, zdrojů a vytáhla svou legendární slohovku, co jsem psala v prváku. Tady někde začala moje úchylka na pseudobajky s morbidním koncem O:)

Za sedmero žumpami, devatero JZD a jedním pivovarem, žila, létala a otravovala lidem život, jedna moucha domácí, latinsky musca domestica. A ta moucha, milá pubertální mládeži a pane řediteli BMA, se jmenovala Rozárka. Bydlela v malebné obci s názvem Vojkovice. Ptáte se, kde ty Vojkovice leží? Jistá skalická slečna by vám odpověděla: ,,Máš Skalici, vedle přes řeku je Dobrá, a když vyjedeš z Dobré, tak tam máš Nošovice a Vojkovice.‘‘ se zářivým úsměvem na rtech.

Tato obyčejná vojkovická moucha Rozárka se jednou vydala na okružní letbu kolem Křibíkovic rodinného domku. Vesele poletovala, protože ten krásný slunečný den, který byl provoněn rozkvetlými růžemi, které v okolí nerostly a vůní destilovaných bílých hroznů, které se zde velice často konzumovaly, byl jako stvořen na výlet a tyto vůně jí naplňovaly štěstím. Právě, když dokončila radostnou muší piruetku, připojila se k její prolítce její kamarádka z dětství, moucha Štěpánka.

Krák, Krák! Mám ívl plán!

..volala jsem na Krák s jejím kůl bojfrendem, když jsem vybíhala schody na nádraží.

Vprostřed listopadu se koná jedna přespávačka u nás na škole.. Halloweenská.. takže kostýmy vítány.. vykračuju si takhle ráno na vlak, kecám s JK...

,,Hmm Pane, já ti nevím, mám jít na dámskou jízdu nebo na tu přespávačku ve škole.. nebo nikam? A když na přespávačku, tak jaký kostým? Achjoo.. upír je nuda, zombie už taky, čarodějnice trapná, bílá paní.. bílá už být nemůžu.. co dalšího je strašidelného a jsem schopna to provést?''

*CVAK - titulek knihy Heroes of Olympus - The son of Neptune*

,,HO! Tak to je hodně hustý nápad!''

A už to jelo.. stejně jako ten nápad s rafaello dortem a sněhovou královnou.

Tenhle nápad bych ale měla rozčesat v pohodě a neměl by mě tolik stát.

MUAHAHAHAHA! I tak to bude něco, co ještě nikdo neviděl. Snad se mi to podaří, aspoň z poloviny tak, jako ice cream.

,,Mami, tehdy a tehdy bude takhle akce.. a já mám SUPER nápad na kostým!''
*mamka nesdílí nadšení a tváří se zaraženě až vyděšeně*

Jo, jsem sort of scary and crazy girl. Watch out. :D
Musím se naučit šít, než budu mít děti.. hm a doufám, že je jednou mít budu a že tak budu mít pro koho šít, protože jestli jo, budou mít za zády crazy-dramaqueen mámu a vymetou všechny karnevaly. *evil laugh*
Chudinky.

P.S.: Když jsem tohle psala jko P.S minulého článku, došlo mi, že to vyjde na článek nový a nekteří by se k tomu přes káčko stejně nedostali.. haha :D

There's no one like our God

Jaký je člověk hrdina se pozná vždycky až když se píše písemka z fyziky.
To jsem se zase předvedla. Panichystericmode jak se patří. Za ty vulgarismy si zasloužím pusu vydrhnout savem a rejžákem.. ocelovým rejžákem. Hikari, Hikari...

Každopádně jsem ráda, že jsem šla o velké přestávce na chvály (= zpíváme JK o tom, že dík a že je borec). Je fajn, že jsou před fyzikou. Písničky mi pomůžou parádně vypnout. Miluju hudbu. A když je v hudbě i propojení s JK - YAAAY! Taky, kdybych neměla Jeho oporu, tak se můžu jít někam bodnout.
Protože jak jsem doplnila 136. Žalm minulý týden..

Kamarádi ze školky

     Možná je to tím, že by se mé celkové rozpoložení z dlouhodobého hlediska (což je dost těžké, když jsem jako počasí) dalo shrnout do různých módů.. zKáčkovaná jak prase/pouhouda/krize. Ah.. takže z dlouhodobého hlediska pouze do tří, výborně. Pojďme si rozebrat krizi.. melancholic mode/asocial mode. Většinou úzce souvisí. No.. stejně jsme se k ničemu nedobrali, takže na rovinu.
     Asi jste pochopili, že teď jsem v krize mode. Vyspaná jsem.. ráno pořádně snídám, takže mám normální dávku Káčka na den, pro to abych se udržela v chodu.. cca 4 dny jsem se flákala jak se patří a nemusela mezi lidi (skoro). To už bych měla být v pohodě ne? Ne tak docela. Nejsem automat.. a deficit ať už je spánkový, emocionální či duchovní se nedožene ze dne na den.
Poučení: NENECH TO UŽ ZAJÍT TAK DALEKO!
Proč? Protože se vracívám do starých kolejí. Do starých kolejí, ze kterých jsem o prázdninách definitivně vyjela. Myslela jsem si..

The story of someone's death

V pátek jsem jela domů s jedním slovem na mysli - KONEČNĚ.
Konečně budu mít klid.
Konečně se vyspím.
Konečně můžu jít k volbám.
Atp.
Stalo se mé očekávání skutečností?
2 ze 3 ano.

BMA family Cakes&Costumes 22.10.13

Už jste slyšeli, či četli o tom, že slečna Uma Hikari, je soutěživá jak sviňa?

I kdyby ne, je to tak.
(Možná, že proto, že je občas sviňa.)

A ani to, že se její kuchařský ani cukrářský talent ještě nestihl projevit, pro nedostatečnou praxi, jí nezastaví.

Protože je to její cesta ninji.

Proto maturuje z matiky a proto se těšila na to, až bude pečící BMA family.

To, ale netušila, že bude zrovna v týdnu, kdy bude mít největší sociální krizi a že půjde speciálně o DORTY a nebude stíhat jet na víkend k babičce, protože jednoduše nebude stíhat vůbec nic a jedna akce za druhou.

....

Zřela jsem plakát a říkám: Juchůůů! Tak co bude třeba?

První reakce:

Do háje.. dorty?!

Do háje.. kostým?!

Hm ok kostým v pohodě, ale..

...DORT?!

Já a péct dort?!

Tak to nic.. půjdu se jen nažrat..

ale vlastně..

MUAHAHAHAHAHAHHA! NO PROB!

BS - Když slzy oschly

Přednáška o Sudánu,

zanechala ve mě ránu.

Tedy spíš to, co následovalo potom. Mrzí mě to, ale některé věci prostě nevysvětlíte, zvlášť, když je druhý nechce slyšet a pouze využívá právě slyšeného a neplně pochopeného k tomu, aby se po vás vozil. Protože slovo debil je relativní.

O tom však následující báseň nehovoří. K té mě inspiroval popis jihosúdánské svatby.

A dooost..

Už-nechci. Stačilo.

Potřebuju se pořádně vyspat. 

Zavřít se někam sama - jen já a JK.

Pryč od lidí.

Pryč od všeho.

A to velmi brzo!

Jen si protrpět další 2 dny..

Už aby to bylo.

Ještě, že jsou ty prázdniny. Potřebuju je jako kyslík.

Cítím se znovu jako malá, udepčená, agresivní prvačka.

Ok.. tu depku vlastně teoreticky nemám.

Prakticky vyhlížím správnou polohu ručiček na ciferníku.

Snažím se nezbláznit.

Umírám hlady, ale jsem tak smrtelně unavená, že nemám ani sílu se pořádně najíst a dobít se!

Ve škole buď spím, nebo jsem protivná nebo dělám, že spím, abych se nemusela s nikým bavit a nebo nepřítomně čumím do blba. (A nebo nadšeně počítám matiku, dokud mě to uklidňuje - tzn. dokud chápu, co počítám.)

BS - múza římská

Pavouk a hlad
...nestůj na té mříži.

Hiku spadla do kanálu,
potkala tam krále králů..
.. pavouků.
Ozval se křík:
Pavouků se nebojím,
když mám hlad,
všechny je sním!


Nebezpečensvo minulosti
...kam nedaj mříže, dostaneš se.

Skáčeme po střechách
v Ostia Antice,
nemáme žádný strach,
to už je tradice.

Adam šišky pašuje
a má spoustu řečí,
občas hádám, proč to je,
že tolik kravin řeší.


Římská tlačenka
... ztrácím nervy.

Jedem v buse v davu,
cítím tady zradu.
Máš-li na to odvahu,
vytřu s Tebou podlahu.
Jen se přibliž ještě blíž,
šáhni na mě, uvidíš.


Vatikánská fotomodelína
... hoď ten foťák do stoupy.

Hele, to je hezká houšť,
našpul pusu, zmáčkni spoušť,
Sluší mi to, řekni mi,
sednu si tu na zemi,
vlasy jemně přičísnu,
památník Ti podpísnu.

BS - Než-li slečno a basta

A máme tady další zlomek.. vlastně prolog.. mojí budoucí básnické sbírky ''Morbidita-labilita''. Enjoy.

Nějak na mě leze básnické střevo.. včera jedna, dneska jedna.. ještě bych sem mohla hodit ty z Říma, tak se těšte zítra ráno.

Než-li slečno a basta
..žádná hodná suchá holka.

Než-li býti moralista,
budu radši dadaista.
Než-li býti asketik,
budu radši agnostik.
Náboženství smrdí mi,
jsou tam lidé bez víry.

Já jsem holka na vztahy,
jde to vidět z povahy.
Občas když mám rebelskou
velmi ráda melu svou.
Pokud štvu Tě, nevadí,
nezatěžuj své zdraví.

Než-li sedět na zadku,
uvážu si oprátku.
Než-li mlčet o světě,
hold dám ruské ruletě.
Pokud představy lámu,
asi tak už zůstanu.

Je to slečna Hikari.

Ztužovač šlehačky

Po obloze ženou se mraky.
Bude pršet nebude?
Proč drncají koleje?
Ruce se třpytí.. od obličeje.
Není zbytí.
Co se to zase děje?
Ptá se taky.

Chtěla by slyšet něco hezkého...
ale.. na to si musí počkat.
Protože mraky stahují se kvůli slov hezkosti.
Těch už tady bylo tehdy příliš dosti.
Teď se musí vůči nim poprat.
Krém netuhne.. opět je to nedokonalé..
tak aspoň ten kostým.

Vymazaná jako forma na bábovku

Tato věta naprosto vystihuje můj celkový stav.
Už dva týdny jedu v kuse (chápejte: bez pořádného odpočinku = cca 12-24h jen sama se sebou a pro sebe). S minimem Káčka v krvi, protože jsem prostě v jednom kole a totálně nestíhám pořádně snídat.
K tomu ještě přidejte celodvoutýdenní spánkový deficit, velké cestování, nějakou špetku stresu a boj s myšlenkovými povětrnostními problémy. Co se týče stresu.. nestíhám, všechno se navalilo najednou, všechno musím zvládat, jsem pod tlakem a polovinu z toho všeho musím stihnout do úterý, jako soutěž (mám dokonalý plán, jen ho uskutečnit a stihnout vše podle plánu udělat, aby to klaplo) a pochopit 3. mat. okruh z matiky, který musím donést 1. vypracovaný, 2. chápat ho na jedničku, protože prostě samé jedničky a maturujem za 4 (= ze všech předmětů 1). To vše stihnout za omezený časový limit dnes (návrat v 18 z víkendovky) a zítra (návrat kolem 16, bo DBS).
Jsem v podstatě podvyživená, nevyspaná, v papiňáku - tím pádem vyčerpaná a jedu na setrvačnost. Prostě autopilot, který vyhlíží pátek jako záchranu světa a dostává se do asocial mode (nee lidi nee, jsou všude, umřu, nechci s nikým mluvit, zavřete mě do sklepa a nepouštějte mě ven).

Zápisky z Říma 9.-15.10.13/10

Gratuluji, dostali jste se až k poslednímu zápisku!
Právě teď se pravděpodobně nacházím kdesi v lese a schovávám se před 22 malými dětmi.
Můžete se mnou, či s nimi soucítit :D
(přednastaveno - možná nikdo nepřežil)

Datum: 15.10.13
Čas: 7:47
Kde: čekárna na Brněnském hl.n
Stav: Yay! ČD tu maj free wifi... hlavně nenápadně.

Zápisky z Říma 9.-15.10.13/9

Pokračování minulého..

Datum: 14.10.13
Čas: 13:30
Kde: Autobus Student Agency, Itálie
Stav: Goodbye Rome! I'll miss you.. but once I'll come back to see you again.

(1. část)

     Ráno zvonil budík v 6:30. L a N se na dobrovolný program s Mr.L. nakonec vybodly a já přemýšlela v polospánku zda jít či nejít až do 7:07.. tzn. 7 min po odchodu. Omluvila jsem si to tím, že bych tam možná byla sama, komu by se chtělo vstávat a pokračovala ve spaní. V půl zvonil další budík.
     ,,Krák, zvonil ti budík, dělal kravál, tak jsem ho vypla.''
- Prý úžasná první věta po ránu xD. Role jsme si vyměnily, když mě z postele tahala ona o pár min později na snídani. N zabila: ,,Tak co holky, jak se vám líbil ranní Vatikán?''

Zápisky z Říma 9.-15.10.13/8

Datum: 14.10.13
Čas: 13:30
Kde: Autobus Student Agency, Itálie
Stav: Goodbye Rome! I'll miss you.. but once I'll come back to see you again.

     Před pár minutami jsme vyrazili z Říma, nádraží Tiburtina, autobusem Student Agency, po šíleném přesunu celé grupy se zavazadly z hotelu na místo odjezdu. Hurá!

Na vlnách emimocí půlhodinu před půlnocí

Návrat z Říma (brzy budou zveřejněny všechny zápisky.. už chybí cca jen 3) byl velkým kulturním šokem.
Kromě toho, že jsem i přesto, že jsem prakticky prospala celý den, usla o půlnoci. bylo pro mě dost překvapivé. A leze to na mě zas..

Párkrát jsem dnes sebevražedně přešla přes cestu..
To máte tak, když v Itálii chytnete manýry a máte odhadnuté vzdálenosti aneb stihne zastavit nestihne.
Stojím na přechodě, projede auto.. druhé je tak akorát, aby mi zastavilo.. tak jdu. Nevypadal nadšeně.
Že jsem magor, mi došlo až pak.

Byla jsem dnes celý den úplně mimo, takže žádné překvapení.
Dobíhání vlaku v gladách za deště a kosa jak z nosa mi vůbec nechyběla.
Ve škole jsem se nedokázala soustředit a jen jsem hrotila to, jak je všechno blbá náhoda, na kterou nevěřím. (To jakože nevěřím na náhodu a proto to nemůže být náhoda, i když bych si přála, protože by to bylo jednodušší.)

Zápisky z Říma 9.-15.10.13/7

Datum: 13.10.13
Čas: 8:58
Kde: vlak do Ostia Antica, Itálie
Stav: Zombie in a skirt. Čím více toho potřebuješ stihnout, tím později vstaň.

     Včerejší noc byla velmi veselá. Tak jsem se už dlouho nenasmála. Vyhulený kaktus like a bus driver. (Vyhulený kaktus = vysoký stupeň únavy doprovázen zdánlivě nesmyslnými záchvaty smíchu např. při slově radiátor.)
      Mám spánkový deficit jako Mich z Vyšších cílů hrdinů. To tu bylo naposled v druháku. To znamená, že jsem kolem půlnoci ještě vzhůru a mám úplný výmaz. To se projevuje tím, že když mi něco chcete sdělit, musíte to opakovat tak 2x min. Další projevy: když mluvím, motám slova ve větě a často z toho vznikne nesmysl po kterém umřu smíchy. Např.: ,,Nevíš, čí je můj ručník?" (Překlad: Nevíš, který je můj ručník?) apod. Takže jsem ve výsledku kolem jedné ležela polomrtvá na posteli, která se otřásala mým hurónským smíchem jako Island, když se jim naštve sopka. Externí či interní (Italové) hosté hotelu měli jistě klidné a příjemné spaní.

25x Koňovi do hlavy - 25.ha

Hikari-chan se nám vrátila z Říma, prospala celý den a nepřepsala nic. Tak vám to tu nasekám po částech až od zítřka. Hm, asi budu počítat s tím, že jsem se dospala a stejně teď neusnu, protože se na genetiku vrhnu asi až vzápětí. Stejně se do školy těším. Akorát musím držet hubu, abych zase něco nepodělala.

''Day 25 - a picture of your all time favorite band''

All time. Jednoduše zůstaneme u Horkýže Slíže. Viděla jsem je několikrát na živo a prostě je žeru.

Už je neposlouchám tolik jako kdysi, ale pořád je mám hodně ráda. Není nad to u nich počítat matematiku. (Jejich praštěné texty uklidňujou)

Znám většinu jejich textů nazpaměť a z tohoto hlediska je hold nikdo nepřekoná.

BS - Houká mi svačina

Houká mi svačina
…venku leje, šlohli mi deštník

Prší mi na boty,
Jsme tu jen já a ty.
…a moje svačina!
Tím to vše začíná

,,Chceš si kousnout?‘‘ ptám se,
u toho červenám se.
Vzápětí však houká vlak
A je po nás je to tak!

Z toho plyne poučení:
Přejezd místo lásky není.

_____

,,Mám raději tvé morbidní básničky,''

,,Počkej, ještě jsi neslyšela konec!''

Právě jste okusili kousek z mé básnické senioryear sbírky se vznešeným názvem: Morbidita-labilita :D

25x Koňovi do hlavy - 24.ha

Haha! Předposlední ha!

''A picture of you when you were younger''

Ne vždy, jsem byla taková.. sličná a půvabná a okouzlující a blabla.. jako jsem teď, když se dobře vyspím, učešu, namaluju a obleču do něčeho hezkého. (čtěte: NA STUŽKOVÁKU! = nesmíte chybět.. pokud máte právo přijet)

Když jsem byla malé kůzle, byla jsem jednu dobu pěkný buclík.. a tak.

Rozhodně můžeme realisticky konstatovat, že rostu do krásy.. :D

A tak vyberu nějaké funny fotky za které se nestydím.

Zápisky z Říma 9.-15.10.13/6

Datum: 12.10.13
Čas: 8:58
Kde: recepce hotelu, Itálie
Stav: feel like Mich even more

     Well, il pane e cappuccino ke snídani je dar z nebes. Dnes ráno opět žádná prejrsešn. Zítra už to asi kašlu. Fň. Cítím se jak zombie. To přejde. Dám si zmrzlinu. Chci vidět, jak bude celý den chodit na klinku. Měla jsem ho včera, nižší než ona a dnes už mám sandálky. Jsou měkčí a na šutrech si v nich člověk poskáče víc. (A že jich tu je hafo.)

     BZ má nějaké podezření...
         ,,A Hikari, ty se nám nějak měníš. Jsi taková veselejší a klidnější.."
Hah. Já mám podezření, že její podezření je úplně mimo. Pokud se měním, tak díky Bohu ne kvůli jejím teoriím...to totiž zdrojem klidu a veselosti fakt není.
     T. mě včera pohladila po paži s tím, že prý potřebuju lidské pohlazení. Já určitě xD to už mě radši poobjímejte. Ale pokud si nejste jistí, jak to u mě máte, abyste si mohli dovolit vřelé objetí (nebo jste kluk).. čokoláda/kafe/zmrzlina/jiné jídlo stačí. Vyrážíme.

O Doubravce - 1.část

Na parapetu otevřeného okna si načervenalé paprsky právě probouzejícího se sluníčka hledaly cestičku do pokoje a kohout na něm posazen natahoval krk ke svému táhlému a otravnému ,,Kikirikýýý,‘‘.

,,Zikmundeeee, ještě pět minut jo?‘‘ Ozvalo se přidušené zasténání zpod nadýchané peřiny a osoba vydávající tyto zvuky schovala svá bosá chodidla zpět do tepla. Kohout se uraženě nafouknul a se zapleskáním křídel seskočil z parapetu dolů, až z něj odlétlo ryšavé pírko, které dopadlo na dřevěnou podlahu.

,,..nadělám z tebe dračí řízky ty jedna koule okřídlená!‘‘ osoba ležící pod peřinou rozmáchla při tomto snovém výkřiku obě ruce a praštila se loktem o okraj postele, až z toho snít přestala a vystřelila do sedu, jakoby jí někdo kousnul. Kaštanově hnědé vlasy do půli zad měla rozcuchané a mnula si loket se slovy ,,jaujaujau.‘‘ Poté co bolest odezněla, podívala se zelenohnědýma očima ven z okna a uviděla, že slunce už dávno vystoupalo na obzor.

,,Zikmundeeeeee, udělám si tě k obědu ty zrádče opeřená, jakto žes mě nevzbudil!‘‘ Křičela rozlíceně, zatímco odkopla peřinu na stranu a v dlouhé bílé noční košili pobíhala kolem, aby na sebe našla sukni, halenku a utíkala sesbírat vejce do kurníku, která měla podle polohy slunce donést tak před hodinou na trh.

,,Už nikdy nebudu běhat bez snídaně na trh a ještě k tomu s vajíčkama!‘‘ vysoukala ze sebe přerývaně s rudou tváří, sundala si ze zad nůši a opřela se zády o dřevěný trám prázdného stánku aby se nezhroutila k zemi. V tom jí doběhli strážníci v kroužkových košilích a otvory v kovových helmicích šla vidět jejich přísně stažená obočí.

,,Co to tady provádíte, slečinko? Jak to vypadáte, ze sukně vám trčí kus halenky, boty nemáte a ty vlasy ráno neviděly hřeben. Kde si myslíte, že jste? To nevíte, že na trh můžete pouze jako ze škatulky? Neznáte snad nařízení nebo co? A kam utíkáte s tou nůší, komu jste jí ukradla!‘‘ Zasypali jí hromadou otázek, div se nepřekřikovali, a ani nepočkali, až nabere dech. Uřícená Doubravka si zastrčila halenku, shrnula si pramen vlasů ze zpoceného čela a přinutila se k tomu, aby se postavila rovně a zdvihla bradu.

,,Páni strážníci... jsem velmi ráda za to, jak strážíte bezpečí trhu v královském městě, ale račte mě vyslechnout. Jmenuji se Doubravka a dodávám pro trh vajíčka, jak si můžete povšimnout v nůši a...“

,,Co nám to tady věšíte bulíky na nos? To nám může říct každý! Do šatlavy s vámi, cácorko ulhaná! Trh začal před dvěma hodinami. To neznáte nařízení? Kdo pozdě příjde na trh prodávat, zboží sebou ani nemusí tahat! Nic nebude. S námi pudete.‘‘ Popadli jí oba za ruce, každý z jedné strany a táhli jí s sebou. Řídnoucí dav lidí se za ní s podivem koukal, ani jeden se jí nezastal, i když někteří jí vídali každý den vejce prodávat.

Ubohou Doubravku dva strážníci strčili do zatuchlé podzemní místnosti vystlané slámou, až upadla a málem si natloukla koleno o kámen. Zarezlé mřížové dveře za ní se skřípotem zapadly a jeden ze strážníků je zamknul velkým klíčem. Jejich kroky a frkání se rozléhaly vlhkou chodbou do ztracena. Přes nohu jí přeběhla myš, Doubravka vykřikla, vyskočila na nohy, až se praštila hlavou o nízký strop a svalila se zpátky na zem s bolestným zavytím.

Tato pohádka vznikla k programu na jeden Uniskejp. Je schválně nedokončená.. projevíte-li však zájem, třeba mě to namotivuje, abych jí dokončila!

25x Koňovi do hlavy - 23.ha

''Your biggest regret''

Nejvíc lituju toho, že nejsem starší sestrou, kterou bych mohla být.

Podělala jsem to už kdysi.

Už od mala jsem ségru trápila a provokovala. Byla jsem tak morbidní, že jsem si vyloženě užívala, jak brečí, když jí štípnu nebo tak něco. Její scény byly hudba pro moje uši. 

*štíp - rozeřve se, HU se vrátí zpátky do postele, čte si a dělá jakoby nic, přiletí mamka''

M: ''Co se děje?!''

B: ''Ona mě štípe?''

M: ''HIKARI?''

H: ''Cože? Já si tady celou dobu čtu!''

Zápisky z Říma 9.-15.10.13/5

Datum: 11.10.13
Čas: 19.23
Kde: Španělské schody, Řím
Stav: NE, NECHCI LASER!

     Tak, konečně trochu klidu. Trochu. Ti černoši, prodávající kabelky na černo a další hovadinky jsou otravní jako opruzenina. Jeden si dovolil na mě volat: ,,Ola! How are you, baby?" Ignorovala jsem ho dokud neřekl to baby. Zastavila jsem se a Krák mě okamžitě chytla za ruku a přiměla k pohybu, abych mu nešla jednu vrazit. Prý baby... *vražedný výraz no.763*
Tak tohle fakt ne, vážení!
Ale hezky popořadě.. to však až později. Chvíle klidu právě skončila.

BS - Zima jako spasení?

(Aby vám nebylo líto, že Vyšší cíle hrdinů došly.. přesunu zde i další má malá dílka!

Občas na mě příjde básnické střevo. A tak když uvidíte BS, budete vědět o co jde!)

9.9.2012

Zima jako spasení?

Komár ten hnusák,
líně si tu bzučí,
plesknu ho po hlavě,
však to ho naučí.

A na ty štípance?
Fenistil gel..
ten však jenom chladí,
no bohužel.

Už se těším na ty mrazy,
Až si sosák přimrazí,
to jim teprv zlomí vazy,
radost má mě porazí.

25x Koňovi do hlavy - 22.ha

''A time you felt like ending your own life''

První půlrok v prváku. Můj život neměl smysl. Byla jsem odkopnutá nicka, co je dobrá leda jako rohožka.

Sebevraždu jsem zamítla s tím, že radši budu nějakým způsobem přežívat a doufat, že Nadmozek s tím něco nakonec udělá a bude to lepší.. pak jsem se na Nadmozka vykašlala a přitáhl si mě k sobě JK. 

A ten mě z toho loje taky nakonec vytáhl.

Jo, občas řeknu něco ve smyslu, že už toho mám plné kecky a ať mi někdo ustřelí hlavu, ale pak mě to zase přejde a bojuju.. páč v tom nejsem sama a mám o koho se opřít a od koho čerpat nejen sílu, ale i lásku a naději.

Ale nebudu to rozpitvávat.. čas, kdy jsem měla života plné zuby? Můžeme si projít pár citací i s odkazy (které budou možná za pár neaktivní.. či ja vím, kdy se tam zapomenu podívat, aby ten blog smazali, že).

Zápisky z Říma 9.-15.10.13/4

Datum: 10.10.13
Čas: 22.41
Kde: opět na pokoji, Itálie
Stav: ztahaná jak kůň po dostizích

     Italská doprava mě dojímá čím dál víc. Nebo spíš děsí a přivádí k šílenství. Ti, kdo mě znají osobně ví, jak jančím, když jede auto a já panikařím, že nás zajede. Takto to tu funguje běžně. Jezdí tu jak prasata a lidi tu skáčou do vozovky, kde a jak se jim zamane (i na červenou). Stojí mi z toho vlasy.

VCH - 6. Křižovatky cest

Krák: 6. kap

     Když se spořádala většina toho výborného jídla a probralo počasí v Norsku, Babama se rozloučil a zmizel. Všeobecně to znamenalo konec večeře a volnou zábavu. Eitin chňapla nějaké zbytky a šla je donést Damienovi. ,,To od ní je hezké,‘‘ pomyslela si Koň ,,..to jablko, které si vzal, by mu mohlo způsobit akorát tak žaludeční depresi,‘‘ což ostatní lidé znají pod pojmem hlad. Sledovala jak se blíží k jeho dveřím, otevírá dveře.. nebezpečně balancuje.. a pak vchází dovnitř. Arnax se zrovna chystal spustit něco o rybolovu, ale Mich mu do toho raději skočila zavčasu.
     ,,Dneska byl tak nabitý den, že jsem ani nestihla s Eitin probrat vše co jsem chtěla, počkám na ní v pokoji, bavte se hezky..,‘‘ obdarovala Arnaxe falešným úsměvem a Tarathiela omluvným. Ten to však chápal a lehce mávl rukou, aby jí pobídl a naznačil, že je to v pořádku.
Za Mich zapadly dveře. Musela Krák varovat, přece jí nenechá sežrat světluškou, to teda ne. Sedla si na postel.

25x Koňovi do hlavy - 21.ha

''A picture of your first boyfriend/girlfriend''

Asi tak :D
Proč? Protože nevidím do budoucnosti! :D
Ale vlastně...
Jeden by tu byl.
Více se o Něm dočtete v Novém Zákoně ;)
A párkrát (v každém druhém článku průměrně xD) se o něm zmiňuji, alespoň náznakem.
(v Unicornlandu a např.3.ha)

VCH - 5. Zjevení písku

Krák: 5. kap

      ,, Nepůjdeme do toho tentokrát spolu? Ve dvou se to lépe táhne..‘‘ zvolala Mich směrem k Tarathielovi po cestě zpět do lesa za želé ňuníkama.
      ,,Zrovna jsem chtěl, navrhnou totéž,‘‘ usmál se a hrotem mečem ukázal směrem k nejbližší noře. ,,Je jich deset. Já pět, ty pět, souhlas?‘‘
      ,,Jasňačka,‘‘ ušklíbla se Mich a vrhla se s pískem na želatinu vpravo. Za chvíli létala želatina, písek a naštvané výkřiky z obou stran. S každým dalším zabitým králíkem se Michelle cítila s mečem v ruce jistější a jistější. Meč, který jim daroval Babama, byl sice dost nevyvážený a bolela z něj ruka, ale bylo to lepší než drátem do oka. Po pěti norách, ve kterých našli pouze přísady na léčebný nápoj, nechutnou trávu, onen podivný prášek a pár měďáku sebou praštili do trávy, aby trochu spočli.
      ,,Už to není taková hrůza, řekla bych.‘‘ nadhodila Mich prohlížeje si víření blankytných motýlích křídel nad hlavou.

25x Koňovi do hlavy - 20.ha

''Talk about where you go/went to high school''

Nebýt B. tak se o ní vůbec nedovím. Nebýt JK, nedoví se o ní B. Na náhody, totiž nevěřím a tak jsem přesvědčená, že když B. našla tuto střední, náhodou nebylo, i když se to tak mohlo zprvu zdát.

Jsem hrdou studentkou BMA. A co se skrývá za touto tajemnou zkratkou? Beskydy Mountain Academy.

Zápisky z Říma 9.-15.10.13/3

Varování: V předchozích i budoucích Zápiscích vydaných v době pobytu se mohou vyskytovat četné překlepy a jiné nedostatky - zveřejňování přes mobil má mouchy.

***
Datum: 10.10.12
Čas: 9.20
Kde: kdesi v Itálii
Stav: tak tedy dobré ranko

     Mám hlad jak sviňa, dala bych si kafe a sedím v autobuse plném zutých bot. V Italii jsou hezké cihlové domy. Z těch titěrných cihel by se mi ale barák jak kráva stavět 100 let nechtěl. Jo a fakt tu mají balkóny s roletami a okna s okenicemi! Jsme cca 5h od Říma. Jestli jsem zaspala možnost dostat kafe, budu smutná. Do růžova sice vyspaná nejsem, ale až nás zase vypustí ven, budu hopsat jako veverka v lese. Co veverka v lese, ale JMELÍ! Co se ho letos urodilo. A víte, že jmelí je parazit? Ale jsou důležitější věci než jmelí. Třeba kafe. Protože je zadarmo!!!
     Zním jako Mich z Vyšších cílů hrdinů. Pro ujasnění nikdy jsem nebyla závislá na kafi! Ani tehdy. Je to trochu zveličeno. Mám ho jen ráda a když si ho můžu dát zdarma - neodolám!

Zápisky z Říma 9.-15.10.13/2

Datum: 9.10.13
Čas: 22.23
Kde: čerstvě za hranicí ČR, v Rakousku
Stav: ne..nebudu agresivní..nebudu se vztekat

     Sedíme už v buse Student Agency. Snažila jsem se přepsat 1. Zápisek, ale v první polovině se aplikace zasekla a... Whatever. Na mobilu se strašně blbě píšou články.. hlavně když, máte dlouhé nehty. Na pěst, ale co bych pro vás neudělala. Už teď je mi smutno a když vám takhle píšu, cítím se vám blíž.
     Když jsme dorazili do Brna, bylo něco kolem šesti. Cesta busem z Hulína byla velmi zabavná a živá.
     ,,No ona tu pusu asi moc nezavře, co?"
Berťa občas taky dost perlí.
     ,,S ženami je to jako s květinami - nařezat a svázat."
To člověka hned zahřeje XD! Asi jako Michalovo (druhého, říkejme mu třeba rytíř):
     ,,Ach ta ženská logika! Že Rytíři?"
     ,,Počkat, ženy a logika?"

Zápisky z Říma 9.-15.10.13/1

Slíbila jsem, že se ozvu. Bylo mi napsáno, že prý si někteří rádi počtou, tak snad si to nerozmysleli, páč je to slohovka jak prase. (Krák zdraví nazpátek, Vláďo.)

***
Datum: 9.10.13
Čas: 16.03
Kde: v rychlíku z Ovy do Brna
Stav: jde na mě spaní, ale nechci spát

     Není nad to, nechat vše na poslední chvíli. V 7:30 mi zvonil budík. Ani jsem neměla nervy, nadávat si do debilů. Vypla jsem ho, hodila oko na blog a spala dál... max. do 9, říkala jsem si. V 9:30 jsem se tedy úspěšně, po nějakých praštěných snech, vykopala z postele a stála před rozhodnutím:
     1. Jet do školy pro potvrzení hned nebo až poté co si sbalím.
     2. Prvně si sbalit a pak hurá do školy.
Druhá možnost zvítězila a nyní již vím, že byla jediná správná, jelikož ve st je v knihovně pro dospělé od 12. (Dětské pro jistotu vůbec).

VCH - 4. Cviky mistra

Krák: 4. kap

     Po tom nešťastném pádu si kolem její hlavy, teda spíš pod očními víčky, hrály na honěnou šálky dwea. Osa oběhu šálků se náhle začala naklánět, až je rozbila na tisíc kousků bolest pulzující z rány na hlavě, která nejspíš dopadla zrovna na nějaký pod zemí ukrytý šutr, a vnímala podivné otřesy, které nepocházely z hlubin země.

     ,,Co jsi u všech bohů -nebo skřítků- dělala tam nahoře?‘‘ ozval jakýsi hlas, jakoby zdálky, že nešlo rozeznat, komu patří. Zamrkala, aby rozehnala ty střepy. 

     ,,Ále, Tarathiel si našel skřítka…‘‘ odpověděla větvi, nad její hlavou, myslíce si, že se jí ptala ona. Z dálky se ozvalo další zamručení a podivné zavytí, poté se jí snažil někdo dostat na nohy. Větev to však nebyla, ač ještě ráno vypadala jako její sestra. Byla to Eitin a podivný vyjící tvor vedle ní - Damien. Kolena se jí podlamovala, ale jakž takž se na nich dokázala s pomocí Eitin udržet. Když se snažila zaostřit i okolí zahlédla cosi stříbrně se třpytící - modrou kaňku. V jejím stavu to byl výjev tuze roztomilý a Michelle si rozpomněla jak jako malá, ještě bezinternetové a bezkofeinové dítě pobíhala na zahradě u babičky a snažila se tyto kaňky pochytat a podrobit jejímu nemilosrdnému drobnohledu. Zamotal se jí svět a ona byla opět ten malý pětiletý tvoreček se zárodky všech špatností a blbostí, co se projevily s dospíváním. Natáhla ruku po jednom třepetajícím se drobečkovi a vyjekla velmi duchaplnou větu - ,,Jééé motýlek!‘‘. S nadšením se chtěla vykroutit s Eitininého sevření. Zmalátněná Michelle s pocitem peříčka se snažila motýlkům vyjít v ústrety. Eitin jí sevřela ještě pevněji a začala do ní hučet, že motýlci jsou sice fajn, ale že večeře je fajnovější a nasměrovala jí směrem k chatě.

25x Koňovi do hlavy - 19.ha

''A picture of yourself and someone you don’t actually like''

If you know what I mean...

VCH - 3. Začátky začátků

Krák: 3.kap

     Jen co to dořekl, zmizel Babama v lese. ,,Tara-cože?‘‘ Koň zavrtěla hlavou nad tím šíleným jménem, obrátila se a spolu s Kofilou odkráčela do pokoje.

     ,,Tak co podniknem milá, zlatá?‘‘ optala se Michelle Kofily a posadila se s ní na postel, aniž by se dožadovala odpovědi. V hlavě měla opět, nebo spíš stále, zmatek. Byla zvědavá na toho ,Tara-cože‘. Tentokrát jí trápily myšlenky typu ,,Bude to nějaký namyšlený blb, nebo snad v pohodě kluk? Poslouchá disko nebo metal? Jestli to bude diskant, tak mu hlavu potřu tím hnusným růžovým slizem. I když to bych možná ještě pomohla, protože Sliz Želatinového králíka má možná stejné účinky jako gel na vlasy. Zkoušet to nebudu. Ale tak zase nemůžu být zlá, žejo, budeme tady společné bývat, obývat tuhle chatrč, dokud nám Babama nestrčí meč a my nepůjdeme padnout za vlast… Hraje Grepolis? Nebo Divoké kmeny?..‘‘ takhle a pořád do kola.. ,,Tak ale už dost! Nebudeš furt myslet na Grepolis, tak ti přetečou sklady noaco! Tady seš v Saphaelu, žádnej Grepolis, žádné Divoké Kmeny, tak už toho konečně nech a mysli, teda nemysli na to, no prostě něco dělej, něco, jen né mysli, protože pak to dopadá blbě!‘‘ Měla chuť si vrazit pořádnou facku, ale sama sobě si jí dát nechtěla, protože dejte si pořádnou facku sami sobě že jo. Usoudila tedy, že potřebuje jenom trošku čerstvého vzduchu, aby jí ty blbosti z hlavy vyhnal. 

     ,,Venku je hezky, jdeme se provětrat Kofilo, natrháme kytičky, pokusíme se nenaštvat pár rosolů a bude fajn..‘‘ 

     ,,Ano, má paní.‘‘ Koň vstala a Kofila jí následovala.

25x Koňovi do hlavy - 18.ha

''A picture of your best friend''

Best friend má poslední dobou hrozně.. absurdní vyznění. 

To jen tak btw.

O tom nejbesterestest se rozkecám víc u jiného ha.

Druhý loví lední medvědy.

A tak tu máme hyunga jedinečného.

La Koňa sní o la matika a pak pá

Dneska jsem si zavzpomínala na staré časy s heslem: ,,To je krize.''
Vstala jsem o hodinu dříve, abych dojela do školy na osum. Chtěla jsem se naposledy pokusit o to, abych pochopila v čem kurňa dělám chybu, že se ta áčkobéčkoxomáčka zamotá do sebe a vyjde opačná věc než má. Paní učitelka se snažila. Já se zas na chvíli cítila, že chápu. Pak jsem to přepočítávala a málem se rozbrečela nad tou hrůzou nanovo.
Kdyby mi Písečnej nepučil ty vypočítané příklady, tak nevím, jak by to dopadlo. Dost možná jako včera. Držela jsem se na uzdě tak tak. Měla jsem dost na krajíčku a zněla tak, ale nebyly vodopády.
Když člověk spí 10 hodin za dva dny a je ve stresu, tak to má zajímavý dopad na jeho mozkové buňky. Pomalu jsem ani nevěděla, jak se jmenuju. Kdybyste se mě zeptali asi bych vám řekla něco jako x na druhou a krát bé čtyři. Totální výmaz.

VCH - 2. Pouta nového života

(Ano, pochopili jste správně, naservíruju vám to hezky po kouscích, každý den v 11:00, dokud nedojdou kapitolky xD - to abyste to měli šanci strávit ;) )

Krák: VCH - 2. kapitola

     Koň s Krák, nebo-li Michelle s Eitin se trmácely cestou, Babamovi v patách už nějakou tu chvilku. Šly..šly..šly.. potom taky šly.. a abych nezapomenula.. tak pořád šly. Michelle se snažila vybavit si mapu Siwa Islandu, kterou vlastně viděla jenom dvakrát. ,,Joo nějaký pitomý malý ostrůvek, to sem si mohla myslet, že tak pitomě malý nebude a že ho nemůžeme proběhnout tak ,,rychle‘‘ jako v skutečném.. teda.. ehm fiktivním GF.. jaké je vůbec měřítko..,‘‘ mumlala si Koň sama pro sebe, mezi myšlenkami na bolavé nohy, zimu, kafe, hlad, spánek, přetékající sklady v Grepolisu a DK a podobné problémy zatěžující její překofeinovaný mozek. Z vypočítávání měřítka mapy GF do skutečnosti, které vlastně nebylo ničím podloženo a tak bylo úplně na nic, jí vyrušilo šplouchání vlnek oceánu, které se ozývalo kdesi v dálce, které jí dodalo energii pro další kroky. Voda byla vždy jejím živlem. Stromů ubývalo a i růžových hnusů kolem bylo méně a méně, Michelle to velmi ocenila, protože to znamenalo, že z ní nebude v nejbližší době mrazený koňský salám. Trmácet se polem, lesem, přes žůžové potvory v mokrém pyžamu není žádný med. Krák vedle ní vypadala v pohodě, s těmi pár větvičkami v hlavě docela spokojeně a taktéž ji zvuk vln dodal elán do dalšího pochodu. Babama se stále táhl jak smůla. Konečně zahlédla Babamovu chatrč. Kafeeee, zněla její jediná myšlenka, žlutý skřítek, který poletoval před plotem chatrče však jako hrnek pořádně silného kafe moc nevypadal.

25x Koňovi do hlavy - 17.ha

Krokoušek dohnán.. Muhaha.

''Discuss your greatest fear and your greatest dream''

1. FEAR

     Ok.. jsem svým způsobem extraextrovert, ale když se teď zamyslím... asi opravdu nemusím vykládat všechno. Tak vyberu něco jiného z šuplete.. Když se zamyslím nad největším strachem.. řekněme, že se bojím bolesti. Nijak netoužím po tom, abych se dostala do situace, kdy budu pro svou víru pronásledována. Protože bych to neodvolala a dostala bych se do velmi příjemné situace. Teď se mi to říká, jaká jsem hrdinka, ale jsem si svou vírou natolik jistá, že bych prostě nemohla odvolat. Když jsem uvažovala za svých temných období o sebevraždě, víceméně jsem to taky neudělala, protože jsem se bála, že to bude ''bolet'' :D kravina co? Ale jsem za to ráda.

2. DREAM

     Já jsem takový snílek, až se musím krotit, abych moc neujížděla. Můj největší sen se ale asi moc neobejde bez bolesti z prvního bodu. S tím se ale musí počítat. Chci být prostě světlem ve světě a pomáhat lidem nacházet Tátovu lásku a uzdravení. Ne že bych někde stála s knížečkou jako někteří horlivci, ale tak, že ty lidi budu milovat, jako miluje On. Prostě být kamarádkou, oporou, matkou (to až později, neděste se).. viz.Nehraje na lůzu a nelůzu.

A specifičtěji.. Chci jednou mít rodinu plnou lásky a bezpečí. Chci aby můj domov i náruč byla útočištěm, pro ty kteří to potřebují. A pokud klasickou rodinu mít nebudu, tak to udělám jinak! :)

,,Nežli býti moralista, budu radši dadaista.. než-li býti asketik, budu radši agnostik.''

Rozložena na mnohočleny

,,Nebudu hysterická,'' řekla a z očí jí vytryskl nový vodopád.

Vyhlásila jsem válku algebraickým výrazům.
Teoreticky je to lehké jako facka, ale já prostě potřebuju vidět ten postup a.. ten jsem viděla neúplně a sama si ho asi očividně nejsem schopna sama domyslet, protože jsem pitomá, nebo tak něco. Ze všech těch x a a a b a dvojek a trojek a hlavně ZLOMKŮ se mi dělá zle. Zasekla jsem se u pátého příkladu a nejsem schopna, pokračovat dál, když se na to podívám, hystericky se rozbrečím.
Tak naše budoucí Lattekage maturuje z matiky. Doufám, že si vylosuju dvojku, abych odmaturovala za jedna. Říkám si.. stojí mi to ty nervy? Ano stojí. Naivně věřím, že jediný problém jsou tyhlety pitomosti. Dokud nepříjdou další.
A nejvíc mě štve, že protože jsem se chovala jako kráva a neovládla jsem se, přišla jsem o jednu z nej pomocí, kterou jsem v tomto mohla mít. Ok, kdybych se nechovala jako kráva tehdy, tak by to přišlo stejně dřív nebo později, takže bych neměla řešit, nějaká kdyby.. když bych to stejně nebrala zpátky.
Je to jenom matika. A je to moje cesta ninji.
Vlastně proto píšu tento článek, abych se uklidnila, zatla zuby a dopočítala to.. protože jsem sakra HIKARI UMA a ta se NEVZDÁVÁ!!!

VCH - 1. Relativní realita

Krák: 1.kap

     Bylo lehce po půlnoci. Oči ji pálily, s Krák si často psalo čelo. Opět nedodržela své předsevzetí jít spát v osm, ale musela dokončit své každodenní záležitosti.
     ,,Jo! Konečně lvl 26!‘‘ Koň se zatetelila blahem nad svým budoucím paladinem. ,,Dnešní dávka Grand Fantasie splněna.. tak to už jenom naklikat Grepolis, Divoké Kmeny.. a můžu jít spát.‘‘ Hned své nadšení musela sdělit Krák. Otevřela si všechna svoje milovaná okýnka a klikala. ,,Který blb stavěl ta města!‘‘ pohoršeně vykřikla. Nervy už měla nadranc z těch potvor, co se jí neustále snažily zabít v GF a teď se má ještě vztekat s blbě postavenými městy od nějaké lamy. No co, koukne ještě na mail a půjde spát. ,,Bla bla bla.. nějaké záležitosti s obyčejného světa, na co mi to je… GRAND FANTASIA!!!‘‘ Zrak jí spočinul na novém e-mailu. ,,Wow nějaký nový bigapdejt to bude čupr, hned to napíšu Krák..‘‘ Mumlala si stále sama pro sebe, přelétla text v angličtině, aniž by postřehla, co v něm stojí a potvrdila, aby už mohla zalehnout do své milované postýlky, ve které tráví čím dál tím méně času. ,,Dílo dokonáno.‘‘ řekla spokojeně a napsala už snad po páté své: ,, Dobrou s kobrou‘‘. Zaklapla Javora, sbalila ho do tašky a zvedla své rozbolavělé tělo. ,, Sáfra, už jsem jak stařenka‘‘ pronesla na adresu svých kloubů, které nebyly moc nadšeny tím, že se mají, po prosezeném dni, hýbat. Vydrápala se nahoru, plácla sebou do peřin a v tu ránu spala jako zařezaná.

Vyšší cíle hrdinů - Úvod

(Proč takové věci vznikají na přelomu ledna?)
Během ledna 2011, když jsem byla ještě malé kůzle.. a ujížděla na MMORPG, Grepolisu, Divokých Kmenech, The West, milion dalších on-linovkách a chodila pozdě spát. V období ranného KrizeDua, kdy jedinou cestou z depky bylo žít v relativní realitě, vznikl tento příběh.
Pracovní název GFFF. Kdo má rozumět, rozuměj.
Původně jsem dokopala Krák k tomu, aby to začala psát.. po první kapitole, jsem se přidala i já se svým pohledem. Proto čtěte v pořadí Krák-Koň.. i když, v podstatě je to asi jedno.
Bylo by líto, aby náš první společný (a nedokončený) projekt upadl v zapomění, co říkáte? Myslím, že až si to přečtete, budete to říkat.. :P

Dala bych si ShikaDeeří pečínku..

Krák: Vyšší cíle hrdinů - úvod a nějaký ten obkec

1. Kapitola:

• Krák
• Koň

25x Koňovi do hlavy - 16.ha

"Ten things that make you smile and a picture of yourself smiling"
(50. článek!)

LFOW - 1. Vzpurná princezna

,,Princezno Hikari, nešijte sebou nebo budete mít ty třpytky i v nose,‘‘ upozornila žena ve splývajícím rouchu barvy květu fialek téčkového střihu s širokými rukávy a vzorem sedmikrásek na lemech, v pase svázané širokým žlutým pásem. Měla učesaný obyčejný drdol, jaký si česaly všechny služebné v paláci, avšak Aki nikdy vlasy neposlouchaly a tak nebyl tak přísný jako drdoly ostatních žen. Vždy jí vyklouzl alespoň jeden fialový pramen, který si musela co chvíli zastrkovat za ucho. Tento neposlušný pramen se jí teď houpal před bledým štíhlým oválným obličejem. Její čtyřbarevné oči byly ve stínu, takže Hikari nerozlišila barvy a dokreslovaly výhružnost jejího lehce pozvednutého obočí a přísné linky rtů. Aki málokdy projevila emoce a Hikari nyní podle výrazu rozeznala, že jestli bude ještě nadále ucukávat štětečku v její levé ruce, mohl by v jejím nosu skončit celý. Dobře, Aki nebyla sadista, vlastně jí Hikari nikdy neviděla naštvanou, ani když jí kartáček na zuby schovala na půdu mezi pavouky. Asi to bylo tím, že s tím nejspíš počítala a měla jich nejspíš deset náhradních, takže to vlastně nebyla až taková kulišárna, jakou Hikari plánovala. Když teď vzpomíná, jak se snažila před pěti lety Aki vyštvat, nefungovalo nic. Pořád měla ten chladný kamenný výraz, co by potřeboval sluníčko, kdyby jeho záření mělo oproti jejímu flegmatismu šanci. Tehdy byla více vytočená Hikari než-li Aki, které se chtěla zbavit. Ach sladká nostalgie.
,,Koukáte na mě jak hladové štěně. Na té slavnostní večeři se najíte dost, tak chvíli takhle vydržte a já vám ty oči domaluju, abyste Hoshiyu reprezentovala tak, jak si král přeje,‘‘ rýpla si Aki a nanášela jí třpytky na oční víčko.

Live forever (or whatever) - Úvod

Jak se nápad k tomuhle vlastně zrodil?

Seminář společenských věd ze sociologie mě vždy inspiroval k přemýšlení o příbězích. Při koukání na dokumenty, jsem kreslila mapy k projektům a protože ty projekty se stále nehýbaly a já měla období ,,Napište mi někdo pohádku/příběh.. a nejlíp abychom tam byli všichni čtyři,'' nakopli mě k tomu, abych psala sama. Tak jsem jednou z nudy v hodině vymyslela Live forever (or whatever).

Zatím byla napsána pouze první kapitola, ale vzhledem k tomu, že mě teď cosi napadlo, tak se možná příběh bude odvíjet dál.

25x Koňovi do hlavy - 15.ha

" Your celebrity crush"

A jejda.. :D

Uvažuju jestli mám vybrat herce nebo muzikanta.

Tak si uděláme žebříček mých top sympaťáků..

Když to sesumírujem.. dlouhovlasý s bradkou, co válí na kytaru a umí to s mečem by to vyhrál :D:D

Ale takovou celebritu bych si musela ušít :D

Ninjaminisešn-vizemode-matikafail

Dneska jsem chtěla celý den počítat.
Haha.
Uvažuju, jak moc se bude lišit teorie a praxe u algebraických výrazů.
To zjistím zítra.
Já bych celý den i počítala, kdybych byla doma.
Od třítřiceti (královny čtou: tříčtyřiceti) jsme měli totiž ninjaminisešn a bylo to super jako vždy. Byla s námi totiž i Miss Vítězství. Dokonce jsme se dostali i k Dejvovi!

/LF: ,,No tak.. krásný nahatý chlap!''
 H&M: ,,DAVID!''/

25x Koňovi do hlavy - 14.ha

"Your thoughts on drugs and alcohol"

Drogy tady rozebírat nebudu, nezkusila jsem ani je nezkusím a omáčka. Co se týče mého negativního postoje, jedinou a částečnou vyjímkou je marihuana a to pouze ke zdravotním účelům a tím myslím, když jí hodíte do alpy (a nepožijete ji..), uděláte mastičku a nebo obklady.. - některým prostě opravdu pomůže nebo zmírní potíže jenom tohle. 

Co se týče alkoholu.

Čepovat pivo s čepičkou jsem uměla už profesionálně v 5 letech.

To však neznamená, že mám kladný vztah k alkoholu. Faktem však je, že to prošlo určitým vývojem. Můžeme si to rozebrat...

Když kočky nejsou doma, myši mají pré.

Takhle nějak to teď vypadá v naší třídě.
Udělal se ''třídní převrat'' a Stužkovák se organizuje během týdnu, kdy slečny předsedkyně odjely na rekreaci, i přes jejich odmítavé ''Tam je málo místa!''
Máme objednáno místo, datum i stužky s šerpami.
Najednou to funguje.
I když je to zase na dvou osobách, ale ten rozdíl je v tom, že to řeší i s okolím a dává to logiku.
A ono je to vlastně jedno, hlavně když vidím, že se to hýbe, že to bude a že se do toho nemusím extra organizačně zapojovat :D

25x Koňovi do hlavy - 13.ha

"Discuss your first kiss"

Nebudu si hrát na neviňátko.

Jednou jsem vám takhle hrála flašku.

A skončilo to tak, že jsme si prostě dávali pusy.

Takové ty jednosekundové, jak z toho dělají v korejském drama vědu.

Pubertální paka.

Pusu jsem teda dostala i od nerodinného příslušníka, počítáte-li to.

Achjo, je mi to líto.

Ale když jsem ten nový člověk, tak je to smazáno :P

25x Koňovi do hlavy - 12.ha

"A picture of the place where you were born"

To zááleží :D

1. rodné město

Nehraje na lůzu a nelůzu.

Chtěla jsem to někomu říct osobně, ale čekáte na správnou příležitost, tak dlouho, až jste to prošvihli.

Poučení: Správnou příležitost si vytvořte, nečekejte na ni.

Hehe.

Každý týden teď čteme na Uniskejpu nějakou part z Markova evangelia. Minulý týden mě to hodně oslovilo, protože jsme četli jedny z mých oblíbených příběhů. Nebudu to tady, ale obkecávat všechno, aby tu nebylo přeKáčkováno a mohlo to zaujmout i ty co na Káčku nejedou. Takže hezky a stručně..

Some nights I am melting up..

Dneska by se mi hodilo 11,5.ha - The song which makes you cry.
Je totiž hrozně bizardní, že je to veselá písnička.
Myslela jsem, že jsem vůči ní odolná, protože jsem si jí takhle pouštěla furt dokolečka, dokud jsem nebyla v pohodě.
No a proto mi taky samozřejmě bylo ''strašně blbě'' a chtěla jsem zdrhnout, když měla zaznít..
Nejlepší na tom bylo, že jsem seděla ve druhé řadě na kraji a chtěla jsem vypadat co nejvyrovnaněji, ať nerozptyluju účinkující. Chtěla jsem být totiž taková ta věrná hyperaktivní fanynka hopityhop lalala ejchuchu, jako jsem vždy...
Jenže.. já a vypadající vyrovnaně, když nejsem... to je asi jako komunista co si hraje na pravičáka.
(až nebudou přestanou být volby aktuální, asi budou přirovnání politického rázu xD)

25x Koňovi do hlavy - 11.ha

Ok.. snažila jsem se být nenápadná, ale whocares, asi je to stejně jedno, když to víme tak jako tak a jsem nenápadná jako sáně v létě, protože jsem to prostě já.. když nehraju bang...:D

Jeli jsme dnes ve vlaku s jedním šmoulou. Snažil se nás neposlouchat... mission impossible. O to více nás bavilo, jak se snaží nesmát a když mu to občas dost nevycházelo.. neměl šanci, chudák.

,,No, jistě.. na matfyz jí stejně nedostanu.''
,,Pff.. matfyz je pod mou úroveň. Mám na víc... jako víš co moje matika.. prvák 3, 4..v druháku čtyřka tak akorát.. ve třeťáku už to byla dvojka a druhé pololetí.. no to sice byla zas trojka, ale s průměrem 2,7!''
,,Ideální známky k maturitě!''
,,Náhodou, já su teď velký matikář, strašně mě to začlo bavit.. už mám dve jedničky!''

Nikdy neříkej nikdy. Ani když se to týká maturity z matiky.

"Your biggest fear"

25x Koňovi do hlavy - 10.ha

Už od sedmi se přesvědčuju, že se mám jít učit tu češtinu.. aspoň přečíst... neúspěšně.
Prokrastinuju tento týden like a bus driver.
Chtěla jsem už 45 min, v mém ideálním snovém světě, spát.
A tak si napíšeme článeček do druhé nohy a pak se na to vááážně kouknu. 

Je to malé..ok zas tak malé ne, ale je menší než já.. a tříská s tím puberta, co to jee?

Jak být ledovou královnou - 1.část

Upozornění: Tento článek nemá za účel vám něco cpát a moralizovat, nýbrž vypráví část mého života a názorů, které mě formují. Je to protiproudové a ujeté a můžete s tím hluboce nesouhlasit.

Děvčata, rozhodly jste se, že si počkáte na chlapa pro celý život, případně už jich máte plné zuby?

Pro oba případy, je potřeba být prvně spokojená sama se sebou, tedy být ráda svobodná a brát single stav jako plnohodnotný život.

Nejste-li spokojená svobodná, můžete být leda chladná, jelikož vám to roztaje hned vzápětí. I ten led nedrží jen tak sám od sebe a i největší ledové královny můžou roztát.. či skoro roztát a když roztaje ledová královna jen skoro, stává se z ní chladnokrevná mrcha, protože taje vůči někomu, kterého stejně nakonec bude muset poslat k vodě. A to je velmi psychicky zžíravý proces, protože se ocitnete ve stavu, kdy začnete pochybovat naprosto o všem a začnete zametat jisté věci pod koberec s nadějí, že se nic špatného neděje a přejde to a ono se to nakonec stejně bude muset uklidit a až ten čas příjde, BUDE TO BOLET. Nejen vás - a to je na tom to nejhorší, protože pak vlastně selhalo, to co původně měly v plánu. Ano, ledové královny jsou buď takové, které si s city druhých hrajou pro zábavu a mají z toho potěšení a pak takové, které se zmrazily aby chránily nejen sebe ale i druhé a uchovaly něco, co pro dnešní společnost už ztratilo hodnotu. 

Větičky oceánu polobytí

Občas si říkám a tohle je co za náhodu.
Ale pak si vzpomenu, že houby náhoda.. týpek s plánem.
Ale s tímhle co má za plány...
Jo je to sranda, ale ani ne.
Mému zasněnému podivnému stavu to moc nepomáhá, páč se z něj chci vymanit.
A je mi z něj divně.
Člověk občas přemýšlí...
Co to zas dělám?
Co se to děje?
Je to všechno skutečné?
A ono je.
A nebo není.
Faktem je, že zemák je hotov, kvalita poloviční a padá mi hlava a myšlenky plují oceánem polobytí.
A já reaguju na ujeté vlastnosti magnetu.
A už nechci jiný.
Ale co to zase melu.

25x Koňovi do hlavy - 9.ha

1. nechce se mi dělat zemák

2. chce se mi držet protestní hladovka.. nebo přežíračka - aby mi to v těch šatech na stužkováku NESLUŠELO, když teď nemám proč. Ale když budu držet protestní hladovku, už teď, zhubnu i to co nechci a tak mi to nebude slušet už vůbec a vypadaj mi všechny vlasy a vlastně vůbec nepůjdu vidět nebo umřu, takže... ok to asi není dobrý plán, to by JK neměl radost, ještě mám spoustu co udělat na tomto světě.. odmaturovat z matiky, zachránit svět, napsat knihu, být první premiérkou ČR a další dílčí cíle...

3. Fňuk.

4. Jinak jsem v pohodě.

"Your favorite blog"

25x Koňovi do hlavy - 8.ha

A mi se nechce psát ten zemák... a ani spát se mi nechce.. :D

"Ten things you’d like to say to ten different people, without using names"

Tři relativní písmena

Proč, když se řekne BFF, není to navěky?
Občas je to pubertou..
   ,,Jste se pohádaly?''
   ,,Jo, nechci se o tom bavit.''
   *o týden později na fb X a Y, společné bíefefínkové fotó s milion mucq-I love 1D-foreva*
Občas se to hodí k ledu.
Ale v ledu to prý aspoň dýl vydrží.
V tom případě je to furt BFF, ne?
Já to tak mám~

25x Koňovi do hlavy - 7.ha

Jak jsem již zmiňovala v updatu prvního článku...
stěhuju se.
Vlastně už jsem přestěhovaná.
Stihla jsem to během jednoho dne.
Jsem šikulka šikovná! :D
GangstaGoogle ovládl gangstakamarády a tak jsem velký gangstablogspotař taky.
Budiž tento článek prvním spotařským :D

Šťastný lov aj rybolov, a něch sa stoly prehýbajů.

"Talk about your idol and how they influence you.''

Z planety ledových královen..

Tak se mi splnil sen.

Byla jsem v Tatrách...

..a jedla jsem tam Tatranku!

Je tam krásně.

Hned bych se tam vrátila.

Bůh je úžasně kreativní.

*Rysy - konečně na vrcholu, kolem mraky*

,,Pane, prosím, ať to tu kolem můžeme vidět!''

*v tom začne vát vítr a je vidno''

,,WOOOOOOW!!!''