Když se spořádala většina toho výborného jídla a probralo počasí v Norsku, Babama se rozloučil a zmizel. Všeobecně to znamenalo konec večeře a volnou zábavu. Eitin chňapla nějaké zbytky a šla je donést Damienovi. ,,To od ní je hezké,‘‘ pomyslela si Koň ,,..to jablko, které si vzal, by mu mohlo způsobit akorát tak žaludeční depresi,‘‘ což ostatní lidé znají pod pojmem hlad. Sledovala jak se blíží k jeho dveřím, otevírá dveře.. nebezpečně balancuje.. a pak vchází dovnitř. Arnax se zrovna chystal spustit něco o rybolovu, ale Mich mu do toho raději skočila zavčasu.
,,Dneska byl tak nabitý den, že jsem ani nestihla s Eitin probrat vše co jsem chtěla, počkám na ní v pokoji, bavte se hezky..,‘‘ obdarovala Arnaxe falešným úsměvem a Tarathiela omluvným. Ten to však chápal a lehce mávl rukou, aby jí pobídl a naznačil, že je to v pořádku.
Za Mich zapadly dveře. Musela Krák varovat, přece jí nenechá sežrat světluškou, to teda ne. Sedla si na postel.
,,Hmm Krák, máš fakt super matračku, já si tady jen tak lehnu a počkám až příjdeš, nemělo by to trvat dlouho však Damienovi jen neseš večeři..,‘‘ mumlala Eitinině stropu a pak podlehla únavě a nechala se unést do hlubokého spánku, podobnému smrti. Tak tvrdě usnula, že by jí Eitin neměla šanci vzbudit ani kdyby se rozhodla vyzkoušet si svou techniku thajské masáže.
,,Víš Krák, já tě mám fak moc ráda, ale ten Arnax je úplný kretén, nešahej na ňho…‘‘ mumlala do nadýchaného polštáře a sluneční paprsek jí polechtal na nose.
,,Hej nešahej na mě ty…‘‘ ohnala se po něm, ale pak jí docvaklo, že je ráno, že je sama v pokoji, který není její a že je tu ještě pár věcí, které by měla zařídit s Tarathielem. Minimálně si pokecat s Babamou o tom co je těch pár věcí, co mají zařídit. Zachytila koutkem oka nějaký papírek, který se před okamžikem snesl na zem, když tak zbrkle vyskočila z postele a málem tím převrátila celý pokoj na ruby.
Doufám, že ses dobře vyspala ^^ Musela jsem do vesnice dřív. Hodně štěstí. A bacha na Arnaxe a Damiena- milenecký syndrom po alkoholu.
Krák
Chvíli na vzkaz nechápavě hleděla a pak se začala smát na celé kolo.
,,Milenecký pár! No to mě podrž. I když… Damien vypadal včera poněkud.. zhrzeně..‘‘ pomyslela si při nadechování a svalila se na zem v dalším záchvatu smíchu.
,,No co, do nového dne s optimismem na rtech.‘‘ povzbudila se, oprášila se a zamířila se umýt do svého pokoje. Cestou do svých dvěří kývla na Taru, kterého klapnutí dveří vytrhlo z proudu myšlenek tak, že málem převrhnul svůj šálek s dweem. Napřímil se a hleděl na Mich s viditelnou otázkou v očích.
,,No znáš mě Taro, občas prostě ráda zkouším postele svých kamarádů, jestli náhodou nemají měkčí matračku než já. Valím se umýt, ať nás na lovu neprozradí mouchy,‘‘ houkla na něj a vpadla do pokoje. Po ranní očistě vylekala Tarathiela po druhé, když při vycházení ze dveří zakopla o práh a předvedla elegantní piruetu, za kterou by se nemusel stydět žádný artisticky nadaný klaun.
,,Dobré ráno Mich, prvně jsem to nestih.. nalil jsem ti tady mezitím dweo.‘‘
,,Ó díky Taro, seš fakt úžasný,‘‘ zvolala a srkla si dwea. Zakousla pár koblížky-připomínajících věcí a šli za Babamou, který jim směnil měďáky za stříbrné, pochválil za odvedenou práci a dal za ní jak peněžitou, tak věcnou odměnu. Zároveň je poslal za Laudamannem, starostou města.
,,Hmm rukavice, ty se budou hodit, až zase budeme chtít prolízat křovím,‘‘ zhodnotila dárek Mich.
,,Mich.. až budeš tím křovím zase chtít prolízat, upozorni mě a půjdu první,‘‘ reagoval Tarathiel pohotově. ,,..ale dneska by nic takového hrozit nemělo, bude to nějaká městská fuška, co by starosta potřeboval v lese.‘‘
,,Třeba med,‘‘ řekla Mich zamyšleně, zakopla o ležícího Arnaxe a tentokrát se natáhla bez elegance, dřív než k ní přiskočil Tara, Arnax vyskočil na nohy a o rozpláclou Mich se postaral.
,,Jsi v pohodě holubičko?‘‘ zeptal se s cukajícími koutky a vytáhl ji na nohy.
,,Jo, nikdy mi nebylo líp.‘‘ odsekla Mich ironicky a oprašovala si sukni.
,,Já jen, že jsi tam dole vypadala tak trochu jako ryba, když jí příliv uvězní na pláži.. je pak jen na šikovném rybáři aby jí zachránil.‘‘ Arnax vypjal hruď, asi na znamení, že šikovný rybář je on.
,,Nejste vy v Norsku trochu úchylní na ryby? ‘‘ odpálkovala ho Mich.
,,Ó ano. Rybaření je u nás skoro národní sport,‘‘ odpověděl Arnax nadšeně.
,,Vážně? To je opravdu zajímavé,‘‘ pokračovala Koň ve svém ironickém módu.
,,Michelle da Koň, okouzlující jméno,‘‘ pronesl Arnax zamyšleně ,,..má to něco společného s koňmi?‘‘
,,Ach ano, koně, to je moje vášeň,‘‘ zvolala Mich teatrálně a rozhodila rukama. ,,Jo, má to něco společného, ale co, ti vysvětlovat nebudu, zase tak dlouho se neznáme, mladý pane,‘‘ odsekla.
,,Otcův známý vlastní jízdárnu, rád jsem tam jezdíval..‘‘
,,…na Shetlandském poníkovi?‘‘ dokončila Mich za Arnaxe větu. Arnax reagoval nepřirozeným smíchem, který měl být asi pobavený.
,,Ale Michelle, drahá, chovej se trochu společensky. Stojíme tu spolu jen chvíli a ty už na mě prskáš jed, že by se za to ani kobra královská nemusela stydět. Co kdybychom odhodili předsudky a byli přáteli, co říkáš, hm?‘‘
,,Víš Arnaxi, máme nějakou práci, musíme už jít, docela to spěchá..,‘‘ Situaci opět zachránil Tara. Popadl Mich s cukajícím obočím, která po Arnaxově poslední větě zmiňovanou kobru připomínala za levou ruku a táhl jí za sebou do lesa. Mich ještě hodila po Arnaxovi vražďák no. 150 a uplivla si, když se jí pokusil zkrotit svým zářivým úsměvem.
,,Já mu ty jeho pačesy ustřihnu! A do zubní pasty mu přidám zmutované borůvky a..‘‘
,,Mich, klídek. Dneska se nezabíjíme určitě dost. A navíc za to dostaneme zaplaceno.. ve městě si můžeš koupit meč…,‘‘ chlácholil jí Tara a nepolevoval stisk. Nakonec Michin tvrdý výraz polevil a při pohledu na město roztála úplně, vysmekla se Tarovi a div neposkakovala nadšením.
,,Wooow. Tak kde je ten starosta?‘‘ vydechla ohromeně a rozhlížela se kolem sebe. Tara ukázal na jednu budovu a zamířili k ní. U dveří stál starší pán, kolem kterého poskakovalo několik malých dětí a dožadovalo se vyprávění příběhů.
,,Áaa vy jste ti další dva od Babamy?‘‘ kývl na dvojici.
,,Áaa vy jste pan starosta?‘‘ Opáčila Mich a schytala za to jednu loktem ,,..au!‘‘ sykla a zamračila se na Tarathiela.
,,Omlouvám se. Ano já jsem Tarathiel a ta slečna vedle mě je Michelle da Koň,‘‘ uctivě se uklonil a Michelle ho napodobila. ,, Mudrc Babama nás za vámi poslal s tím, že byste pro nás měl mít nějakou práci.‘‘
,,Ano to vám tvrdil správně. Pojďte dál,‘‘ pokynul jim a vešel do místnosti s loveckými trofejemi ze kterých měla Mich pocit, že jí pozorují. Kráčela po červeném koberci zkoumala obrazy na stěnách, které znázorňovaly lovnou zvěř. Starosta usedl do lenošky pod největší trofej, jakési obrovské hlavy jelena dvanácteráka. ,,Že by taťulda Krakininé kámošky?‘‘ pomyslela si Mich a naslouchala projevu.
,,No znáš mě Taro, občas prostě ráda zkouším postele svých kamarádů, jestli náhodou nemají měkčí matračku než já. Valím se umýt, ať nás na lovu neprozradí mouchy,‘‘ houkla na něj a vpadla do pokoje. Po ranní očistě vylekala Tarathiela po druhé, když při vycházení ze dveří zakopla o práh a předvedla elegantní piruetu, za kterou by se nemusel stydět žádný artisticky nadaný klaun.
,,Dobré ráno Mich, prvně jsem to nestih.. nalil jsem ti tady mezitím dweo.‘‘
,,Ó díky Taro, seš fakt úžasný,‘‘ zvolala a srkla si dwea. Zakousla pár koblížky-připomínajících věcí a šli za Babamou, který jim směnil měďáky za stříbrné, pochválil za odvedenou práci a dal za ní jak peněžitou, tak věcnou odměnu. Zároveň je poslal za Laudamannem, starostou města.
,,Hmm rukavice, ty se budou hodit, až zase budeme chtít prolízat křovím,‘‘ zhodnotila dárek Mich.
,,Mich.. až budeš tím křovím zase chtít prolízat, upozorni mě a půjdu první,‘‘ reagoval Tarathiel pohotově. ,,..ale dneska by nic takového hrozit nemělo, bude to nějaká městská fuška, co by starosta potřeboval v lese.‘‘
,,Třeba med,‘‘ řekla Mich zamyšleně, zakopla o ležícího Arnaxe a tentokrát se natáhla bez elegance, dřív než k ní přiskočil Tara, Arnax vyskočil na nohy a o rozpláclou Mich se postaral.
,,Jsi v pohodě holubičko?‘‘ zeptal se s cukajícími koutky a vytáhl ji na nohy.
,,Jo, nikdy mi nebylo líp.‘‘ odsekla Mich ironicky a oprašovala si sukni.
,,Já jen, že jsi tam dole vypadala tak trochu jako ryba, když jí příliv uvězní na pláži.. je pak jen na šikovném rybáři aby jí zachránil.‘‘ Arnax vypjal hruď, asi na znamení, že šikovný rybář je on.
,,Nejste vy v Norsku trochu úchylní na ryby? ‘‘ odpálkovala ho Mich.
,,Ó ano. Rybaření je u nás skoro národní sport,‘‘ odpověděl Arnax nadšeně.
,,Vážně? To je opravdu zajímavé,‘‘ pokračovala Koň ve svém ironickém módu.
,,Michelle da Koň, okouzlující jméno,‘‘ pronesl Arnax zamyšleně ,,..má to něco společného s koňmi?‘‘
,,Ach ano, koně, to je moje vášeň,‘‘ zvolala Mich teatrálně a rozhodila rukama. ,,Jo, má to něco společného, ale co, ti vysvětlovat nebudu, zase tak dlouho se neznáme, mladý pane,‘‘ odsekla.
,,Otcův známý vlastní jízdárnu, rád jsem tam jezdíval..‘‘
,,…na Shetlandském poníkovi?‘‘ dokončila Mich za Arnaxe větu. Arnax reagoval nepřirozeným smíchem, který měl být asi pobavený.
,,Ale Michelle, drahá, chovej se trochu společensky. Stojíme tu spolu jen chvíli a ty už na mě prskáš jed, že by se za to ani kobra královská nemusela stydět. Co kdybychom odhodili předsudky a byli přáteli, co říkáš, hm?‘‘
,,Víš Arnaxi, máme nějakou práci, musíme už jít, docela to spěchá..,‘‘ Situaci opět zachránil Tara. Popadl Mich s cukajícím obočím, která po Arnaxově poslední větě zmiňovanou kobru připomínala za levou ruku a táhl jí za sebou do lesa. Mich ještě hodila po Arnaxovi vražďák no. 150 a uplivla si, když se jí pokusil zkrotit svým zářivým úsměvem.
,,Já mu ty jeho pačesy ustřihnu! A do zubní pasty mu přidám zmutované borůvky a..‘‘
,,Mich, klídek. Dneska se nezabíjíme určitě dost. A navíc za to dostaneme zaplaceno.. ve městě si můžeš koupit meč…,‘‘ chlácholil jí Tara a nepolevoval stisk. Nakonec Michin tvrdý výraz polevil a při pohledu na město roztála úplně, vysmekla se Tarovi a div neposkakovala nadšením.
,,Wooow. Tak kde je ten starosta?‘‘ vydechla ohromeně a rozhlížela se kolem sebe. Tara ukázal na jednu budovu a zamířili k ní. U dveří stál starší pán, kolem kterého poskakovalo několik malých dětí a dožadovalo se vyprávění příběhů.
,,Áaa vy jste ti další dva od Babamy?‘‘ kývl na dvojici.
,,Áaa vy jste pan starosta?‘‘ Opáčila Mich a schytala za to jednu loktem ,,..au!‘‘ sykla a zamračila se na Tarathiela.
,,Omlouvám se. Ano já jsem Tarathiel a ta slečna vedle mě je Michelle da Koň,‘‘ uctivě se uklonil a Michelle ho napodobila. ,, Mudrc Babama nás za vámi poslal s tím, že byste pro nás měl mít nějakou práci.‘‘
,,Ano to vám tvrdil správně. Pojďte dál,‘‘ pokynul jim a vešel do místnosti s loveckými trofejemi ze kterých měla Mich pocit, že jí pozorují. Kráčela po červeném koberci zkoumala obrazy na stěnách, které znázorňovaly lovnou zvěř. Starosta usedl do lenošky pod největší trofej, jakési obrovské hlavy jelena dvanácteráka. ,,Že by taťulda Krakininé kámošky?‘‘ pomyslela si Mich a naslouchala projevu.
,,Mé jméno je Laudamann, jsem starosta tohoto města a vlastně celého ostrova,‘‘ představil se starosta.
,,Máme tady jistý problém s kraby. To je přesně to s čím mi vy dva můžete pomoci. Úsměvaví a Vysmátí krabi!‘‘ starosta se tvářil rozhořčeně.
,,Byl bych rád, aby každý z vás zlikvidoval několik krabů z každého druhu. Likvidují nám naše speciální řasy, které vyvážíme do celého Saphaelu!‘‘ zakončil ustaraně.
,,To by neměl být problém.‘‘ prohlásila Mich odhodlaně a kývla na Taru ,,.. pěkně jim to zavaříme a kolem oběda jsme zpátky.‘‘ Tarathiel přikývnul a vyšli společně ze starostova příbytku.
,,Chtělo by to zbraň, pořádnou zbraň. Nějaké pořádně ostré mečisko,‘‘ zhodnotila situaci Mich a opět na ní bylo vidět, že jí v hlavince zapadá kolečko do kolečka. ,,Kofi, práce nás čeká, vyskoč mezi nás, zlato.‘‘ zavolala Mich na svého skřítka. Kofila se radostně zhmotnila, udělala pár salt na důkaz své čilosti a vyhrkla:
,,Slečno Mich, slečno Mich! Něco pro vás mám! Dárek!‘‘ chrlila ze sebe a nadskakovala nadšením.
,,Dárek? Ale tos nemusela Kofi, tak copak to máš.. a co se ti to stalo, máš na kebulce nějaké škrábnutí..‘‘ tázala se zvědavě.
,,Meč, jak si má paní přála před chvílí.. pořádně ostré mečisko.. sama jsem ho brousila a dokonce se i řízla! Koukejte,‘‘ před poskakující Kofilou se zhmotnil meč. Od ocelové čepele se odrážely sluneční paprsky a házely prasátka na Tarathiela. Jílec byl zdoben ještě nějakým jinak zabarveným kovem, Mich asi nejvíce připomínal bronz.
,,Vhodný pro začátečníky, paní,‘‘ přidala Kofča na závěr.
,,Jéééé Kofilo, si zlato, děkuju mnohokrát,‘‘ vykřikla radostí, popadla Kofilu a začala se s ní točit, pak jí položila a potěžkávala si meč. ,,Mnohem lépe vyvážená než tady ten starý krám. S tím se budou porcovat krabi skoro sami!‘‘ Cvičně jím máchla a spokojeně zastrčila za opasek. ,,Tak jdeme! Těším se na to jak nikdy, budu si představovat jako bych porcovala pana světlušku,‘‘ zavelela a vydala se na pláž, kde se to hemžilo oranžovými a žlutými kraby.
Dopoledne pak proběhlo ve znamení vyloupávání krabíků z krunýřů. Tarovi se podařilo zopakovat kouzlo ze včerejšího odpoledne a dozvěděl se, že za to může poslání Skřítčích Králů. Moc chytrý z toho nebyl, ale to Mich taky ne. Dopoledne se mezitím přehouplo v odpoledne.
Když Mich jednou jeden krab štípl klepetem do prstu, vytočilo jí to tak, že si zasvítila taky a krab dostal pořádný energetický výboj mečem. Byl na místě mrtvý a už si nezaštípal. Byli s Tarou tým. On je oslepoval a ona je pobila. Krásné slunečné odpoledne. Dokonce Failon našel v písku pro Taru lepší meč. Když byli s kraby hotovi, slunce se pomalu blížilo k obzoru.
,,Ale, ale…zdá se mi to, nebo jdou naši mladí poslové,‘‘ přivítal je Laudamann. ,,..no pojďte dovnitř, neříkali jste, že kolem oběda budete hotovi.‘‘ řekl jim pobaveně, když vešli do místnosti a uvelebil se zpátky ve své lenošce. Dvojice sklopila oči a lehce se začervenala.
,,No trochu jsme je podcenili, pane.‘‘ přiznala Mich.
,,I tak jste se osvědčili jako Poslové a předvedli jste, že ovládáte základní techniku boje a víte o poslání Skřítčích Králů. Třeba ten písek Tarathieli, nebo energie, která zesílila tvůj zásah mečem, Mich.‘‘ pravil Laudamann. Mich i Tarathiel na něj vyjeveně koukali.
,,Jak vítě, že..‘‘ začal Tarathiel, ale starosta ho přerušil.
,,Jsou různé věci, které se svou silou, energií, nebo jak to chcete nazvat, můžete dělat. To, jak ji použít, a co se s ní dá dokázat, se můžete naučit. A k tomu slouží různé knihy, učitelé. Tady na ostrově máme učitele, který se jmenuje Muha. Ten vám vysvětlí víc. Najdete ho na kopci za vesnicí, na opačné straně, než je maják. Zajít za ním můžete zítra, dneska už jste udělali svoje. S ním dopilujete své základní dovednosti a vyberete si cestu,‘‘ dořekl a zvedl se z lenošky. ,,Ještě pro vás mám odměnu za ty kraby,‘‘ dodal a pokynul, ať jdou blíže ke stolu. Každému podal hromádku oblečení a váček s penězi.
,,Děkujeme,‘‘ usmála se Mich a vyšli s Tarathielem ven.
Obuli si nové sandály a hodnotili nové kusy oblečení. Kožená sukně s měkkou spodničkou, vyrobená pro slušivé běhání v hlubokém lese, doplněna tmavě koženou košilí, která byla také pohodlná. Mají tu vše sladěno. Tara dostal tříčtvrťáky a košili z podobného materiálu.
***
Společně se vrátili do Babamovy chaty, před kterou stála Krák, která chvíli vypadala, že nad něčím usilovně přemýšlí a pak zatřásla hlavou a připomínala někoho, kdo rozpráví se svým imaginárním dvojčetem, které tvrdilo, že j-rockeři zpívají jako ženské. Tudíž velice nepěkná výměna názorů, vážení.
,,Krák, ty máš zase osobnostní nedorozumění?'' Vyrušila jí Koň než si stihne ublížit.
,,Něco se stalo, Eitin? Udělal něco Damien?'' Ozval se Tarathiel ustaraně.
,,Jo, jedno moje já chce Damiena zabít okamžitě a to druhé to chce nechat na chvíli, kdy to bude více dramatické, a všichni si budou utírat oči kapesníčkem!'' Štěkla Krák, připomínající rozlíceného dobrmana. Udělala obrat vzad a odkráčela dovnitř.
,,Ouvej. Damien si to pěkně podělal,'' konstatovala Mich.
,,Docela se o něj bojím,'' řekl Tara.
,,No to já taky, takhle rozčílenou jsem jí ještě neviděla.''
V tom vyběhl ven žlutý skřítek následován Arnaxem.
,,Ahojky Axi. Měl by sis koupit nový peroxid, začínají ti vidět odrůsty..,'' nadhodila Mich škodolibě a kráčela dál do chaty.
,,Odrůsty?'' Vyhrkl a hlas mu přeskočil o oktávu výš. ,,Já nemám žádné odrůsty, ta barva je moje,'' mumlal podrážděně a místo skřítka běžel najít zrcadlo. Tarathiel doběhl Mich.
,,Asi bych si měl s Damienem promluvit, tahleta situace mezi těma dvěma se mi ani trochu nelíbí.'' prohlásil Tara.
,,Jo a já si promluvím s Krák, včera jsem místo toho kecala s její postelí, bohužel jsme nic nevyřešily.. je dřevěná a moc toho nenamluví..,'' prohodila Mich a Tara vyprskl smíchy. ,,Předtím se však, ale pořádně vydrhnu, myslím, že jako chodící pískoviště na ní moc velký dojem neudělám,'' zakončila ve společenské místnosti a zmizela za dveřmi.
,,Krák, ty máš zase osobnostní nedorozumění?'' Vyrušila jí Koň než si stihne ublížit.
,,Něco se stalo, Eitin? Udělal něco Damien?'' Ozval se Tarathiel ustaraně.
,,Jo, jedno moje já chce Damiena zabít okamžitě a to druhé to chce nechat na chvíli, kdy to bude více dramatické, a všichni si budou utírat oči kapesníčkem!'' Štěkla Krák, připomínající rozlíceného dobrmana. Udělala obrat vzad a odkráčela dovnitř.
,,Ouvej. Damien si to pěkně podělal,'' konstatovala Mich.
,,Docela se o něj bojím,'' řekl Tara.
,,No to já taky, takhle rozčílenou jsem jí ještě neviděla.''
V tom vyběhl ven žlutý skřítek následován Arnaxem.
,,Ahojky Axi. Měl by sis koupit nový peroxid, začínají ti vidět odrůsty..,'' nadhodila Mich škodolibě a kráčela dál do chaty.
,,Odrůsty?'' Vyhrkl a hlas mu přeskočil o oktávu výš. ,,Já nemám žádné odrůsty, ta barva je moje,'' mumlal podrážděně a místo skřítka běžel najít zrcadlo. Tarathiel doběhl Mich.
,,Asi bych si měl s Damienem promluvit, tahleta situace mezi těma dvěma se mi ani trochu nelíbí.'' prohlásil Tara.
,,Jo a já si promluvím s Krák, včera jsem místo toho kecala s její postelí, bohužel jsme nic nevyřešily.. je dřevěná a moc toho nenamluví..,'' prohodila Mich a Tara vyprskl smíchy. ,,Předtím se však, ale pořádně vydrhnu, myslím, že jako chodící pískoviště na ní moc velký dojem neudělám,'' zakončila ve společenské místnosti a zmizela za dveřmi.
***
,,Buď to z ní dostanu po dobrém, nebo jí před tím pomučím.. ale co se mezi nima s Damienem, mi prostě vyklopí.'' řekla odhodlaně Kofile, předtím než opustila svůj pokoj.
Zaklepala na dveře Krakinina pokoje. Žádná odezva. Vešla tedy a zavřela za sebou dveře. V pokoji se ozývalo pouze šplouchnutí vody z koupelny.
,,Krák? Topíš se, nebo můžu dál?'' Zeptala se, než za ní vešla.
,,Obojí,'' ozvalo se z koupelny. Mich to brala jako svolení vstoupit. Sedla si vedle vany a začala si rozčesávat své dlouhé hnědé vlasy. Přírodní dredy nejsou žádná sranda, když je nechcete. Nechávala Krák prostor. Jestli nezačne zpívat, než napočítá do deseti, tak to z ní začne tahat po svém.
Násilí nebylo třeba.
Zaklepala na dveře Krakinina pokoje. Žádná odezva. Vešla tedy a zavřela za sebou dveře. V pokoji se ozývalo pouze šplouchnutí vody z koupelny.
,,Krák? Topíš se, nebo můžu dál?'' Zeptala se, než za ní vešla.
,,Obojí,'' ozvalo se z koupelny. Mich to brala jako svolení vstoupit. Sedla si vedle vany a začala si rozčesávat své dlouhé hnědé vlasy. Přírodní dredy nejsou žádná sranda, když je nechcete. Nechávala Krák prostor. Jestli nezačne zpívat, než napočítá do deseti, tak to z ní začne tahat po svém.
Násilí nebylo třeba.
(Tak.. a to je vše. Pokud chcete pokráčko, zkuste přesvědčit Krák o tom, že se jí chce strašně psát :D)
Žádné komentáře:
Okomentovat