Some nights I am melting up..

Dneska by se mi hodilo 11,5.ha - The song which makes you cry.
Je totiž hrozně bizardní, že je to veselá písnička.
Myslela jsem, že jsem vůči ní odolná, protože jsem si jí takhle pouštěla furt dokolečka, dokud jsem nebyla v pohodě.
No a proto mi taky samozřejmě bylo ''strašně blbě'' a chtěla jsem zdrhnout, když měla zaznít..
Nejlepší na tom bylo, že jsem seděla ve druhé řadě na kraji a chtěla jsem vypadat co nejvyrovnaněji, ať nerozptyluju účinkující. Chtěla jsem být totiž taková ta věrná hyperaktivní fanynka hopityhop lalala ejchuchu, jako jsem vždy...
Jenže.. já a vypadající vyrovnaně, když nejsem... to je asi jako komunista co si hraje na pravičáka.
(až nebudou přestanou být volby aktuální, asi budou přirovnání politického rázu xD)

Tak jo. Už jsem odolná vůči songu, ale ne vůči tomu, co pro mě znamená.. asi od března.
Whatever.
Snažila jsem se jako největší hrdinka, tam nebýt. Ono když si zakryjete obličej a zavřete oči, tak vás to teleportuje na jiné místo, víte jak to chodí s malými dětmi...
Ne, kecám.
Skončili. Říkam si, hurá, teď už to bude v pohodě, ale další song...

A po první větě textu si říkám... jo super, to mi děláte naschvál?
Tak jsem si hrála na mafiána, velkého drsňáka, s palestinou přes nos, aby mi obličej šel vidět co nejmíň.
Nenápadná jako sáně v létě.
Další...

Tohle mi o prázdninách hrálo v práci pořád..
,,Way to go (and make me die),'' pomyslela si a rozpustila si na truc vlasy s tím, že zatáhnu rolety a prostě si to tam nějak odtrpím s mým světlým středobodem vesmíru - reprobednou. Už mi tam chybělo jen..

(Tuhle naštěstí v repertoáru nemají a snad ani mít nebudou.)
Jakmile jsem si ty vlasy rozpustila, uklidnila jsem se a zbytek koncertu jsem si užila. Jestli to bylo tím, že Boža perlil nebo byl veselejší playlist nebo se za mě někdo přimluvil u Táty.. možná všechno se vším.
Nejlepší byl stejně konec...
Doledoledoledole.. heeeeej~
Ne že bychom si zpívali i po cestě dolů.. eh zpátky do školy.. a ve škole.. asi jako ,,End ví dénc ól nájt tů d best song evr! And ví kent stap and ví vont stap.'' (a pak si z vás directioner prckové dělaj doma prču, když vám to ujede nahlas).

Nejmenovaný spolužák si střihnul roli nej bráchy na světě...
S: ,,Jsi prostě největší borec!''
*hug, rozloučení*
Holky v okolí: ,,Oooo!'' *takového-bráchu-bychom-chtěly-mít mode*
B: ,,Jo a máš pěknou čepku, ségra!''
Holky v okolí: Oooo! No tak teď ještě víc -*takového-bráchu-bych-chtěly-mít mode* -!

Po cestě do školy..
,,No to mi teda neumírej, co bych si počala bez své drahé polovičky?!''
,,No my jsme velké ósmduo a máme spolu depky!''
,,Tak aspoň, se podělíte.''
,,Jo my se dělíme o spoustu věcí,'' nejen o jméno :D

Slečna Omáčková, je u mě po dnešku superžena. Válí hustě.
Až jsem si tak říkala, zda se k němu nehodí víc než někdo nejmenovaný.

Říkám si, jestli bych to měla vůbec zveřejňovat.
Jinak už jsem samozřejmě znovu naprosto v pohodě až na spánkový deficit jak kráva.
(Ten tu dlouho nebyl, stýskalo by se mi, kdyby to byl příjemný pocit xD)