VCH - 3. Začátky začátků

Krák: 3.kap

     Jen co to dořekl, zmizel Babama v lese. ,,Tara-cože?‘‘ Koň zavrtěla hlavou nad tím šíleným jménem, obrátila se a spolu s Kofilou odkráčela do pokoje.

     ,,Tak co podniknem milá, zlatá?‘‘ optala se Michelle Kofily a posadila se s ní na postel, aniž by se dožadovala odpovědi. V hlavě měla opět, nebo spíš stále, zmatek. Byla zvědavá na toho ,Tara-cože‘. Tentokrát jí trápily myšlenky typu ,,Bude to nějaký namyšlený blb, nebo snad v pohodě kluk? Poslouchá disko nebo metal? Jestli to bude diskant, tak mu hlavu potřu tím hnusným růžovým slizem. I když to bych možná ještě pomohla, protože Sliz Želatinového králíka má možná stejné účinky jako gel na vlasy. Zkoušet to nebudu. Ale tak zase nemůžu být zlá, žejo, budeme tady společné bývat, obývat tuhle chatrč, dokud nám Babama nestrčí meč a my nepůjdeme padnout za vlast… Hraje Grepolis? Nebo Divoké kmeny?..‘‘ takhle a pořád do kola.. ,,Tak ale už dost! Nebudeš furt myslet na Grepolis, tak ti přetečou sklady noaco! Tady seš v Saphaelu, žádnej Grepolis, žádné Divoké Kmeny, tak už toho konečně nech a mysli, teda nemysli na to, no prostě něco dělej, něco, jen né mysli, protože pak to dopadá blbě!‘‘ Měla chuť si vrazit pořádnou facku, ale sama sobě si jí dát nechtěla, protože dejte si pořádnou facku sami sobě že jo. Usoudila tedy, že potřebuje jenom trošku čerstvého vzduchu, aby jí ty blbosti z hlavy vyhnal. 

     ,,Venku je hezky, jdeme se provětrat Kofilo, natrháme kytičky, pokusíme se nenaštvat pár rosolů a bude fajn..‘‘ 

     ,,Ano, má paní.‘‘ Koň vstala a Kofila jí následovala.



     Ve společenské místnosti nikdo nebyl, popadla něco podobné jablku, zakousla se a pokračovala v cestě. Prošla plotem a kývla na Efeho. 

     ,,Ahoj, prosímtě promiň, že jsem tě prvně měla za hrnek kafe, už se to nikdy nestane..‘‘ a pokračovala dál stezkou hloub do lesa. Efe pobaveně jen zamrkal a bavil se dál vířením pylu květin. Koň si zvesela přeskakovala králíky a myslela pozitivně. S nadšením trhala všudypřítomná kvítka a pletla si z nich věnec.          ,,Když magor tak pořádnej no ne?‘‘ povídala si s Kofilou, která jí pomáhala ve sběru. Když dopletla věnec sobě, začala ho plést i Kofile a zpívala si při tom Arnoštkův hit z českého muzikálu Kouř ,,Je to fajn‘‘.      Když věnce dopletla, plácla sebou do trávy a koukala na beránkoidní obláčky, které proplouvaly mezi větvemi. Zavřela oči a nechala se unášet nadýchanými sny. 

     …na Saphaelu není dost dětí, které se se skřítky nejsnáze propojí. Proto jsme se rozhodli sem dovést i děti z jiných světů. Samozřejmě jsi mohl přijít jen dobrovolně, po té, co jsi dal kladný souhlas na dopis, jenž ti byl zaslán….E-mail…. Saphael…. Skřítčí poslové… někdo tady leží! ..stříbrná nitka svitu měsíce proplétající se mezi stromy hlubokého lesa odrážející se v hluboké lesní tůňce, černé husté vlasy.. 

     ,,Tak počkat, kde se v tůňce berou vlasy? Snad řasy ne?‘‘ přerušil její sen kritický proud myšlenek, zamrkala, cosi jí bránilo ve výhledu na nebe, ale viděla ,to‘ rozostřeně.

      ,,Sakra brýle‘‘ zamumlala a posunula si brýle, které měla na nose posazeny na křivo. Hleděla do očí nějakému klukovi, no a ne do ledajakých očí: ,..stříbrná nitka svitu měsíce proplétající se mezi stromy hlubokého lesa odrážející se v hluboké lesní tůňce.‘ vzpomínala na sen. V temně modrých očích, které se hodně blížily k černé se vyjímal ona ,stříbrná nitka‘ která se mu stáčela kolem panenek. Husté, černé vlasy jako uhel mu trčely na všechny strany a byly ozdobeny větvičkami. 

     ,,No počkat ty nejsi žádný stín, kámo!‘‘ řekla trošku podrážděně vysokému klukovi. 

     ,,No.. stín opravdu nejsem,‘‘ odvětil klidně hlasem, ze kterého Michelle zamrazilo. 

     ,,Sakra vzpamatuj se,‘‘ zanadávala si v duchu, stále byla ponořená do těch jeho úžasných očí. ,,HA! Tak kdo jsi? A proč se tady nade mnou skláníš a tak podobně?‘‘ vybafla na něj nemilosrdně (nemilosrdně spíš pro sebe aby se vytrhla z jeho kouzla) a vyskočila na nohy. 

     ,,To je Tarathiel, našel tě tady jak ležíš jako mrtvola, bez hnutí.. nechceš nás následovat při cestě do chatrče?‘‘ ozval se nakřáplý hlas o pár metrů vedle. No jasně, zase Babama. 

     ,, Tara-cože?! .. Jo to seš ty! No, teší mě.. Michelle da Koň, a toto je Kofila,‘‘ popadla ho za ruku a potřásla jí. ,,Tak jdeme ne?‘‘ Pustila jeho ruku, vzala Kofilu do náruče a následovala Babamu ,,Tara.. ehm.. no jdeš nebo co?‘‘ Vůbec nevypadal špatně, vysoký, ty jeho vlasy, a oči.. sakra.. Koňu klidni hormon!              ,,Tara – thi – el, taky mě těší‘‘ hláskoval Tarathiel chladně a následoval Babamu po Michellině pravici.          ,,No to ses zase vyznamenala hlavo dubová!‘‘ Seřvala se v duchu Koň a připsala si další facku, kterou zasluhuje, do svého imaginárního notýsku. 

     Jen co došli do chaty a Tarathiel se dozvěděl, které dveře jsou od jeho pokoje, Babama zase zmizel. Koň si sedla do jejího křesla a chňapla po ,ovoci‘ co bylo na stole a tvářila se, že je má strašně věcí na práci. Tarathiel se ještě jednou rozhlédl po místnosti a odkráčel do svého pokoje, Michelle za ním nenápadně házela očko a zjistila, že na černém tričku Iron Maiden ,Tokyo‘ se mu zachytila zrníčka písku ,,Asi chudák žuchnul na pláž,‘‘ zamumlala ke Kofile a o pět minut později, v pokoji skočila do postele s hlasitým ,,JOOO!‘‘ až jí spadl věnec. Kofila radujíce se spolu se svou paní poskakovala na posteli taky. Měla toho tvorečka ráda, čím dál tím víc. Takhle tam skákaly jak paka, dokud se jí v hlavě neozval Babamův hlas. 

     Koň okamžitě sedla na postel a vzala Kofilu do klína s tím, že jí uviděl, jak tady blbnou a dostanou seřváno. Když se ale ujistila, že tam jsou jenom ony dvě, tak si oddechla a se zabručením: ,,Ten stařík mě jednou zabije..,‘‘ vešla do společenské místnosti a usadila se s Kofilou do svého křesla. Damien už jedl a místo vedle ní nebylo prázdné, seděl tam Tarathiel. Už chtěla zase plácnout nějakou blbost, když se otevřely dveře a vešla Krák s čímsi na krku. 

     ,,Tak, toto je Tarathiel. Vše už jsem mu vysvětlil po cestě, jinak by se nehnul z místa,‘‘ usmál se na ni Babama. 

     ,,Jsem Eitin,‘‘ představila se a Tarathiel odpověděl kývnutím hlavy. 

     ,,Hmm, ten asi moc ukecaný nebude,‘‘ pomyslela si Koň a pustila se do něčeho fosforově zelenkavého s kousky něčeho připomínající houbu, co měla být nejspíš polévka. Cítila se vedle Tarathiela trochu blbě, po tom jak se ráno ,vyznamenala‘ a tak jí napadlo, že by mu mohla pomoct najít nějakého skřítka. Odhodlávala se k tomu po celý oběd, až z ní nakonec vypadlo: ,,Ty, Tarathieli, nechtěl bys třeba.. no.. ukázat to tady kolem? Ber to jako nějakou tu.. hmmm… odčinění za to jak jsem po tobě ráno vyjela,‘‘ jako odpověď se jí dostalo jen pokývnutí, brala to tedy jako ano. ,,Tak teda za.. 5 minut před chatou?‘‘ opět jen pokývnutí.            Babama začárymáryfukoval špinavé nádobí a pak se s Krák a Damienem vydali do horního patra. 

     ,,Snad proti nám nekujou žádné pikle.. ha ha..‘‘ pomyslela si při pohledu na ně a ještě na chvíli zaskočila do pokoje aby si poupravila účes, nepůjde přece ven jako strašák, ne?

     Tarathiel už čekal venku. Byl opřený zády o zeď a zahleděný kamsi do dálky, když Michelle vyběhla ven s Kofilou v patách.

      ,,Uff.. promiň, ještě jsem potřebovala něco v pokoji,‘‘ vyhrkla udýchaně. Tarathiel se vytrhl ze zamyšlení a upřel na ní svůj magický pohled. 

      ,,V pohodě.‘‘ řekl jí na to tím svým klidným hlubokým hlasem. 

      ,,Tak, jak se ti tady líbí? Ta vana s filtrem je fakt super, že? Babama je fajn, ale občas mě těmi svými ,baf‘ sklony fakt děsí, třeba jak nás zavolal na oběd málem to se mnou šlehlo.. tady ten barák s modrou střechou je neobydlený, zkoumala jsem ho včera a zjistila jsem, že to bude asi něco jako další ubytovna pro naší novickou mládež, ale už se jí asi netěší tolik oblíbenosti. No.. támhletudy se dostaneme na pláž a tam na druhou stranu se dostaneme k místu, kde jsem sebou šlehla já, když jsme se přenesli. S Krák…eh teda Eitin jsme se tu ocitly před východem slunce…‘‘ a mlela a mlela, jak má ve zvyku, když je nervózní. Takhle ho dovedla až k jezírku, kde skočila šipku v prvních chvílích, ukázala mu srnku, se kterou si povídala Krák, vytáhla ho na kraj útesu a při pohledu na velkou transportní loď mu vykládala o výletu do Anglie, jak jí bylo špatně na trajektu. Prostě a jednoduše mu vysypala všelijaké detaily ze svého života, aniž by jí na to řekl jediné slovo. 

      Když se takhle od vyhlídky na transportní loď vraceli směrem k Babamově chatrči šťouchla jí párkrát Kofila do nohy. Michelle se k ní sehnula a Kofila jí něco zašeptala. 

     ,,Dobře Kofilo.‘‘ odpověděla jí tiše Michelle a omluvila se svému společníkovi, že ho musí teď nechat samotného, ale že musí s Kofilou něco zařídit a že už si určitě poradí sám. Potom se vydala směrem k pláži a ukryla se tak aby jí Tarathiel neviděl. Vyšplhala se na strom a pokukovala skrze větve na společníka, kterého nechala na pospas lesu. Kofila jí řekla, že poblíž ucítila smutného skřítka hledajícího svého pána. Michelle doufala, že by jím mohl být právě Tarathiel. Tarathiel opuštěn uprostřed stezky, chvíli jen tak stál a pak se vydal pomalým krokem směrem k Babamově chatrči. Najednou se však zastavil a vrátil se o pár metrů zpět a rozhlížel se kolem, jakoby zaslechl něco, co jej znepokojilo. Tarathiel došel až k mohutnému stromu poblíž okraje útesu a cosi tam dělal. 

     ,,Jo!‘‘ Vykřikla přidušeně a radostí poskočila, no poskočila by, kdyby jí při pokusu o poskočení neutekla rovnováha kdovíkam, jak ozón nad póly země a neslítla z větve dolů. Praštila se pořádně do hlavy a opět skončila uprostřed lesní trávy obklopená kytičkami, blízko k tomu, aby pod těmi kytičkami ležela napořád. Se spánkovým deficitem jak kráva lozit po stromech, na to si fakt troufne jenom Koň. Ubohé děvče, kdyby se jí, po tom pádu, aspoň rozsvítilo.