Zápisky z Říma 9.-15.10.13/1

Slíbila jsem, že se ozvu. Bylo mi napsáno, že prý si někteří rádi počtou, tak snad si to nerozmysleli, páč je to slohovka jak prase. (Krák zdraví nazpátek, Vláďo.)

***
Datum: 9.10.13
Čas: 16.03
Kde: v rychlíku z Ovy do Brna
Stav: jde na mě spaní, ale nechci spát

     Není nad to, nechat vše na poslední chvíli. V 7:30 mi zvonil budík. Ani jsem neměla nervy, nadávat si do debilů. Vypla jsem ho, hodila oko na blog a spala dál... max. do 9, říkala jsem si. V 9:30 jsem se tedy úspěšně, po nějakých praštěných snech, vykopala z postele a stála před rozhodnutím:
     1. Jet do školy pro potvrzení hned nebo až poté co si sbalím.
     2. Prvně si sbalit a pak hurá do školy.
Druhá možnost zvítězila a nyní již vím, že byla jediná správná, jelikož ve st je v knihovně pro dospělé od 12. (Dětské pro jistotu vůbec).

     Mamka pekla a smažila už od rána a dokonce se jí povedlo vnutit mi snídani i s čajem. Já si poskakovala po pokoji, rozplývala se nad svým novým kufrem z Amjériky a rozčilovala se pred skříní, protože tam mám strašný bordel a hledala jsem trička, která ladí k fialové sukni. Typická ženská no jutsu.
     Směr BMA jsem vyjížděla v 11.24 a pohled na dva spolužáky s kufry mi přivodilo menší paniku. Stíhám? Po ujištění, že ano jsem frčela na otočku do školy, abych dalším vlakem jela domů.
     Paní sekretářka je nej a na počkání mi vytiskla, co jsem potřebovala. Během čekání jsem prohodila pár slov se spolužáky, kteří se věnovali velmi vyrovnané partii šachu. S Michalem jsme pak jeli vlakem a mluvili o hlubokých tématech typu: la donna mangia la mella, il pane a moje úchvatná básnická sbírka Morbidita-labilita.
     ,,A třeba v té Itálii napíšu nějaké nové kousky..."
     ,,Snad nebudou depresivní!"
     ,,Smrt není vždy depresivní."
     ,,To asi záleží na tom jak dotyčný umře a za jakých okolností."

     V knihovně jsem se cítila jako největší bus driver.
          ,,Ahoj Krák, mám brát i Božskou komedii?"
          ,,Eh co? A jo vlastně, jestli máš místo v batohu..."
Půjčila jsem si italského průvodce, konverzaci a 4 sbírky poezie. 2 od Danteho, Zpěvy rolnické a pastýřské od Vergillia a Alkoholy od Apollinaira. Apollinair je sice Francouz, ale podle názvu sbírky jsem usoudila, že se nám může hodit když budeme mít nervy. Hlavně teda proto, že jsem z nějakého důvodu zaměnila jeho národnost. Krák to hezky vystihla - měli by to v knihovně dělit i podle zemí.
     Domů jsem přišla tak akorát. Kmitala jsem jako střelka kompasu mezi obědem, pracovním mailem a zavazadly. Vše jsem dobalila a zdárně nezapomněla doma mobil na nabíječce a to vše se zpožděním pouhých 7min. Na nádr nás hodil Post...maminčin přítel a party začala.

     Krokoušek se na mě vrhla, že si jí nevšímám, ale čeho jsem si všimla, byla její úžasná ex-moje mikina Sonata Arctica. Nostalgie jak prasopes. Před 3 lety jsem v té samé mikině odjížděla na 1.výlet naší "ósm" třídy.
     Výhody a dokonalost svého nového kufru se 4 kolečky jsem odzkoušela hned při nástupu na vlak, který měl, jak je ve zvyku, když BMA někam jede, zpožděníčko.
     Zasedly jsme s Krák hezké místečko a probraly novinky nejen blogového světa. Zavtipkovaly jsme, že bychom se skoro nedivily, kdybychom se po návratu dověděly o nových přírůstcích do "rodiny". Michal a Výsadkář by byli fajn xD. Jako na základce. Ale ne, blogspot je přece pro velké kluky a holky ;D. Užívám si to. Mimo koňoblogískovou éru (všechny teenage girls od koní měly blog) jsem v tom jela kolem  3 let sama s Krák a teď najednou boom!
     Při přestupu na O-hl.n., jsme si hezky popovídaly s p.V. --> já a moje zachodové storky z práce, ze kterých bych mohla psát eposy o tom jaká jsou lidi prasata. Píšu teď z vlaku do Brna, právě jsme dorazili do nějaké díry a čekáme. Tak doufám, že jsme nikoho nezajeli, bo tohle zastávka rozhodně není xD. Whatever. V Hulíně přestupujeme na busy bo výluka. Maminka psala: ,,Zahulíme-Uvidíme a hned se bude přestupovat veseleji 8-)". A pak po kom to mám. (Update: Nejvíc mě zabilo, když ten film byl v nabídce v SA buse)
     Už s Krokoušem spisujeme a to ani nejsme v kavárně. Máme se fajn. A to i přesto, že jsem nechala doma Goudu že včerejší Cheeseparty. Fň. Tak snad si maminka pochutná. I tak můžu dělat svačinářku celého zájezdu. Asi na mě zase jde hladové období. V poslední době jsem moc nejedla..po ránu jsem do sebe nedostala nic (ani jsem to nestíhala) a svačinu jsem si vnutila až někdy po 4.-5.hodině. Hlad se ozval pořádně až doma kolem 16. Aha, tak už vím proč bych teď nejradši snědla celý svět. Na víc když člověk nic nedělá...
     Musíme si koupit pořádný blok. Teda hlavně Krák. Já do toho svého papírového můžu psát všechno. Ve vlaku se ovšem píše velmi...pěkně. Je to skoro abstraktní umění. Vzpomínání na časy, kdy jsme psaly GFFF (VCH), zvlášť, když vidíte svou kdysi nejoblíbenější mikinu, je nostalgicky hezké. Další zastávka je Hulín, to zastavení bylo jen kvůli křížení vlaků, ne kvůli sebevrahům. To je dobře.