Čas: 8:58
Kde: vlak do Ostia Antica, Itálie
Stav: Zombie in a skirt. Čím více toho potřebuješ stihnout, tím později vstaň.
Včerejší noc byla velmi veselá. Tak jsem se už dlouho nenasmála. Vyhulený kaktus like a bus driver. (Vyhulený kaktus = vysoký stupeň únavy doprovázen zdánlivě nesmyslnými záchvaty smíchu např. při slově radiátor.)
Mám spánkový deficit jako Mich z Vyšších cílů hrdinů. To tu bylo naposled v druháku. To znamená, že jsem kolem půlnoci ještě vzhůru a mám úplný výmaz. To se projevuje tím, že když mi něco chcete sdělit, musíte to opakovat tak 2x min. Další projevy: když mluvím, motám slova ve větě a často z toho vznikne nesmysl po kterém umřu smíchy. Např.: ,,Nevíš, čí je můj ručník?" (Překlad: Nevíš, který je můj ručník?) apod. Takže jsem ve výsledku kolem jedné ležela polomrtvá na posteli, která se otřásala mým hurónským smíchem jako Island, když se jim naštve sopka. Externí či interní (Italové) hosté hotelu měli jistě klidné a příjemné spaní.
Ráno jsem vstala 10 min před začátkem snídaně. Ztratila jsem gumičku, provedla několik kosmetických úprav na které jsem měla spoustu času (-20min) (a nemyslím malování, to tu nemám zapotřebí, jsem líná se večer odličovat - ať žije přirozená krása.. je to pohodlnější xD). Na snídani jsem vyběhla za 5min sraz. Objednala jsem si italsky (,,Cappuccino, schokolate croissant, grazie."), kopla do sebe cappuccino na 3 loky a croissant žvýkala před hotelem. Stejně jsme zas na kohosi čekali.. To Cappuccino je prostě bomba tady! Mňam na 151.
Čekali jsme na bus stolet, bo neděle a zjevila se jakási paní, ukecaná jak rádio ve dvou jazycích. Pošprechtila s námi v nj a aj.. byla zvláštní, ale svým způsobem cool a skoro nemrkala. Připadala mi osamělá a nešťastná. Usedá mi z toho srdce.. co se dá dělat.. střelit prosbu hore a nenechat to příliš proniknout dovnitř, jinak bych měla jeden že svých ,,Mír-a-lásku-do-všech-srdcí-fail-mode".
Jedeme do Ostia Antica velmi přitažlivým vlakem, co smrdí, je počmáraný a nejspíš z roku jednadvě. Ok..v roce jednadvě vlaky nebyly. Sedíme s Krák bokem a píšeme. Já si pustila trochu kpopu pro kladné naladění. Potřebuji probudit. Chce to nějaké katakomby nebo jinou morbidní zábavu.
P.S.: básničky, co jsem včera recitovala měly úspěch. Prý jsem dobrá jako svině. Někdo tady má talent na lichotky xD
P.P.S.: Mám teď sice nějaký čas na přepisování, ale nemám sílu. Pochybuju, že těch cca 16 A5 + další, které ještě napíšu, zvládnu přepsat ještě během výletu.
P.P.P.S.: Všechno souvisí s tím, co souvisí se vším a ie to všude.
***
Datum: 13.10.13
Čas: 12.52
Kde: metro z Ostia Antica
Stav: popadlo mě básnické střevo
Skáčeme po stěnách
v Ostia Antice,
nemáme žádný strach,
to už je tradice.
Adam šišky pašuje
a má spoustu řečí,
občas bádám jak to je,
že tolik kravin řeší.
***
Datum: 13.10.13
Čas: 13:54
Kde: pláž 3km od Ostia Antica, Itálie
Stav: jé, tady by se hezky spalo a.. hele, to je hezký kamínek!
Než jsme se vydali do ruin, měli jsme kupsvačinku pauzu. Koupila jsem si nektarinky a broskev jako kráva (obojí) a byla happy jak dva grepy. Když jsem uvažovala nad tím, jestli se posmolím spíš z nemytého ovoce nebo mytého místní vodou, co teče z kohoutku na ulici, zvolila jsem první možnost. Mňam!
Zpočátku bylo chození po Ostia Antica únavné. Ještě jsem se pořádně neprobudila. Ostia Antica je údajně nejzachovalejší původní římské město. Býval to přístav a žilo zde asi tolik lidí, co v mém rodném městě (50 000 cca). Když moře ustoupilo, bylo město k ničemu a lidé jej opustili. Vystavěno však zůstalo a časem se zvedla zem (usazeniny času - běžný proces) a po nějaké době o to nějaký movitý chlápek zakop a postaral se o výkop.
Díky tomu, jsme se zde mohli prolézat cihlovými, pororozpadlými, původními domy (střechy už nebyly, ale stěny stále mnohé stojí a některé jsou celkem vysoké), zkoumat uličky a představovat si, jak to tehdy bylo superawesome.
Chvilku mi trvalo, než jsem se do toho probudila, ale pak jsem začala pobíhat sem a tam, zkoumat různá zapadlá zákoutí, hledat díry v zemí, procházet různými dveřmi a otvory. Jako malé děcko v Legolandu.
Většinu uliček mimo hl. stezku jsme prolízali s Adamem. On pak začal lézt i po stěnách a já se po chvíli zbavila ostychu (,,Hlavně si neubliž!") přidala, v bílé sukni po kolena, k němu. Největším adrenalinem bylo, když se Adam vyšplhal na ty nejvyšší a lezl směr jakási vyhlídka (normálně po stezce nepřístupná) a připojil se k němu nejen Mr.L. ale i p,V.. v tu ránu jsem zahodila ostych a strach o život a lezla za nimi. Připojila se k nám ještě jedna spolužačka a tak jsme tam lezly všechny holky v sukni. Ty s kalhotami/kraťasy zůstaly bezpečně na zemi a koukaly na nás, jak se jdeme zabít. Stěny po kterých jsme tam lezli, měly cca 5 metrů průměr pro představu, ale za ten výhled nahoře a dobrodružství to stálo. Asi s magory jako my počítali, protože i přes to, že to místo bylo teoreticky nepřístupno, bylo na správných místech hezky zamřížováno a nahoře bylo zábradlí (nějaký strop - asi ta budova mívala 2 patra). Mr.L. a Adam pak málem vlezli i na archeology uzavřené místo (kvůli zkoumání), ale asi tam kolem toho šel nakonec jen náš tříďas.
Ano, bylo to životu nebezpečné a kdokoliv mi mohl koukat zespodu pod sukni, kdyby tam byl, ale bylo to jedno z nějvětších dobrodružství mého života. Další takového druhu byl výšlap na Rysy a být ve výklenku v tunelu s 15 člennou bandou skautek, když jel vlak. Nebezpečí, dobrodružství a výzvy. To je moje! Cítila jsem se jako hrdinka nějakého románu.. která se propadne do díry/ najde tajný průchod a propadne se do minulosti, kde uvidí toto místo v rozkvětu. Petarda!
Skvělé také bylo, že zde bylo málo lidí. Když jsme přišli bylo brzy a tak skupin s průvodcem, bylo málo a tím, že my měli jako průvodce Mr.L, chodili jsme si kde chtěli a skončili v postranních místech, kde lidi s průvodcem nezabloudili. Po cestě zpět, už se skupiny lidí namnožily, ale i tak to bylo v pohodě, protože jsme si sedli nahoru v amfiteátru a většina těch, co procházeli, seděli dole. Mělo to tam úžasnou atmosféru. Svačina je na takovém místě hned chutnější. Ostia Antica je úžasná v tom, že i když je hodně lidí, díky její rozlehlosti si můžete najít své poetické, klidné místečko. Kam nemůžete, strčí mříže. Zamilovala jsem se. Ostia Antica se tímto zařazuje na mých TOP Říma (a okolí), hned za včerejší katakomby.
Teď sedíme na pláži, 3 km od Ost.An. a kocháme se plachetnicovým panorama. Je to na pláži spousta vyplavených kamínků a mušliček. Říkala jsem si, že pár si jich teda odnesu.. byla z toho hrst.. aneb.. ,,Jé a ještě tenhle je moc pěkný!''. Z mořské vody se mi osypaly nohy, ale aspoň už přestaly svědit ty komáří štípance. Hurá. Je to příjemný relax.. málo lidí, páč je pod mrakem a fouká větřík. Šplouchání vln je jako ukolébavka. Hned bych si schrupla.
P.S.: Ne, že bych se bála výšek běžně, ale většinou jsem na lidskou rukou postaveném vysokém místě dost nesvá. O to větší adrenalin naše stěnové vzrůšo bylo.
***
Datum: 13.10.13
Čas: 17:17
Kde: římská postel
Stav: Jsem čísťoučká a voňavá, žjů.
Cesta zpět do centra byla také dobrodružná. Usínala jsem ve vlaku (co byl v podstatě vůz metra - tzn. sedaček málo a jen po stranách) a měla přesně spočítáno, kdy vystupujeme. Mr.L., p.V., Krák a Adam stáli. Najednou otevřu oči a.. ONI NIKDE! Co se děje? Vyskočila jsem na nohy a rozhlížela se napravo, nalevo. Vidím otevřené dveře, stojíme.. snad nevystoupili, mám to přece spočítané? Co mám dělat? Ještě jednou se pořádně rozhlédnu.. vlevo.. vpravo.. ha spolužačka.. na sedačky naproti - UFF! Jsou tu! Jen si sedli. Spadl mi mramorový sloup ze srdce a posadila jsem se zpátky na sedačku.
Můj výstup však zpozorovala půlka vlaku a jeden bělovlasý Ital na mě začal cosi mluvit. Zírala jsem na něj s pootevřenou pusou a výdávala nějaké ,,Eee..''. Kolemsedící na mě spustili taky, jakobych jim rozuměla líp. Konečně mému čerstvěšokemprobranému mozku došlo o co jim asi jde a řekla jsem světoborné: ,,No, it's OK!'' A byl klid. Ach ti praštění turisti, říkali si asi.
Když jsme vylezli ven, Mr.L. ze mě měl srandu a dobíral si mě. Zamračila jsem se na něj a nasadila si scluchátka. Mr.L. pobaveně říkal Karin, že jsem roztomilá. TAK TO TEDA NE! Zatvářila jsem se ještě vzpurněji a .. samozřejmě to mělo opačný účinek. Achjo. Další člověk, co mě nazval roztomilou. Asi bych se s tím měla smířit.. začínám totiž pochybovat o tom, že opravdu roztomilá nejsem. Raději diplomaticky zůstanu u toho, že jsem roztomilá, jen když chci. Když něco potřebujete, hodí se to - štěněčí pohled no jutsu.
Mr.L., p.V. s Adamem vystoupili dřív a šli do původních mega lázní. Málem jsem vystoupila s nimi, naštěstí mě vrátili zpět do metra včas. Někteří lidé jsou přítulnější, než by měli a když to uznávají i ti, kteří mají osobní bezpečnou zónu menší než já, asi na tom fakt něco bude. Nebo se dotyčným změnil vztah nejen k paštice.
Jsme teď s Krák na pokoji, hezky voníme a máme čas dopůlosmé. Potom bude ''Family time'' s pizzou a vínkem. Doufám, že po té pizze se mnou kelímeček nic (jako včera). neudělá. Máme tedy nějaké 3 hodinky na odpočinek a já mezitím můžu přepisovat na blog.
Žádné komentáře:
Okomentovat